Tento vandr jsme původně směřovali na Sázavu, chtěli jsme vyrazit až do Světlé nad Sázavou s několika zastávkami po cestě. Cílem bylo odlovit jednu schránku ze hry zvané Geocaching. Nedlouho před odjezdem jsme však zjistili že schránka je zničená a tak jsme začali hledat náhradní řešení. Do poslední chvíle jsme nevěděli jestli pojedeme z Kamenných Žehrovic přes Bratronice do Nižboru, nebo jestli si neušetříme kroky a nevyrazíme jen do Srbska a následně pak do Hýskova. Až v pátek jsme se rozhodli pro tu druhou variantu. Ještě dva dny před odjezdem jsme nevěděli kdo všechno pojede, stav účastníků kolísal až se nakonec ustálil na sestavě Bludi, Voříšek, Medelák a nakonec já (tedy Láva). A aby jsme se po cestě nenudili, připravili jsme si na nalezení několik schránek z Geocachingu, převážně umístěných v okolí Nižboru. Protože jsme ale všechny naše GPSky zapomněli doma, i tato činnost byla odsouzena k nezdaru. Byl tedy pátek, prodloužený víkend koncem září 2007 a s ním i spojený volný den a my mířili na Berounku do Srbska.
V pátek ráno jsem vyrazil autobusem do Uhříněvse kde jsem měl spicha s Bludim a Medelákem na nádraží. Ti dva se objevili záhy po mém příchodu s flaškou zelené v ruce. I já jsem se k nim přidal, ten obsah vypadal lákavě. Zbýval Voříšek, který na nás čekal na Hlavním nádraží. Vlak jel brzy a my zamířili směrem na Prahu. Na Hlaváku jsme se dohledali s Voříškem, nalezli jsme jej u stánku kde si vychutnával ranního plechovkáče. Po zhruba půl hodince čekání jsme se nasádlili do vlaku a vyrazili směrem Berounka. Než jsme se stačili rozkoukat už jsme vystupovali v Srbsku. Pršelo a my se šli schovat do nejbližší hospůdky, hotelu za vodou. Tam jsme přečkali déšť, pojedli a popili a vyrazili dál. Daleko jsme však neušli, neboť nás zlákal stánek u tenisových kurtů na konci Srbska. Zapadli jsme tedy tam, dali jedno a bramborák a pak jsme zamířili dál proti proudu řeky směrem na Beroun. Nezbytnou přestávku v lomu Alcazar jsme vyplnili dalším dlabancem. Aby nám cesta rychleji ubíhala, dali jsme si občas nějakého panáčka z našich zásob rumu. Brzy jsme se ocitli na kraji Berouna a zamířili do naší známé restauraci U štiky. Tam následoval další dlabanec, série piv a pak přesun na nádraží. Na vlak jsme si opět déle počkali, cesta do Hýskova je však dlouhá a tak se to vyplatilo. V Hýskově jsme hned zamířili do restaurace Kulturní dům, naší nejoblíbenější hospůdky. Zmoženi náročným dnem jsme se tady však dlouho nezdrželi a vyrazili jsme se uložit ke spánku po nedaleký železniční mostek. Tam jsme zjistili že náš kempík už není jenom náš, že jej nedávno někdo používal také k přenocování. Bylo tu čisto, ale zbytky ohniště uprostřed tunýlku. Rozložili jsme si spacáky kolem zbytků ohniště, z důvodu nedostatku místa mě ale Voříšek zcela nekompromisně a beze slova přesunul můj bivak přímo doprostřed toho popela
. Brzy jsme se odebrali ke spánku.
Ne na dlouho ...
Kdo teď čekal že se stalo něco mimořádného, tak má smůlu, nestalo se nic. Pouze s námi jezdí nespavci kteří se nemohou dočkat rána a vstávají ještě před pátou hodinou. A samozřejmě o tom dají svým mluvením vědět ostatním. Záhy jsme byli vzhůru všichni. Naštěstí jim ale zhruba po půl hodině došla řeč a tak si na chvíli ještě dáchli a vstávali už rozumně za světla. Ráno jsme si zvolili plán že dojdeme kouknout jestli je otevřený krámek na náměstí, pak skáknem do hospody a následně se odebereme na vlak a pojedeme na průzkum okolí Žloukovic. Plán jsme začali okamžitě realizovat. V krámku jsme zakoupili něco málo zásob a šli jsme si sednout před hospodu, která měla asi za půl hodiny otvírat. Dočkali jsme se, dali snídani v podobě vepřových výpečků a několika piv a vyrazili jsme na nádraží odkud jsme vlakem zajeli do Žloukovic. Prozkoumali jsme místní hospodu, byli jsme tu kdysi tak jsme se šli kouknout jak to tu vypadá dnes
. Je tam hezky, ale Hýskov je Hýskov. Aby jsme stále nejezdili jen vlakem, vydali jsme se po kolejích zpátky do Nižboru. Asi v polovině cesty jsme si udělali technickou přestávku k doplnění vepřové svaloviny do našich žaludků. Cesta ubíhala rychle a my se zanedlouho objevili na prahu hotelu Praha, jehož součástí je bezvadná restaurace. Poseděli jsme a chtěli se vydat vlakem zpátky do Hýskova. Po telefonu se nám ale povedlo dohodnout že nás navštíví Kuba, náš kolega z práce. Protože k nám vyrazil autem, nasměrovali jsme ho do Nižboru ať nás vyzvedne. Tak se také stalo a my se vezli Mondeem až na práh hospody v Hýskově. Dali jsme dlouho toužebně očekávané pořádné jídlo, pak už následovalo jen občerstvení. Kuba musel pak odjet a my osiřeli. Do pozdních nočních hodin jsme seděli, "kapali si do strojku" a kecali. Kolem půlnoci jsme se opět přesunuli pod mostík, kde jsem zaujmul svoje místo popelu po ohništi ...
V neděli už byli nespavci méně radikální a přestože se už nemohli dočkat rána a vstávali před šestou hodinou, tak dnes byli tiší. Vstali jsme, zabalili jsme a vyrazili na nádraží, odkud jsme přejeli do Berouna a následně pak až do Prahy.
655