10.11.2018 - 06

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Přechod Blanice 1995

JasnoJasno JasnoPolojasno (5 dní) (22 km) Před 23.lety a 6.měsíci Červen 1995
Kempík na břehu Blanice
Vodáci řeky sjíždějí, zatímco my pěšáci řeky scházíme. V červnu roku 1995 jsme se ve složení já (tedy Láva), Džarda a Kóža rozhodli, že navštívíme další nám neznámá místa na Vlašimsku. Tím neznámým místem pro nás byla říčka Blanice. Naplánovali jsme si třídenní vandr z Vlašimi až po soutok Blanice se Sázavou a pak dál do Českého Šternberka. Kóža byl pracovně vytížený a nemohl jet dřív jak v pátek ráno, zatímco já s Džardou jsme měli volno už od středy, protože jsme měli dovolenou. Dohodli jsme se že tedy vyrazíme dřív a Kóža za námi dorazí do Domašína. Zakoupili jsme tedy dostatečnou zásobu Peach-vodky a ve středu odpoledne jsme se s Džardou sešli v Uhříněvsi na nádraží. Čekání na vlak jsme si zkrátili vdechnutím půlky jedné z našich lahví. Díky tomu trochu jsme trochu odpoutali naše zábrany a ve vlaku jsme mohli rozpoutat svojí hudební produkci. Jestli k potěše nebo nevoli ostatních cestujících nevíme. Každopádně jsme ani tady neváhali a každou písničku jsme řádně oslavili douškem sladkého moku. V Benešově se nám už lepil jazyk na patro a proto jsme zapadli "na jedno" do nádražní restaurace kde jsme vyčkali dalšího vlaku směrem na Trhový Štěpánov. Nutno dodat že odpolední sluníčko a konzumace vodky na nás zanechaly své stopy a pletly se nám prsty do strun. Nicméně jsme se statečně drželi a v Domašíně jsme plavným krokem vypluli z vlaku. Stmívalo se a my se v rámci možností pokusili o přesun k našemu seníku na Kalamajce. Šlo to však obtížně, jindy krásná široká lesní asfaltka byla nyní zrádnou úzkou cestičkou, která nám byla místy malá. A občas se zničehonic prudce zvedla a dala nám pořádnou ránu přes čumák. Nevzdali jsme se ale a někdy v noci jsme dorazili na náš kempík v lese. Ani jsme nevybalili a náš první nápad byl rozdělat oheň. Džarda se toho zhostil s iniciativou sobě vlastní a našel tři klády široké jako moje noha. Než je však dostal k ohni, tak je na sebe vysypal. Pokusil jsem se mu pomoci, ty tři metry které mě od něho dělily však pro mě byly nepřekonatelnou překážkou a můj první krok se změnil v nekoordinovaný průchod několika okolním křovím doprovázený pořádnými pády. Džarda chvíli čekal na mojí pomoc a když viděl že jí spíše potřebuju já, vyprostil se ze sevření kulatin a chystal se rozdělat oheň, nechajíce mě napospas svému osudu. I já jsem nakonec nabral správný směr a dorazil jsem k ohništi. Ty tři klády jsme dali do kříže na sebe a zažehli pod nimi zapalovač. Žádné klestí, nic. Když se nám zapalovač roztavil v ruce, uznali jsme že oheň je marný a odebrali jsme se do seníku na kutě.

Probudili jsme se do překrásného dopoledne úplně lákajícímu opustit spacák. Tedy kdyby jsme v něm spali, zjistili jsme že spíme jen pod spacákem srolovaným do uzle a s věcmi poházenými všude okolo. Pracně jsme rozpohybovali svoje ústrojí, dali ranní vyprošťovák a tentokrát úspěšně rozdělali oheň. Na to že den před tím nás postihly takové alkoholní orgie jsme to teď druhý den zvládali docela dobře. Dokonce se nám i vracel humor. Uvařili jsme si tedy něco vzdáleně připomínajícího snídani, následoval ranní grog a debata o nadcházejícím dni. Kóža měl přijet až druhý den a tak nás čekaly hodiny plné courání po okolí. Zabalili jsme si tedy svoje věci, bágly schovali do křoví aby jsme se s nimi nemuseli tahat a vyrazili jsme zpátky k nádraží obtěžkáni jen nezbytným žracákem s jídlem a pitím. Od nádraží jsme se zašli podívat ke Lhotce Veselce k rybníku kde jsme trochu zchladili svoje nohy. Pak zpátky ke kolejím. Nedaleko nádraží jsme si na lihváři ohřáli masovou konzervu, trochu poseděli a šli zase dál, tentokrát zpátky na Kalamajku. Tady jsme si opět na lihváři ohřáli Segedín z konzervy a dali další šláftruňk. Bágly byly na místě a tak jsme se tedy vypravili do nedalekých Radošovic do hospody na pivo. Jako už mnohokrát v minulosti nás i dnes zde přivítal příjemný personál. Večer plynul, čárky na účtence se množily a nám bylo pohodově. Když poslední hosté opouštěli lokál, vydali jsme se pomalu a neochotně za nimi. Cesta nebyla úplně jednoduchá, přesto ale byla o poznání jednodušší než předchozího večera. Pro jistotu jsme se ale nepokoušeli rozdělávat oheň, kupodivu jsme i vlezli do spacáků. Ještě panáček na dobrou noc a už si nic nepamatuju.

Vstali jsme poměrně brzy, aby taky ne když nás vzbudily nařízené hodinky. Zbývalo necelých třičtvrtě hodinky do příjezdu vlaku s Kóžou, proto jsme rychle zabalili a svižně vyrazili k nádraží. Přijíždějící vlak jsme chytli tak akorát aby jsme za pochodu do něj nastoupili. Kóža jak slíbil, tak dorazil. Popojeli jsme vlakem do Vlašimi a hned za nádražím jsme skákli na jedno do místní putyky, jejímž majitelem byl tenkrát Franta Lacina. Dali jsme dvě a šli dál. Cestou jsme se zastavili ještě v krámku a doplnili zásoby potravin a lihovin. Pak z kopce dolů a už nás přivítaly hnědé vody říčky Blanice. Blanice pramení u vesničky Blanička nedaleko Tábora, protéká Mladou Vožicí, Louňovicemi pod Blaníkem, Vlašimí a u Českého Šternberka se vlévá do řeky Sázavy. Více se o také o ní dozvíte na iDNES. Vydali jsme se vpravo podél jejího toku, na konci Vlašimi jsme přes lávku přešli na levý břeh. Kus odtud jsme objevili malý jez, kde jsme si na chvíli ochladili nohy. Razili jsme dál, počasí nám přálo a my počítali první kilometry. Šli jsme po modré turistické značce, na chvíli se vzdálili od řeky. Značka však šla kratší cestou a zjevně se v nejbližších kilometrech k řece nechtěla přiblížit, proto jsme z ní uhnuli a k jejímu toku se vrátili a přešli po pohodlné lávce na pravý břeh. Této zacházky jsme nelitovali, našli jsme krásný kemp se sroubkem. Tak nádherný kemp člověk málokdy vidí. Vydali jsme se dál, znovu přešli řeku a už tu byly první baráky vesničky Hrádek. Za vesnicí jsme si dali potřebný odpočinek, připojili se na modrou značku a nasadili zrychlený krok v domnění hospůdky ve vesnici Libež. Hospoda nikde a tak nám nezbylo než jít dál. Odtud turistická značka kopírovala silnici na hony vzdálenou od řeky. Popravdě už jsme rezignovali a její tok jsme také nekopírovali, naopak jsme zvolili pohodlnou cestu po zmíněné silnici až do Nového Mlýna. Tady se údolí řeky otevřelo a na břehy navazovaly okolní louky. My šli dál po silničce podél jejího toku až pod dálnici. Kus za dálnicí nás už ale zastihl večer a tak plánovaného soutoku už dnes asi nedosáhneme. Zakotvili jsme tedy na rozhraní louky a lesa vedle cesty a postavili menší stan složený z pospojovaných celt. Vypadalo to totiž že že trochu sprchne. V blízkém lese bylo dostatek dřeva a tak jsme rozdělali pěkný oheň. Večerní dlabanec a kytara byly samozřejmostí. Kolem půlnoci jsme zalezli.

Probudili jsme se poměrně brzy. V noci naštěstí nepršelo. Nastalo balení a snídaně složená z luncheon-meatu a kousku chleba. Při balení jsem zjistil nepříjemnou věc, ztratila se mi baterka. Respektive mi jí někdo ukradl. V noci jsem ve spánku totiž řemení se zavěšenou baterkou vystrčil zpod stanu a když šel ráno kdosi okolo, odepnout jí nebyl nejmenší problém. Parchant ! Pohled na mapu sliboval že odtud až po soutok nebude žádný most a my potřebovali přejít na levý břeh. Museli jsme se tedy asi kilometr vrátit a řeku přejít pod dálničním mostem. Po levém břehu jsme se vydali cestou necestou směrem k soutoku. Dorazili jsme do chatové kolonie lemující obě řeky a tak jsme o dotyk obou řek z důvodu jeho nepřístupnosti přišli. Dál jsme uháněli po silničce podél Sázavy a brzy jsme dorazili do Českého Šternberka. Po té dlouhé štrece jsme potřebovali spláchnout hrdlo a tak nás to vcuclo do hospody pod hradem. Výčepák prokoukl naší žízeň a cpal k nám jedno pivo za druhým. Ještě jsme ani nedopili a už před námi stálo další. Než jsme pochopili že hraje roli hladina piva pod kroužky, měli jsme jich v sobě sedm. Dokud totiž hladina piva byla těsně nad nad kroužky, nic se nedělo, sotva se ale člověk napil a pivo kleslo pod zmíněnou hranici, už před nás postavil další. Vypotáceli jsme se z hospody a dorazili na nádraží. Chtěli jsme jet do Ledečka. Při čekání na vlak jsme dali frončaft se dvěma děvčaty, Renatou a Radkou, ze kterých se v budoucnosti vyklubaly moje a Džardova přítelkyně. Přestože jsme měli kytaru a bylo požadováno po nás aby jsme hrábli do strun, se slovy že máme ožralýho kytaristu z toho nakonec sešlo. Společně jsme sedli na vlak a dopravili se do Ledečka, kde jsme zapadli do lesa za nádražím. Byl to náš poslední večer tohohle vandru a tak jsme se chystali dopít naše zásoby lihovin. Zhostili jsme se toho statečně. Navečer obě holky musely odjet domů. My jsme se pak ještě přesunuli po kolejích do samotné vesnice, kde jsme za mostem navštívili místní hospodu kde jsme se zdrželi až do pozdních nočních hodin. Pak přes most zpátky a odtud už je to nedaleko do krásného borového lesa, kde jsme pro dnešek rozbili tábor. Nevypadalo to na déšť a tak jsme ani nestavěli stan z celt, ale jen tak jsme usnuli pod širákem.

Naše předpověď se naplnila, v noci nepršelo a přivítalo nás krásné nedělní ráno. Jak už bývá naším zvykem, v neděli se nikdy moc nezdržujeme a jezdíme brzy domů. Nejinak tomu bylo i dnes a tak jsme před už obědem seděli ve vlaku na Prahu .....
Na jezu u Vlašimi Chvilkové zastavení nakolejích Dlabanec na Kalamajce Džarda v celtě Vstupní brána do kempu U sroubku na břehu Blanice Láva s kejtrou Ranní vstávání ve stanu Večerní siesta Kóža s Džardou stavící stan Český Šternberk Láva s vlakem Na cestě do Ledečka Láva s Džardou v kempu na břehu Blanice Kóža u tunelu v Ledečku Železniční zastávka v Českém Šternberku Kóža s Lávou v celtovém stanu Ve vesničce Hrádek Celý mančaft Trocha osvěžení v Blanici Láva připravující jídlo ve sroubku na Kalamajce Džarda s Kóžou na jezu ve Vlašimi Ve vlaku do Vlašimi Náš celto-stan Kóža ležel až otlačil Večerní idylka No jo, tam se bude chrupat Spolu s Radkou a Renatou Říčka Blanice V Ledečku na nádraží Džarda u tunelu v Ledečku A ještě jednou Ledečko Pod vesničkou Hrádek na břehu Blanice
Popis akce  |  Autor: Jan Vála   25.8.2007  |  Přečteno: 2572x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 8x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

2.12.2018 | Lahvic

Z důvodu hackerského útoku na moje druhé stránky o opev ... [více]

21.10.2018 | Lahvic

Ještě toho trochu :-D :-D ... [více]

14.10.2018 | Honza

Jo, rakvičky, věneček,... a ještě kozí mlíko se sifónem ... [více]

Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 539991
Přístupů dnes : 157
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 3

Kalendář

Dnes je:

Úterý, 18.12.2018

<<12 / 2018>>
PoÚtStČtSoNe
12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31
Žádná plánovaná akce !

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

Kam jezdíte nejraději ?

KokořínskoGraf 360
BrdyGraf 185
ŠumavaGraf 173
PosázavíGraf 164
Jizerské horyGraf 135
Český rájGraf 137
JinamGraf 164
Česká KanadaGraf 179
Lužické horyGraf 143
České ŠvýcarskoGraf 214

Hlasů: 1857

Více anket

POI, body zájmu

Poslední vložené :
Restaurace u Bóny
Čertovy hlavy
Hotel Voznice
Společenský dům
Odpočivadlo u jezírka

Zpěvník

Odběr novinek


Email:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ : 198552144

Copyright © 2001–2018 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144