Trampská osada Minessota

Postavením památníku parašutistům, kteří provedli atentát na Heidricha v Holešovicích, mě přivedlo na myšlenku, znovu sdělit někomu, koho by to zajímalo, moje zážitky s přímého kontaktu s pozůstatky parašutistů v pitevně „Soudního lékařství“ v Hlavově ústavu v Praze.

Pracoval jsem několik týdnů v tomto ústavu jako telefonní mechanik v roce 1943. V té době byl tento ústav součástí německých vysokých škol. Byla to pro mě těžká situace, protože jsem uměl velmi málo německy. Ale v ústavu bylo dost českých zaměstnanců, takže mě to pomáhalo dohovořit se v nejnutnějších případech česky. Kromě toho tam byli i pražští Němci, kteří ač neradi, ale v nutných případech, mluvili se mnou česky.

Tak se stalo, že jednou odpoledne, kdy ústav opustili němečtí pracovníci ústavu, za mnou přišla uklízečka – pražská fanatická Němka a zavedla mě do jedné pitevny, otevřela dvířka kovové skříně a ukázala mě hlavy ve skleněných dózách naplněných lihem a jedna hlava byla v hliněné míse s lihem položena na bok. Začala hrozit rukou na hlavy a říkala „to jsou hlavy vrahů, kteří zabili Heidricha“. Ukazovala „to je Gabčík, to Kubiš a v té míse Valčík“.

Později, když jsem pracoval odpoledne a přesvědčil se, že už je ústav prázdný od Němců, šel jsem sám do té pitevny, otevřel skříň a se smutkem si hlavy prohlížel. Gabčík měl jedno oko pootevřené a v čele nad okem byl vidět otvor po průstřelu. Našel jsem si příležitost a k hlavám jsem přivedl svého bratra Otu a jednou i svého spolupracovníka Láďu Brabence. Byl to pro nás smutný a nezapomenutelný zážitek.

Nevím, zda měl někdo z Čechů příležitost, kromě nás, tyto hlavy také vidět, určitě to ale byli čeští pracovníci, jak p. Králík – pomocný pracovník při pitvách, především p. Pánek – zřízenec u přejímání mrtvol a pečovatel o lednice v přízemí ústavu. Za tímto panem Pánkem jsem šel ihned po ukončení revoluce, abych zjistil, co se stalo s hlavami parašutistů. On mě řekl, že odpoledne 5. května, naložil hlavy do kufru zástupce přednosty ústavu esesák (Horst – nevím již přesné jméno), kufr naložil do svého Fordu-Eifel a odjel asi do své vily na Barrandově. Pan Pánek mě též řekl, že v průběhu revoluce jeli do jeho vily, kde zjistili, že je on a celá rodina otrávena. Našli i ten kufr z něhož bylo patrné, že tam hlavy byly, ale byl již prázdný. Předpokládali, že hlavy cestou někdo vyhodil a nebo je někde zakopal (na zahradě vily). Že by hlavy vyhodil cestou je málo pravděpodobné, protože jel rušnými ulicemi a těžko mohl něco s hlavami před lidmi dělat.

Ve snaze pokusit se objasnit tyto události a možná i najít zmizelé hlavy, napsal jsem o těchto poznatcích do redakce novin „Večerní Praha“, abych dal do pohybu zájem o tento případ. Z redakce VP přišel později mladý novinář p. Valeš (snad ještě student), kterého jsem seznámil se svými poznatky, a upřesnil mu některé podrobnosti o osobách, které by měli mít kvalitnější a ucelenější poznatky o těchto událostech. Především se jednalo o p. Pánka a p. Králika (ten byl znám fotbalový rozhodčí bytem v Praze-Libni). Jestli se o tento případ dále někdo zajímal mě není známo – nikdo již za mnou nepřišel a o tom nehovořil. Byl to v době 1970-71, kdy byla možnost více lidí vyslechnout a zjistit více skutečností, ale nebyl o tuto věc patřičný zájem.

Dodnes mě tíží, že jsem nemohl více udělat k nalezení hlav. Nyní mě je 85 roků, blíží se ukončení mého života a rád bych, aby poznatky se mnou nezmizely a přál bych si kdyby je někdo využil k případnému pátrání a objasnění zmizení hlav.




Praha 26. srpna 2009

Miloš Buhl
petrak@grafika-studio.cz

A zmáčknul spoušť!
Neexistence dokumentu o závadě na stenu není důkaz.
Naproti tomu fotografie zachycující odhozený samopal na místě atentátu jím je. A z této fotografie je patrné že táhlo závěru(tedy i závěr) se nacházejí v přední poloze
a pokud se shodneme že Gabčík vstupoval před Heydrichův
vůz se samopalem připraveným k výstřelu(táhlo závěru a
závěr v zadní poloze) tak aby se závěr dostal do přední
polohy musel zmáčknout spoušť. Což svědčí pro některou
technickou závadu tebou popsanou. Michal

Bráávo. To se nechá číst. I dvakrát dokola ...

K tomu samopalu. V pramenech bývá udáváno, že zbraň byla v pořádku. Popis jejího důkladného rozboru jsem nikde nesehnal. Nicméně bylo zjištěno, že Kubišova druhá bomba nebyla funkční, díky závadě na roznětce. A to bylo patřičně popsáno. Takže je předpoklad, že pokud by byla nalezena závada (stejně jako v případě bomby), bylo by to vyšlo na světlo.

Tady záleží asi na způsobu pohledu. Když se ti někdo postaví na aktivní odpor, pradvěpodobně couvneš, zvlášť v případě že máš okolními událostmi nervy vybičované k prasknutí. Když se někdo před tebou podělá strachy, máš tendenci dílo dokončit. Samozřejmě že nenávist může udělat svoje (jako v případě Heydricha), ale to byl povahově zlej a hnusnej člověk. Gabčík byl mírnější a navíc byl pod tlakem událostí.

Uvedu modelový příklad. Nedávno jsme s Medelákem vynášeli do kontejneru náš koš, spolu s ním jsme nesli ještě torzo kejse. Pustil se do nás nějakej chlapík z vedlejšího baráku, že to do kontejneru nepatří. Snažili jsme se ho mírnit, vymluvit mu situaci a kejse jsme stejně do konterjeru hodili. Pořád do nás vandroval, rostly mu ramena a zjevně nehodlal přestat. Prostě king, frajer až na půdu! Pak nás nazval čurákama. Z neaktivního odporu jsme rázem přešli k aktivnímu útoku, prostě jsme po něm vyběhli, s cílem dát mu regulérně na tlamu. Lekl se, začal zdrhat a zamknul se v autě. Dalšímu útoku na jeho auto s tendencí ho vytáhnout ven zabránili lidi na balkónech, jenž nebývalý hluk na ulici vytáhl ze zvědavosti ven. A to je případ podobnej jako s tou tramvají, nechali jsme ho být. Nebýt spousty svědků, asi by jsme mu ukopli zrcátko, načež by jsme doufali že vyleze ven a my ho budeme moct zasypat přívalem pěstí.
Do doby než jsme se postavili na odpor byl geroj, pak si způsobil škrtátko.

Krása. To je počteníčko. Jen mám nějakej ten dotaz....
K té zbrani. Píšeš, že není žádný důkaz o závadě. Ale, mám tomu rozumět tak, že byla provedena důkladná expertiza zbraně, stejně tak jako té bomby, ale žádná závada není zmíněna, ba naopak expertiza uvádí, že je zbraň OK, nebo, že neexistuje žádná expertiza zbraně?????

Za druhé k té tvé teorii. Bod 4 a 5, samozřejmě nezpochybňuji. 4 je svatosvatá pravda, nicméně, aspoň podle mne si ta 4 s 5 navzájem odporují. Aspoň si myslím, že podívám-li se své budoucí oběti zblízka do očí, asi bych nezmáčkl, nicméně, do doby, než by se na mne takto neblaze známá oběť, podívala pohledem plného opovržení a hnusu. V tu chvíli by podle mne měla člověku totálně vypěnit krev a "vzteky" zmáčknout a vysypat do něj celej zásobník.....