10.11.2018 - 06

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

První průzkum Pražské čáry

JasnoJasno JasnoPolojasno (3 dny) (27 km) Před 23.lety a 4.měsíci Srpen 1995
Bunkr nad DOlním Bezděkovem již po rekonstrukci. Ilustrační foto
V první polovině devadesátých let minulého století mě můj kamarád zasvětil do oblasti zvané "bunkrologie". Zájmu o předválečné opevnění jsem spolu se zbytkem naší osady úplně propadl. První knížka kterou jsem o bunkrech držel v ruce byla Pražská čára z edice Pevnosti. Pojednávala o opevněném předmostí sloužící k obraně Prahy před vpádem cizích vojsk od západu. Linie byla součástí první záchytné vnitrozemské příčky (ze zamýšlených tří), a na jihu navazovala u obce Slapy na tzv.Vltavskou linii a na severu u Mělníka na Liběchovskou příčku. Pražská čára byla za okupace téměř zničena, většina jejích betonových krytů byla vnitřní náloží odpálena a ze vzniklých trosek bylo následně odtěženo železo a beton odvezen. Z opevněného pásma se dochovalo jen několik pevnůstek, v roce 1995 to bylo 35 objektů vz.37 a jeden objekt vz.36. Původní stav v roce 1938 byl 757 sedmatřicítek a 77 objektů vz.36. Zbytek bunkrů je v různém stádiu zničení, od úplného zahlazení, přes zbytky betonu a popř.záhozu, až po rozvaliny po prvním odstřelu. A na tohle torzo opevnění jsme s knihou v ruce v srpnu 1995 s Medelákem vyrazili. Ještě dodám že druhým účastníkem tohoto vandru jsem byl já (tedy Láva).

Brzy ráno v sobotu jsme se sešli u mě doma na Jižním městě, přerozdělili si zásoby jídla a pití a vyrazili jsme na metro. Na Masarykovo nádraží jsme dorazili právě včas, aby jsme koupili lístky a doběhli vlak chystající se právě k odjezdu. Naším cílem bylo nádraží Unhošť, odkud jsme chtěli vyrazit podle staré a velmi nepodrobné mapy směrem k opevnění. Po hodince jízdy jsme na zmíněném nádraží vyskočili z vlaku a ocitli se na nečekaně opuštěném místě. Kromě nádraží a přilehlé cementárky byly okolo pouze pole. Vyrazili jsme plánovaným směrem. Chůzi jsme pojali jako "vietnam", tak jsme nazývali přískoky od stromu ke stromu, plížení a plazení a prostě všemožné maskování s cílem být nejméně vidět. Když jsme opustili nádraží, zapadli jsme do kukuřičného pole. Na dohled se objevila první překážka - Karlovarská silnice. Tu jsme chtěli překonat zcela nepozorovaně. Připlížili jsme se tedy kukuřičným polem až k těsné blízkosti silnice a čekali na vhodný okamžik. Na ten okamžik jsme si chvíli počkali, neboť silnice je velmi frekventovaná. Teď !! Auta nikde, my přeběhli vozovku a přaštili jsme sebou na druhé straně do příkopu. Povedlo se, nikdo nás neviděl. Obešli jsme hřbitov u kterého jsme se právě nacházeli, ležící vedle silnice a dohadovali se kam dál. Buď jsme mohli jít podle Karlovarky pohodlnější cestou, která ale byla v rozporu s naším vietnamem. Zvolili jsme tedy přímou trasu přes pole. Opět jsme se brodili kukuřičným polem, přeběhli jsme jednu malou silnici a podle buzoly jsme zamířili přímo k vesničce Braškov, kterou jsme vyhlásili jako spřátelenou a tudíž tam na chvíli končíme s maskováním. Přímá cesta se ukázala jako osudové rozhodnutí. Zapadli jsme na první pohled do pohodového pole, které se ale záhy ukázalo být jako velmi neschůdné. Plynule totiž přešlo do bodláčím zarostlého oraniště. Cesta zpátky už byla moc dlouhá a vesnice se zdála být lákavě blízko. Těch zbylých zhruba 400 metrů k vesnici jsme překonávali asi hodinu. Oraniště bylo velmi hluboké, bodláčí nám sahalo až nad hlavy a my šli kupředu jen podle buzoly. Přibližně každých 10 metrů následoval pád na hubu někoho z nás. Zejména Medelákův kotník se ukázal pro tuto akci jako naprosto nevhodný a tak díky němu Medelák prožíval doslova peklo. Místy jsme si museli cestu prosekávat mačetou. A do toho se přidalo ještě sílící vedro. Zcela vyčerpáni jsme stanuli na kraji Braškova a naší hlavní prioritou bylo někde zchladit žízeň, neboť zásoby vody jsme dopili už před tím strašným polem. Hospoda nikde a my v nouzi a zoufalství zamířili k jednomu baráku s nápisem Zimmer Free. Majitel nás upozornil že mají velmi draho, nám to ale bylo jedno. Na zahrádce jsme si dali každý jednu plechovou dvanáctku, za kterou jsme dali na tehdejší dobu úctyhodných 22 korun. Z nejhoršího nám plechovky pomohly, majitel nám ještě natočil vodu do čutor a my razili dál, tentokrát po silnici. Ani ne po 800 metrech jsme ve vesničce Valdek na hospodu s krásně vychlazeným pivem a cenami naprosto perfektními. Neodolali jsme a skákli na jedno. Pak jsme mířili po silnici zase dál směrem na Horní Bezděkov, prošli jsme lesem a odbočili doprava na cestu mezi polem a lesem. Následoval chvilkový odpočinek a doplnění zásob kalorií z našich zásob. Pak jsme opět zmizeli před zraky civilizace a na pomezí lesa a pole jsme pokračovali dál. Další naše zastávka byla na posedu, který zjevně používala místní mládež. Soudili jsme tak podle erotických časopisů na sedátku posedu. Chvíli jsme poseděli a vyrazili dál. Naše kroky mířily do vesnice Dolní Bezděkov. Ale ještě před tím jsme se neúspěšně pokusili najít zničenou šestatřicítku s č.8, patřící do stavebního úseku IXa Kladno - jih. Bezděkov jsme opět vyhlásili jako spřátelený, prošli jsme jím a za vesnicí jsme zamířili do prudkého svahu vlevo vedle silnice. Na jeho vrcholu jsme konečně stanuli před dochovaným bunkrem, majícím číslo 13 a patřící do stavebního úseku 112 - Slaný. Bylo to zabetonované déčko, tenkrát ještě bez jakýchkoliv známek rekonstrukce. Tady jsme se hodně zdrželi, prohlédli si zabetonovaný monolit a poobědvali jsme. Vydali jsme se na další cestu a brzy jsme stanuli na nedalekém speciálním áčku, zastavěném přímo do náspu silnice. Rekonstrukce původně zabetonovaného bunkru tehdy začínala, my ale neměli štěstí a na nikoho jsme tu nenarazili. Zamířili jsme tedy podle Kačického potoka a za chvíli se pře námi rozprostřel Mostecký mlýn. Pokusili jsme se kousek od něj najít zbytky odstřeleného éčka, když jsme ale neuspěli, přeskočili jsme potok, vyšlápli jsme si svah a lesem pokračovali směrem na Nižbor. Prošli jsme kolem několika stanovišť zničených bunkrů patřících do úseku A5 - Chyňava, tehdy jsme je ale nenašli. Zmohla nás únava, my jsme se vykašlali na "vietnam" a zamířili jsme k silnici Bratronice - Nižbor. Po ní jsme se dokodrcali až na Šňárovou horu a odtud pak dolů do Nižbora. Ke kolejím jsme došli už za šera. V hotelu Praha byla nějaká zábava a místní se netvářili příliž přívětivě, zamířili jsme tedy do hospody za mostem. Jak nám pivo chutnalo po tom dlouhém dni !!! Povedlo se nám dát do řeči s jedním místním dědou, pamětníkem. Vyprávěl nám jak Češí stavěli a následně pak obsazovali pevnosti v okolí městečka a jak je pak Němci odstřelovali. Vyprávěl velmi poutavě a v duchu nás tak přenesl do té velmi pohnuté doby. Seděli by jsme s ním donekonečna, chodíval ale brzo spát a tak jsme osiřeli. Dali jsme ještě pár půllitrů a vyrazili někam směrem k Hýskovu. Zmoženi ušláplými kilometry jsme ale nedošli daleko a na první pěšince do lesa jsme zapadli k prvním stromům. Ustlali jsme si vedle cestičky, nad námi rozprostřeli maskovací síť, zdlábli jsme konzervu a odebrali se do říše snů.

Probudila nás rodinka procházející okolo nás. Leželi jsme pod maskovačkou a tak kolem nás procházeli, div na nás nešlápli. Vždyť nohy jsme měli téměř na cestičce. Posnídali jsme skromnou snídani v podobě sucharů a zbytku paštiky a vydali se rozhýbat ztuhlé klouby po cestě směrem k Hýskovu. V Hýskově jsme stavili na jednom v hospodě pod nádražím a šli vyčkávat na vlak. Na záhonku u nádraží jsme si na chvíli lehli na bágly a jali se prolenošit následující hodinu čekání. Usnuli jsme jako špalci, probudila nás pět minut před příjezdem vlaku matka od dítěte, právě své dítko zahánějící od nás. Nasedli jsme do vlaku a Medelák vytáhl dosud nenačatou litrovku rumu. Za celý vandr jsme na ní ani nesáhli a teď bylo načase jí otevřít. Jejího prázdnění jsme se oba ujali velmi ochotně. Zapíjeli jsme každou stanici až do Prahy. To bylo v pohodě, horší už bylo že jsme se zapíjením pokračovali i v metru. Béčkem ze Smíchova na Florenc a pak céčkem až na Háje. Na Budějovické jsme konečně dopili i poslední doušek z celé lahve. Jak jsme dorazili domů už asi nemusím popisovat.
Popis akce  |  Autor: Jan Vála   9.12.2007  |  Přečteno: 2543x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 7x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

2.12.2018 | Lahvic

Z důvodu hackerského útoku na moje druhé stránky o opev ... [více]

21.10.2018 | Lahvic

Ještě toho trochu :-D :-D ... [více]

14.10.2018 | Honza

Jo, rakvičky, věneček,... a ještě kozí mlíko se sifónem ... [více]

Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 539455
Přístupů dnes : 132
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 0

Kalendář

Dnes je:

Sobota, 15.12.2018

<<12 / 2018>>
PoÚtStČtSoNe
12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31
Žádná plánovaná akce !

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

POI, body zájmu

Poslední vložené :
Restaurace u Bóny
Čertovy hlavy
Hotel Voznice
Společenský dům
Odpočivadlo u jezírka

Zpěvník

Odběr novinek


Email:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ : 198552144

Copyright © 2001–2018 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144