10.11.2018 - 06

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Díl devadesátý šestý - na trase ...

Takto vypadal pohled oné noci - zesvětleno

<<< Předchozí dílDíl devadesátý pátý - na dvojku! Následující díl >>>Díl devadesátý sedmý - souboj s východem

Byl chladný, zamračený a deštivý, pozdně listopadový den. Jen málokomu se v tyto dny, které jako by říkaly, že léto už je dávno v trapu a na ty další hezké jarní si člověk nějaký čas ještě počká, chce vůbec vycházet ven. Milovníků plískanic se mimo vlastní domovy však příliš nenacházelo, většina lidí raději seděla doma u kamen nebo ústředního topení. Pod odpruženou sedačkou řidiče Karosy se jedna taková kamínka také nacházela, byť pouze teplovodní. Od druhé hodiny odpolední, kdy jsem vystřídal na lince šoféra mnoucího si ruce že může vyrazit k domácímu pohodlí, jsem tepelný výkon radiátoru pod zadkem využíval v téměř maximální míře. V takovém nečase mě zrovna nebavilo pendlovat mezi Jižním Městem a Uhříněvsí, zvlášť když jsem vozil téměř prázdný autobus oběma směry. Ale co, nemůže být každý den posvícení a peníz do osobní kasičky se při zevlování u panelákového ústředního topení sám nevydělá. Směnu na lince jsem ten den neměl plánovanou, vypadl z ní kmenový šofér a já byl dispečerovi první na telefonu.

Počasí mi doslova kazilo náladu, zatáhl jsem proto záclonky na dveřích kabiny a naladil na rádiu stanici Rockozone, což je spolehlivá metoda jak vůči sobě zaručit netečnost z řad cestujících. Naopak Blaník nebo Impuls táhl kupředu starší generaci, takže obě rádia se linula z reproduktorů ve dnech, kdy jsem se vepředu vloženě nudil a hledal někoho, s kým bylo možno dát řeč. Byť o počasí.

Palubní počítač zahlásil čas odjezdu krátce před desátou hodinou večerní a já vyrazil ten den poosmé na rutinní jízdu směrem k Jižnímu Městu. Ani na jedné zastávce na můj spoj nikdo nečekal. Prázdnou dvanáctimetrovou "krabičku" jsem tedy nasměroval na Pitkovičky. V místech, kde se říká "U křížku" končilo Uhříněveské místní osvětlení a začínalo osvětlení Pitkovické. Toho dne mělo na okraji čtvrti poruchu a proto se vesnická čtvrť až k autobusové zastávce halila do tmy.

Blížil jsem se k místům, kde dodnes stojí malý ocelový křížek s přikovaným Kristem a proti mě odspodu od potoka stoupalo osobní auto s nepříliš dobře seřízenými světlomety. A právě na hranici světla a tmy jsem před sebou zahlédl něco, co na silnici nepatří. V lesknoucí se temnotě jsem na vzdálenost sotva dvaceti metrů uviděl nějakou překážku. Ve zlomku vteřiny mi došlo, že přes můj jízdní pruh stojí neosvětlené auto. Černé, stojící navíc bokem a mokré, lesknoucí se stejně jako vozovka. Šofér toho vozu zjevně zacouval ke své zahrádce, přívěsný vozík mu nedovolil sjet úplně ze silnice a proto auto nechal tak, jak je. Bez jediné odrazové plochy na boku.

Auto mému zraku doslova splynulo se silnicí a plně jsem jej objevil na vzdálenost až přibližně dvaceti metrů.

Jel jsem asi padesát!

"Je to tady!" blesklo mi hlavou. To, čeho se obává každý šofér na světě, jsem měl teď na dosah ruky. Na dvacet metrů nelze ubrzdit osobák, natož dvanácti tunový autobus. Zvlášť na mokré vozovce.

Zafungoval instinkt. Odvrátit od sebe místo srážky. Trefit osobák pravou polovinou vozu, tam, kde nesedím já.

Strhl jsem tedy volant doleva, směrem k malé mezeře, která vznikla mezi odstaveným a protijedoucím vozem. Prudký manévr vlevo následoval stejně razantní vpravo. Kola neudržela přilnavost k asfaltu a celý vůz dostal mírný smyk. Už jsem se jen držel volantu a čekal ránu. Stojící auto zmizelo vpravo a ztratil jsem jej z dohledu. Rámová karosérie autobusu praskala jak se kroutila při prudkých změnách směru jízdy, i poté, co jsem vzniklý smyk vyrovnával. Další zvuky to spolehlivě překrylo.

Dobrzdil jsem jen o pár metrů dále. V zrcátkách tma. Jak to vypadalo za mnou jsem neviděl, ale představivost pracovala na plné obrátky. Klepající se rukou jsem zatáhl za spínač předních dveří a vyběhl se ven podívat, co se vlastně stalo. Respektive, jak to vypadalo POTÉ.

Stojící osobák stál tam, kde předtím. Doběhl jsem k němu a při slabém svitu displeje mobilního telefonu kontroloval škody. Žádné jsem ale neviděl. Nemohl jsem tomu uvěřit a předek osobáku obešel několikrát. Nic! Šel jsem tedy hledat místo srážky na autobuse. Také nic. Obešel jsem tedy Karosu z druhé strany a hledal místo, kterým jsem trefil protijedoucí osobák. Také jsem nenašel nic, a ani v blízkosti se automobil nenacházel. "Bude v příkopu!". Nebyl! "To není možný!!"

Že se nic nestalo, jsem nedokázal pochopit po zbytek šichty. Po několika minutách jsem tedy opět vyrazil na další jízdu a na konečné opakovaně obcházel ve svitu pouličních lamp celou karosérii autobusu, hledajíce přitom stopy po nehodě. K Uhříněvsi jsem vyrazil poté s přesvědčením, že na místě už budou blikat modré majáky a já budu mít na triku flastr o ujetí od nehody. Předpokládal jsem, že řidič protijedoucího osobáku se vrátil k místu poté, co zjistil šrámy na svém voze. Místo u křížku však bylo prázdné a stejně tak auto, co stálo tak blbě téměř přes celý pruh už bylo pryč.

Nekecám, dobře půl roku jsem nepřijal skutečnost, že se onen podzimní den nic nestalo. S každým telefonem od šéfa jsem očekával, že na mně vyhrkne otázku "ty jsi zavinil nehodu?". Předpokládal jsem, že šofér protijedoucího osobáku, nebo i toho stojícího, si všimne poškození a ozve se.

Neozval se nikdo. Do dnešních dní jsem si tedy zachoval čistý status bez nehod, a doufám, že to tak zůstane i nadále. Leč si myslím, že tenkrát situaci zachránil především duchapřítomný řidič protijedoucího vozu, neb pravděpodobně uhnul až na hranici možností za krajnici a ponechal na silnici mezeru, do které jsme se vmáčkli oba. A to jen několika centimetrovou.

Dost mi to srazilo můj řidičský hřebínek a taková ta pro mládí charakteristická vlastnost "mě se to nemůže stát" vzala toho dne za své.
Takto vypadal pohled oné noci
Příběhy autora  |  Autor: Jan Vála   10.2.2019  |  Přečteno: 300x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 5x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 6

Lahvic   25.2.19 - 11:19:29

Nám tlakařům nabíhá žíla rychlejc Ale teď už na vysoký tlak beru prášky

Petisan   25.2.19 - 07:31:32

pamatuješ na to drama, když ve Strakonicích najednou zmizely značky na Prahu? twl ve mně by se v tu chvíli krve nedořezal, zato Ty si zachoval skoro klidnou hlavu, a nikoho si neseřezal ... fakt jsem v tom nevinně, za to mohlo ředitelství čar a kouzel, též známé pod zkratkou ŘSD ... jen mě mrzí, že nevím, zda Ti tehdá naběhla ona pověstná, či spíš zlověstná žíla na čele

Lahvic   24.2.19 - 22:46:58

Kufrů přibývá každým rokem, postupně, ač nerad, se smiřuju A taky je rozdíl, za čím zrovna sedím. Za autobusem pohledy do kufrů neřeším, jsem tam za stejný peníze. Někdy dokonce přijdou vhod, když třeba potřebuju ucourat jízdní řád. Na motorce jezdím pomalu, takže pohled do kufru pomalu jedoucího osobáku mi nijak nevadí, nehledě na to, že ho můžu "vopucovat" za jednu dvě vteřiny v podstatě kdekoliv. A to mě uklidňuje. S kamionem je to jak kdy, ten je nepoměrně pomalejší, takže kufrů je míň. Ale když narazím na "elitu", tak se můžu přeskočit pořád A za volantem osobáku už to moc neřeším, to by mi jeblo během pár dní.

Petisan   24.2.19 - 10:32:31

... předseda dramatického kroužku to můžeš zkusit i na starý kolena ... a propo jak to máš s "kuframa"? Už dobrý, nebo Tě pořád ještě tak serou?

Lahvic   23.2.19 - 21:11:27

Však jsem taky byl adeptem na předsedu dramatického kroužku

Ale vážně. Nehoda, která nebyla jen díky souhře náhody a duchapřítomnosti protijedoucího řidiče mi pěkně pocuchala hřebínek. Ten jsem měl do té doby neporušený a sebevědomí nad maximální hranicí. Měl jsem k tomu i pomyslné důvody. Autobus jsem vlastně řídil dřív než osobní auto. Na velkých strojích jsem se zkrátka naučil jezdit a ty malé považoval za angličáky (ono to tak člověku připadá, když celý den řídí dvanácti tunový stroj a pak sedne do malé krabičky o váze mnohonásobně nižší). Na garážích jsme pořádali závody a dařilo se mi umisťovat se na předních příčkách. Na silnicích jsem si nevěřil o nic méně. Na úzkých komunikacích jsme se s protijedoucím řidičem, kterému jsme říkali Kožak (vypadal úplně stejně jako slavný inspektor), míjeli i plnou rychlostí a bavili se tím, že jsme si málem "pinkli" zrcátky. Dneska se tam protijedoucí autobusy jiné linky vyhýbají tak, že se oba předhání, kdo dříve uhne za krajnici a zastaví, aby najetí do úzkého prostoru ponechal tomu druhému. Vynucoval jsem si přednosti v případech kdy jsem je měl, uměl si udělat na silnici prostor tvrdě vypadající jízdou, chodil jsem se rvát ven i do vozu. Byla to prostě doba, kdy mě sice brzdil jízdní řád, ale kdy mi v žilách kolovala ještě horká krev.

A to se tím dnem změnilo. Několik měsíců jsem nemohl přesvědčit sama sebe že se nic nestalo. Někdo bourá desetkrát za rok a nic to s ním nedělá, mě se nic-nestání vrylo pod kůži. Zklidnil jsem se a začal se věnovat pohodlí jízdy. Z řidičského pubertálního věku jsem přešel do dospělosti. Někdo dospěje sám, jiný se dospělým stane od začátku co chytne do ruky volant, mnoho lidí nedospěje nikdy, někdo k uklidnění potřebuje významnou událost. Tak jako já. Dneska si jezdím na klídek, když nestíhám jízdní řád, tak se z toho neposeru a neposere se ani nikdo vzadu. Přednost si nevynucuju, jsem tam za stejné peníze ať jedu včas, nebo pozdě.

Tak proto takové drama. Protože to zkrátka znamenalo předěl v mé řidičské kariéře.

Honza   12.2.19 - 10:53:27

Já myslel, že jsi sestřelil nejmíň tahač s balistickou střelou od těch rakeťáků, co měli kasárna o pár metrů dál vlevo a nakonec z toho vyleze obyčejná myš okolo vozejku. :-(

Diskuzní forum

4.7.2019 | Lahvic

Jistá havárie v tomto duchu dle vyprávění ostatních úča ... [více]

1.7.2019 | Petisan

Jeddo, Ty si opálený, jak kdyby si spadl hubou do ohniš ... [více]

30.6.2019 | Lahvic

Deset let? Sakra to to letí :-) ... [více]

Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 642080
Přístupů dnes : 665
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 12

Kalendář

Dnes je:

Pondělí, 15.7.2019

<<07 / 2019>>
PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031

Nejbližší plánovaná akce je:

22.5. - 24.5.2020 - 30.let Minessoty
Zbývá 313 dní.

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

Co na žízeň ?

BudvarGraf 364
GambrinusGraf 285
KozelGraf 221
StaropramenGraf 224
BráníkGraf 202
JinéGraf 278
Radši voduGraf 220

Hlasů: 1798

Více anket

POI, body zájmu

Poslední vložené :
Restaurace u Bóny
Čertovy hlavy
Hotel Voznice
Společenský dům
Odpočivadlo u jezírka

Zpěvník

Odběr novinek


Email:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ : 198552144

Copyright © 2001–2019 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144