Trampská osada Minessota

Protože jsme se od roku 1995 začali zajímat o Československé pohraniční opevnění, párkrát jsme autem vyrazili i na naší severní hranici na těžké bunkry. Autem to ale není úplně to pravé a tak jsme si naplánovali na začátek listopadu 1996 vandr po okolí Trutnova. Vybaveni neúplnými informacemi o okolním opevnění jsme v pátek vyrazili ve složení já (Láva), Unkas, Jarda a Medelák. Vlakem s jedním přesedáním jsme se dopravili do Trutnova, kde jsme v místní restauraci počkali na další vlak do Petříkovic, kde byl náš cíl cesty. Motoráček nás dopravil až na místo a vysypal nás uprostřed pustiny. Dohodli jsme se že se rozdělíme, že dva zůstanou na nádraží s věcmi a druzí dva vyrazí najít linii bunkrů a případně i nějaké místečko na spaní. Já s Medelákem jsme tedy vyrazili na průzkum zanechajíce Unkase a Jardu svému osudu na nádraží. Po kolejích jsme popošli kus dál směrem k hranici a už tu vpravo byl jeden z těžkých bunkrů. Okoukli jsme ho, zjistili jsme že se do něj nedá vlézt a tak jsme pokračovali dál. Napravo od trati jsme žádné vhodné místo nesehnali a tak jsme se vypravili zpátky pro zbytek mančaftu. Na nádraží jsme je ale nenašli, oba se mezi tím vypravili na vlastní průzkum. Ale kam ??? Vydali jsme se je tedy hledat na druhou stranu od kolejí, k silnici, do strání. Zhruba po dvou hodinách hledání jsme to už vzdávali a chtěli jsme se vrátit zpátky na nádraží, když se Jarda s Unkasem vynořili na silnici ze zatáčky. Z jejich vyprávění bylo jasné že jsme se míjeli jen o kousek a že nám chodili po stopách. Na rozdíl od nás ale ze silnice odbočili správným směrem a našli bezvadný bunkr na spaní. Dřív než jsme se ale vypravili k zmíněnému bunkru, zašli jsme na pár točených do nedalekého motorestu. Pak jsme se vrátili kus po silnici a vyšli jsme mladým lesíkem vpravo do stráně. Z mlází na nás vykouklo krásné lomené Béčko. Místečko to bylo ideální na spaní. Já s Medelákem jsme se ubytovali ve spodní střelecké místnosti, Jarda s Unkasem v horní. Navečer Jardu stihla ta nehoda, že se pokoušel rumem přepít Unkase, což se nikdy nikomu nepovedlo. Ani Jardovi se to teď nepovedlo, stihl ho ale stav, který dodnes podle bunkru nazýváme Bé-stav. Vzhledem k tomu že Jardu mám za kamaráda, nebudu tento stav popisovat a tím jej zesměšňovat. Každopádně až do večera bylo veselo.

Když jsme ráno vylezli z bunkru, bylo po dešti. Les byl celý promočený a pěkně hustý. Sbalili jsme si tedy fidlátka a vyrazili jsme na průzkum po linii směrem na sever. Nacházeli jsme jeden těžký bunkr za druhým, všechny pěkně poničené. Třešinkou na dortu bylo objevení pěkného Céčka se střechou z vlnitého plechu. Celý den jsme se prodírali hustým lesem a prolézali torzo opevnění, když se pomalu začalo smrákat, zrychleným tempem jsme se vrátili zpátky nad Petříkovice, kde jsme nalezli jeden čistý a suchý těžký bunkr. Ubytovali jsme se v něm, obsadili jsme pro to dvě místnosti. Nerušenému spánku už nemohlo nic zabránit.

Ráno jsme vyrazili na vlak, motorák nás odvezl do Trutnova. Tam se nám povedlo chytit přímý vlak až do Prahy .....