Trampská osada Minessota

Popis tohoto čundru je příkladem, že i z ničeho se dá po letech vykopat zapomenutý vandr. Na počátku celého pátrání byla pouze historka z večerního uléhání pod Medelákovu plachtu, jedna nepřímá zmínka v popisu jiného čundru, špatně přiřazených pět fotografií k jiné akci a absence fotek dalších. Zatímco zmíněná historka se v našich pamětích dochovala v pochopitelné podrobnosti, o tom kde a kdy se odehrála však panovaly mezi námi velké rozpory. Zatímco Medelák tvrdil že se odehrála úplně jinde, v mojí hlavě se ale myšlenky z nějakého důvodu stále upíraly právě k Mosteckému mlýnu mezi Dolním Bezděkovem a Nižborem. Leč k žádnému ze zapamatovaných nebo zdokumentovaných čundrů v minulosti mi neseděla a proto jsem i já znejistěl. Hlavním vodítkem k započetí pátrání po zapomenutém čundru se stala drobná zmínka v popisu vandru z Žehrovic do Hýskova z roku 2007. V něm je uvedena naše návštěva restaurace v Srbech jako druhá v pořadí, přičemž o rok dříve jsme do zmíněné vsi při putování v okolí prokazatelně nezamířili. A protože jsem akci popsal nedlouho po jejím konání, měla nepřesná zmínka velkou váhu. Z kdovíjakého důvodu jsem v letech 2007 až 2008, tedy v době největšího rozvoje stránek Minessoty, tři roky starý vandr nepopsal, a teď jsem stál z prvního pohledu před téměř nemožným. Záchranou se stala jedna vedlejší záloha disku, na které se dochovaly čtyři nekvalitní snímky přiřazené k jednotlivým objektům opevnění. U nich jsem se původně domníval, že vznikly při některé z jednodenních výprav za opevněním, kterých v roce 2004 nebylo zrovna málo. Na dně starého šuplíku jsem pak nalezl rozstříhaný negativ, na němž se mi fotografie podařilo identifikovat. Následovalo sestavení negativu a skenování snímků, které kvůli nízké kvalitě tehdy Fotolab nedal na papír. Absence fotek pak zapomenutí toho vandru podpořila. A pak se z negativu vynořila ta zásadní fotka krmelce u obce Srby. Předcházela jí fotografie z místní restaurace a jí pak dva snímky z vlaku, původně chybně přiřazené k jinému vandru. Postupně jsem skenoval další negativy a čundr se začal vynořovat z vln zapomnění. Fotky z restaurací byly jasné, problém nastal s fotografiemi trosek bunkrů. Mnoho hodin práce dalo především jejich porovnávání s fotkami trosek z pozdějšího období, přičemž mnohdy byl vodítkem třeba jen kousek betonu nebo větev na stromě. Nakonec se podařilo a fotky trosek objektů mě přivedly až k Mosteckému mlýnu. Další série fotek nás dovedla do Hýskova a nakonec k Čundrboyovi na kemp. Všechno to do sebe zaklaplo, moje paměť vydala další detaily a vandr tak opustil řady těch zapomenutých. Bonusem nakonec se stala skutečnost, že díky internetovému archivu počasí se mi povedlo i přesně vandr datovat.