10.11.2018 - 06

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Vandr po okolí Blíževedel

JasnoJasno JasnoPolojasno (3 dny) (14 km) Před 11.lety a 3.měsíci Září 2007
Láva s Džardou na nádraží v Lovosicích
Tento vandr jsme po předchozím nedávném čundru pojali spíše jako útlumový, klidnější a s menším počtem nachozených kilometrů. Karta se nakonec obrátila a tento víkend nám přinesl spoustu krásných zážitků na celý život, takových, na jaké se hned tak nezapomíná. Ale nebudu předbíhat a pokusím se to popsat popořádku. Byla polovina září 2007 .....

Jak je pro naší osadu zvykem, před odjezdem panovaly zmatky. Nevěděli jsme kam a nevěděli jsme kdo. Bohužel i tento víkend některé z nás zasáhly pracovní povinnosti a tak se náš počet před odjezdem ztenčil na čtyři, a to v podobě mě (tedy Lávy), Džardy, Voříška a Kojaka. Kojak (čti Kožak) je v partě nový a nutno dodat že se velmi osvědčil a že budeme rádi když s námi kdykoliv v budoucnosti pojede. Nejhorší dilema ale bylo kam vyrazit. Původní myšlenka směřovala do Orlických hor, konkrétně na průzkum bunkrů v okolí Králík. Panovala však nejistota ohledně počasí, tam není kde rozdělat oheň. Zvolili jsme tedy jiný cíl v podobě Jindřichohradecka. U Nové Bystřice je přece tak krásně .... Už jsme byli rozhodnuti že opravdu jedeme tam, když nám náš plán překazila společnost provozující úzkokolejku vedoucí do Nové Bystřice. Odpoledne tam vlak prostě nejezdí. A tak jsme se vrátili zpátky k myšlence Orlických hor. V pátek ráno, tedy několik hodin před odjezdem mi však přišla SMS zpráva od Džardy. Jedeme do Roverek, venku je pořádná zima a na horách bude ještě horší. Plán který nejde změnit není plán a tak jsme definitivně stanovili jako cíl naší cesty Blíževedly.

Hned při cestě z práce jsem vyrazil domů se převlíknout do maskáčů, zatímco Voříšek mířil směrem k Holešovickému nádraží. Pak jsem vyrazil do Uhříněvse posbírat Džardu a Kojaka a stáhl jsem je k nám na Jižňák. Vyhnuli jsme se tak pravidelným pátečním kolonám a s nimi spojeným i pořádným zdržením. O nás jsme se vydali na metro, kterým jsme se přesunuli na nádraží Holešovice, kde na nás u stánku už čekal Voříšek. Bylo to akorát, stihli jsme koupit lístky, dorazili jsme na perón a vlak už dorazil. Obsadili jsme chodbičku, vlak sebou trhl, nabral rychlost a my uháněli směrem k Lovosicím. Vůni přírody nám prozatím připomínala Džardova borovička. Když se trochu vlak vyprázdnil, obsadili jsme kupé. Ne však nadlouho, vlak si to novým koridorem uháněl jako o život a za chvíli zastavil v Lovosicích. Namáčkli jsme se do plného motoráku směrem na Českou Lípu a zhruba po hodině postávání na chodbičce jsme vypadli v Blíževedlích na nádraží. Zamířili jsme na hrádek Hřídelík nedaleko vesnice. Tady jsme odlovili schránku pro hru geocaching, vybalili něco ze svých zásob jídla a pořádně si napráskli žaludky. Do hospody přece nepůjdeme na lačno ! A tak jsme tedy zamířili do hospůdky U kostela. Přívětivý personál znamenal že nám tady bude dobře. Nejdříve jsme obsadili zahrádku a pak nás večerní chlad zahnal dovnitř do lokálu. Personál nezklamal, cítili jsme se tu jako doma. Vytáhli jsme pak kytaru a sálem se rozezněly naše hlasy. Dlouho do noci jsme vyhrávali na celou hospodu, popíjeli jedno pivo za druhým. A do toho všeho ještě množství kafe s rumem. Pak jsme začali z přemíry alkoholu pomalu odpadávat, kytaru jsme pomalu také vzdali. Bylo na čase jít dál. Když si ještě místní omladina pustila po půlnoci jubox a sálem se "na plné koule" rozezněl hause, to už bylo na nás moc. Zacvakali jsme to, slíbili že brzy zase dorazíme a vypadli směrem k našem tábořišti. Džardovi se situace vymkla z rukou a musel být celou cestu podepírán Voříškem, který za tu dobrotu zaplatil několika škrábanci a bolavými zády po prodělaných pádech. Nicméně jsme po strastiplné cestě dorazili na kemp pod převisem, který jsme v minulosti nazvali Rumcajz. Nedávno se tu přehnala vichřice a tak o dřevo nebyla nouze. Na rozdělaném ohni jsme si ještě opekli buřty a už jsme po vzoru Džardy zapadli do spacáků. Ne na dlouho ….

V noci mě několikrát probudil silný vítr, doufal jsem však že se nic nepřižene. Moje přání však kolem páté hodiny ráno bylo přerušeno kapkami dopadajícími na mou tvář. Pršelo ! Probudil jsem Kojaka a Voříška a pokusil se probudit Džardu, který však na moje volání a třesení nereagoval. Nechali jsme ho tedy spát na místě doufajíce že nám v jeho probuzení pomůže samotný déšť a začali jsme se odebírat vzhůru do svahu do předpokládaného převisu. Rozespalý jsem samozřejmě převis minul a hnal jsem nás až na vrchol prudkého svahu, přestože převis je zhruba ve spodní třetině. Když už jsem hledání vzdával a smířil se s osudem že budeme moknout, Voříšek na převis kápnul. Sláva !! Po zbytek noci jsme chrupali v suchém a pohodlném převisu. Ráno nás jako obvykle vzbudil Voříšek, tomu chlapovi stačí snad dvě hodinky spánku denně. Rozdělali jsme malý ohníček, ale brzy jsme jej zadusili a vydali se dělat snídani do našeho dolního kempu, kde si spokojeně pospával Džarda. Už nepršelo. Džarda se vzbudil a nebyl zase tak mokrý jako jsme čekali. Rozdělali jsme si tedy oheň a na něm se chystali uvařit snídani. Na pánvičce jsme dozlatova upražili kusy anglické slaniny a špeku, polili šesti vajíčky a hemenex byl na světě. A jaká to byla lahůdka. Nechybělo na zapití pivo a grog. Tedy ne grog v pravém slova smyslu, smíchali jsme rum s borovičkou a do vzniklé směsi jsme kápli trochu Coly "jen tak kvůli cukru". Tuto směs jsme několikrát zopakovali a následně ještě vylepšili dodáním jahodové slivovice. Vznikla směs chuťově nápadně podobná střelnému prachu, ta by postavila na nohy i mrtvého. K naší smůle ale učinila pravý opak a Džardu srazila na kolena. Jeho stav se příliš neprojevil když jsme ještě vysedávali v táboře, sotva jsme se ale vydali na cestu, začalo to pravé čóro. Opět nezbytně potřeboval oporu v chůzi a když se mu jí na chvíli nedostávalo, zmizel nám v kukuřičném poli. Chvíli jsme ho museli hledat, neboť si tam ustlal. Dostat ho na nohy a vyvléci ho z kukuřice byl skoro nadlidský výkon. Pak se ho s otcovským přístupem opět ujal Voříšek a vedl ho po zbytek cesty do hospody. Mířili jsme do pensionu Ráj, kde jsme měli v minulosti perfektní zkušenosti s personálem. Prošli jsme Liticemi a Ráj už byl na dohled. Přivítal nás velice příjemný hostinský, takový který je opravdu do kšeftu. "Tady nám bude dobře", říkali jsme si, a taky bylo ! Zhruba dvě hodiny jsme splachovali prach z jazyka, pořádně se nadlábli a zcela spokojeni jsme se vydali na náš další kemp. Nebyli jsme si jisti kam vlastně půjdeme, v úvahu připadal hrad Ronov, nebo kemp Atlanta, popř. Jezevec. Volbu nakonec vyhrál hrad Ronov. Dorazili jsme do Litic, kde je nově otevřený krámek, dokoupili zásoby potravin a pití a zalehli na chvíli do trávy před krámkem. Vybatolil se za námi z krámku přátelský chlapík s dopitou láhví ferneta a nedopitou láhví rumu a dal se s námi do řeči. Byl zjevně rád že se tady kolem něco děje, že tu jsou cizí lidé a nabídl nám službičku, která se neodmítá. Prý nás na Ronov odveze bryčkou ! Zpočátku jsme mu nevěřili, ale když nás dotáhl na dvorek jednoho statku a ze stodoly bryčku opravdu vytáhl, uvěřili jsme. A dále pak za pomoci Voříška přivedl ze zadní zahrady dva potahové koně, které zapřáhl do postrojů. To se jen tak nevidí, taková ochota místních lidí. Ke všemu ve statku kde byla bryčka pomalu začínala vznikat budoucí hospoda, tak jsme pobyt na dvorku měli ještě zpříjemněn točeným pivem. A nasedat ! Venca, tak se onen chlapík jmenoval, sednul na bryčku a my za ním. Namačkali jsme se na úzká sedátka, on práskl do koní a jelo se. Nejdříve se ale stavil u sebe doma, kde nám vzal plnou mísu vlastnoručně vyráběných výborných pečenáčů. A vyrazili jsme dál. Na chvíli si pak řízení povozu půjčil Voříšek. Na to že to je dlouholetý šofér a řídil všechno co má kola a volant, koňský povoz mu zjevně dělal problémy. Jel s námi "brzda, plyn", koně přidávali podle jeho povelů a následně prudce zpomalovali. Připadali jsme si jako na houpačce. Za chvíli to ale už držel pevně v rukou a my mířili k Ronovu. Na poslední nejtěžší úsek cesty si to Václav zase vzal a my se vydali polní cestou ke špičatému vrcholu před námi. Najednou se oba koně zasekli a nechtěli dál. Sulejka a Jirka se prostě zablokovali a nehnuli jsme s nimi ani o centimetr vpřed. Zato zpět šli okamžitě. Venca to tedy otočil a vydal se v klidu zase domů, zatímco my na svůj další kemp. Kéž by takových lidí jako je Václav z Litic bylo víc. Ještě ti jednou kamaráde děkujeme, je to pro nás zážitek na celý život.. Čekal nás stoupák, jeden z nejprudších v tomto kraji. Vydrápali jsme se až na hrad a byli za ten výkon odměněni nádherným výhledem na večerní krajinu. Foukal vítr, ale my si našli tábořiště u hradní stěny v závětří. Tady jsme si rozdělali oheň a vytáhli naše zásoby jídla. Spořádali a vypili jsme co se dalo. Nastal večer, my vylezli na vyhlídku a dlouho se kochali překrásnou večerní krajinou. Pak jsme u ohně vytáhli kytaru a zahráli pár písní. Únava se ale na nás podepsala a my brzo usnuli.

Ráno na Ronově je nejkrásnější. Vstali jsme brzo, právě když se v údolí pod námi ještě válela mlha a do nás pražilo sluníčko. Tak krásný pohled do krajiny jsem už dlouho neviděl, člověk si připadá jako v letadle nad mraky. Posnídali jsme a neochotně zabalili svoje věci. Neochotně proto, protože končil další skvělý vandr. Sešli jsme ze svahu dolů a pokračovali za šipkou GPSky přímo do Blíževedel k nádraží. Asi hodinku jsme si počkali na vlak a pak už naší cestě domů nic nebránilo.

Co dodat ?? Snad jen to, že díky skvělým lidem kteří s námi jeli, tak skvělým místním lidem jsme měli vandr plný krásných zážitků, vandr na který se nezapomíná.
Připřahání koní k povozu Při cestě do Litic Voříšek při balení Krmení místních koní A razíme dál po kolejích Při přesunu z Ronova k nádraží Náš kemp na hradě Ronov Pohled na Ronov od nádraží v Blíževedlích Na cestě do Blíževedel Na hrádku Hřídelík Celá parta na zahrádce hospody v Blíževedlích Ranní veselí Celá parta v kempu u Stranného U ohně na Ronově U stánku v Holešovicích V Holešovicích na nádraží V motoráku směrem na Českou Lípu Dlabanec na Hřídelíku Voříšek v chodbičce na Hřídelíku Džarda v chodbičce na Hřídelíku V hospůdce v Blíževedlích Večer na zahrádce hospody v Blíževedlích Bujaré veselí Herní trio Mumie Voříšek Voříšek krmící koně v Liticích Abstinující Džarda Část bandy v penzionu Ráj V Liticích před krámkem Voříšek pomáhající nastrojit koně Směrem k Ronovu Bryčkou jedeme na Ronov Koně se zasekli, nejedou dál .... V kempíku na Ronově Balíme a vyrážíme domů ... Džarda na Ronově Voříšek Džarda, Kožak a Láva na Ronově Na nádraží v Blíževedlích
Popis akce  |  Autor: Jan Vála   18.9.2007  |  Přečteno: 2910x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 8x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

2.12.2018 | Lahvic

Z důvodu hackerského útoku na moje druhé stránky o opev ... [více]

21.10.2018 | Lahvic

Ještě toho trochu :-D :-D ... [více]

14.10.2018 | Honza

Jo, rakvičky, věneček,... a ještě kozí mlíko se sifónem ... [více]

Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 539456
Přístupů dnes : 133
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 3

Kalendář

Dnes je:

Sobota, 15.12.2018

<<12 / 2018>>
PoÚtStČtSoNe
12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31
Žádná plánovaná akce !

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

POI, body zájmu

Poslední vložené :
Restaurace u Bóny
Čertovy hlavy
Hotel Voznice
Společenský dům
Odpočivadlo u jezírka

Zpěvník

Odběr novinek


Email:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ : 198552144

Copyright © 2001–2018 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144