10.11.2018 - 06

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Kácovské velikonoční kraslice

JasnoPolojasno (3 dny) (6 km) Před 22.lety a 8.měsíci Duben 1996
Unkas ve srubu ve Vranicích
Návštěvníky, kteří přišli na tuto stránku s tím že si přečtou recept na to jak vyfouknout velikonoční kraslice, budou následujícími větami zklamáni. Nejde totiž o recept, ale o popis jednoho z našich jarních vandrů z roku 1996. Proč zrovna tento nadpis pochopíte, když se začtete do následujících řádek. Tehdy Unkas dostal opušťák z vojny na celý víkend a i následující velikonoční pondělí. No a jak už u Unkase bývalo v takových případech obvyklé, vzniklého volna okamžitě využil na naplánování nějakého čundru. Nešel domů za přítelkyní, ale za kamarády ven. Této nabídky jsem se samozřejmě chytil já (Láva), neváhal využít příležitosti ani Grepa. Zbytek party se z různých důvodů nepřihlásil. Zbývalo ještě vyřešit otázku jak s pátečním odjezdem, neboť Unkas mohl opustit útvar až v pátek odpoledne. Spolu s převlečením do vandrovních maskáčů mu jízda domů a na nádraží měla trvat až do večera. S Grepou jsme nechtěli čekat a tak jsme tedy neváhali a vyrazili dřív s tím, že Unkas za námi přijede navečer do Kácova. Dohodnuto, mohlo se vyrazit.

Půl třetí odpoledne a my s Grepou mazali z práce. Nikde jsme se nezdržovali, všechny potřebné zásoby jsme měli nakoupeny, zbývalo tedy doma na sebe hodit maskáče. Přejeli jsme busem do Uhříněvse, dorazili na nádraží a čekání na vlak jsme si vyplnili popíjením lahváčů u stánku. Vlak se přikodrcal s mírným zpožděním, brzy však časový skluz dohnal a tak jsme měli v Čerčanech předpokládanou půlhodinovou pauzu. No a jak jinak jí vyplnit když je nablízku hospoda, že ?? Jen co za námi zapadly dveře u nádražní restaurace U Šantrůčka, u výčepu jsme si hned poručili čtyři piva. Výčepní si nás přeměřil pohledem a ujistil se že jsme jen dva. Nicméně čtyři půllitry se zrzavým nápojem před nás postavil. Než stačil načárkovat na účtenku, podávali jsme mu už dva prázdné půllitry se slovy "ještě dvě". "Tak na vás si musím dát pozor"! Když ty dvě další piva donesl, situace se opakovala. Žízeň byla opravdu velká, za těch půl hodiny jsme jich do sebe loupli sedm a ještě jsme si vzali každý dvě lahvové na cestu. Vyrazili jsme do Kácova. V Ledečku na nádraží měl vlak 10-ti minutovou pauzu, kterou jsme každý vyplnili po svém. Já jsem šel na cigáro, Grepa po tom pivním náporu dostal pro něj typický hlad a jal se otvírat nějaké konzervy. Dokouřil jsem venku druhou cigaretu, nastoupil do vlaku a ten se s trhnutím rozjel. Vzápětí jsem zjistil jakou škodu na našich zásobách jídla způsobil Grepa. Podařilo se mu za těch 10 minut kromě chleba sežrat veškeré naše zásoby konzerv, které původně čítaly asi 5 kusů. No tomu říkám hlad !! Dorazili jsme do Kácova a hned jsme se pustili do naší hry zvané Vietnam. Pro nazasvěcené vysvětlím. Jde o hraní na vojáčky, lítáme od příkopu do příkopu, od stromu ke stromu, křovím, trním , kopřivami a jiným terénem. Cílem je nebýt vidět lidmi. A tady jsme Vietnamem vyrazili rovnou od nádraží. Chtěli jsme dorazit nezpozorováni až do městečka. Zapadli jsme za odstavené vagóny a plížili se směrem ke Kácovu. Nechali jsme přejet vlak a podél kolejí jsme tiše pokračovali směrem k silničnímu montovanému mostu. Šeřilo se, viditelnost se zhoršovala a to nám našem plánu nahrávalo. Dorazili jsme k mostu přes Sázavu. Jde o montovaný vojenský most z druhé světové války, za železné konstrukci leží dřevěná mostovka. Je asi 80 metrů dlouhý, tyčící se nad hladinou Sázavy ve výši asi 7 metrů. A před tímto mostem jsme teď stáli a čekali na vhodný okamžik jak ho nepozorovaně přeběhnout. Každou chvilku totiž jelo nějaké auto. Teď !! Neviděli jsme žádná světla z obou stran, vyběhli jsme tedy na mostovku a snažili se v co nejkratší době z mostu na druhé straně zmizet. Když jsme však byli v polovině mostu, proti nám ve vzdálenosti asi 200 metrů z města vyjelo auto a my měli zhruba patnáct vteřin na to, aby jsme zmizeli. Grepa okamžitě uhnul vlevo, vmotal se do mostní konstrukce a zmizel mi z očí. Já jsem se snažil doběhnout kam až to šlo, bylo ale jasné že konce mostu nedosáhnu. Zvolil jsem tedy stejný postup jako Grepa, rychle jsem vlezl do mostní konstrukce a vyvěsil se do prostoru z vnější části mostu. Jak se ale blížilo auto, začínalo být jasné že i tak se dostanu do jeho světelných kuželů. Hrdost mi nedovolila to vzdát a rychle jsem hledal nouzové řešení. Ve vzdálenosti asi dvou metrů ode mě jsem zahlédl hromosvod, vinoucí se po pilíři. Dolézt k němu nešlo a tak jsem bez váhání k němu skočil. Trefil jsem se, chytl se za něj a myslel že mám vyhráno. Po ocelovém lanu mi ale zklouzly ruce, sjel jsem po něm asi metr a pak se pustil. Spadl jsem z výšky asi 4 metrů na břeh řeky. Bylo to asi štěstí, kdybych se držel býval dál, asi by mi lano pěkně prořízlo ruku. Dopad byl tvrdý, obešel se ale bez problémů. Sotva jsem se vzpamatoval, už nade mnou projíždělo to auto. Šofér mě neviděl ! Začal jsem pátrat po Grepovi, v šeru jsem ho ale nemohl lokalizovat. Zahlédl jsem ho ve chvíli, kdy auto projíždělo středem mostu a ten se pod jeho vahou zhoupl. V tu chvíli se zpod mostovky vyvěsil Grepa. Hlavou dolů, v jedné ruce držel ještě svůj bágl a visel za jednu jedinou nohu šprajcnutou někde v konstrukci. Ani jsem nedýchal, myslel jsem že to nemá pod kontrolou. Pod ním byla hloubka asi 7 metrů a mělká řeka s velkými balvany. Grepa se ale smál, bylo tedy jasné že to zvládá. Auto odjelo a on se vyhoupl zpět do konstrukce, vylezl nahoru a rychle doběhl na konec mostu. Byl to hazard, mě bolely ruce od toho drátu, ale byli jsme šťastní. Zvládli jsme to, nikdo nás neviděl !! Taková akce se přece musí zapít a tak jsme nepozorovaně došli až na kraj města, tam vyhlásili konec hraní na vojáky a přímou cestou jsme dorazili až do hospody. Nakonec jsme tam stejně museli, měli jsme tam spicha s Unkasem. Bylo poměrně plno, pro nás se ale našlo místečko. Dalším vlakem dorazil Unkas. Za naše vyprávění o dobrodružství na mostě nás počastoval slovy jako blbci, kreténi a fakt hovada. Nicméně, my byli hrdí že jsme dokázali, že nás jeden človíček za volantem v kritickou chvíli ani nezahlédl. Sérii piv Grepa navečer ještě proložil jídlem, objednal si vepřové s červeným zelím. Když se však pokoušel uříznout kousek masa, posunul si talíř na kraj stolu a jak zabral, jídlo si zvrhnul pod stůl. Propuknul jsem v hurónský smích. "Tak se koukni kam to spadlo" prohodil Grepa posměšně. Rázem mě smích přešel, měl jsem toho jeho zelí plný bágl, ležel totiž přímo pod stolem. Grepa sesbíral a zdlábnul co se dalo. Dodnes mám vršek batohu od toto zelí temně rudý. Vydrželi jsme skoro do zavíračky a pak jsme se přesunuli pod silniční most, kde jsme našli suché a pohodlné spaní.

V sobotu jsme se probudili poměrně pozdě. Na lihváři jsme ohřáli naší jedinou konzervu. Tu navíc přivezl Unkas, naše zásoby konzerv Grepa právě proháněl trávicím traktem. Trochu jsme se proběhli po okolí, zašli se podívat na jez a stavili se u stánku za ním. Tady jsme na chvíli zakotvili a dali pár lahváčů. U stánku zároveň prodávali rybářské náčiní, Grepa tedy koupil vlasec, háčky a olůvka. Navázali jsme pytlačku, na háček jsme dali kousek chleba a nahodili. Dvě hodiny to ani neťuklo, vždyť začínalo být první jarní horko. Pak nás to přestalo bavit, šli jsme tedy hodit průzkum okolo Kácova. Zase jsme si trochu hráli na Vietnam, dokonce jsme si pomalovali tváře maskovacími barvami. Párkrát jsme se někde schovali, jinak jsme nachodili asi 5 kilometrů po okolí. Dostali jsme ale žízeň a teplá voda z čutor už pro nás byla nedostačující. Zamířili jsme tedy rovnou do hospody kde jsme byli předešlý den. Tam naše pomalované vzbudily poprask. "Hele, velikonoční kraslice"! Celá hospoda z našich maskovacích barev měla show, neřekli nám už jinak než právě kraslice. Nechali jsme maskovací barvy kolovat, během hodiny už byla zmalovaná stejně jako my celá hospoda včetně servírek. Oslavili jsme tak předčasně velikonoční pondělí. Přiblížila se desátá večer a my vyrazili na vlak. Chtěli jsme se svézt jednu stanici do Vranic a dojít na srub ve Slunečném údolí. Špatně jsme se ale podívali na jízdní řád, vlak nám právě ujel. Vyrazili jsme tedy pěšky. Jsou to asi 4 kilometry po pražcích. Ty jsme úspěšně zvládli, stejně pak i cestu do srubu. Padli jsme jak podťatí.

Ráno jsme vstávali o něco dříve jak včera. Bylo horší počasí, zataženo. Ale nepršelo. Rozdělali jsme oheň a upekli si na něm chleba, jediné jídlo které jsme z výše uvedených důvodů měli. Nudit na srubu celý den jsme se nechtěli, vydali jsme se tedy na průzkum okolí, Jezdili jsme sem teprve krátce, proto jsme to tu moc neznali. Pohled na mapu sliboval, že nedaleko odtud leží vesnice Otryby . Mapa ukazovala i malý kostelík nebo kapli, kde je kostel, tam je zároveň i hospoda. S tou myšlenkou jsme vyrazili tím směrem. Vyšlápli jsme si táhlý kopec a dorazili do zmíněné vesnice. Po hospodě ale ani náznak. Dotaz u místních usedlíků to potvrdil. Nejbližší hospoda je prý v Soběšíně. Vydali jsme se tedy tam. Nešli jsme po silnici přímo tam, ale pustili jsme se směrem k řece. U staré továrny jsme vlezli na koleje a po nich jsme si to štrádovali do Soběšína. Hospodu jsme našli okamžitě. Uvnitř pohodový personál, bylo jasné že nám tu bude dobře. Vydrželi jsme tu dvě hodiny, pak jsme se vydali na vlak. Tentokrát jsme ho stihli. Chtěli jsme popojet až do Vranic, průvodčí ale věděl kam jedeme a nechal nám zastavit vlak přímo u kempu na břehu řeky. Ušetřil nám tím dobrý kilometr chůze. Dorazili jsme do srubu, rozdělali oheň a pekli zbytky chleba. Nezapomněli jsme se v hospodě zásobit lahvovým pivem, proto jsme měli ten suchý chleba čím zapíjet. A jak nám to chutnalo ! Dali jsme pár songů, pak ale na nás padla únava a tak jsme zapadli do srubu.

Pondělí už bylo jen ve znamení odjezdu. Nechtělo se, ale Unkas musel na vojnu a my s Grepou druhý den do práce. Vydali jsme se tedy na vlak a hurá zpátky do Prahy .....
Popis akce  |  Autor: Jan Vála   10.2.2008  |  Přečteno: 2758x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 5x | Průměrná známka: 1.4

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

2.12.2018 | Lahvic

Z důvodu hackerského útoku na moje druhé stránky o opev ... [více]

21.10.2018 | Lahvic

Ještě toho trochu :-D :-D ... [více]

14.10.2018 | Honza

Jo, rakvičky, věneček,... a ještě kozí mlíko se sifónem ... [více]

Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 539450
Přístupů dnes : 127
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 3

Kalendář

Dnes je:

Sobota, 15.12.2018

<<12 / 2018>>
PoÚtStČtSoNe
12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31
Žádná plánovaná akce !

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

POI, body zájmu

Poslední vložené :
Restaurace u Bóny
Čertovy hlavy
Hotel Voznice
Společenský dům
Odpočivadlo u jezírka

Zpěvník

Odběr novinek


Email:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ : 198552144

Copyright © 2001–2018 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144