Trampská osada Minessota

V polovině února 2005 jsme po 14-dnech opět vyrazili na čundr a po několika letech zase v tak hojném počtu. Já (Láva), Medelák, Jarda, Bludi a Grepa jsme se v pátek sešli na našem tradičním místě, v restauraci Velká Praha v Uhříněvsi. Obsadili jsme horní salónek, utěšeně plnili účtenku a žaludky. Grepa tu náplň žaludku doplnil ještě téměř půl kilem masa ze zabijačkové směsi. Řádně nadláblí a posilnění jsme se vydali na nádraží, odkud jsme vlakem zamířili ne na Sázavu, ale na Prahu. Na Hlavním nádraží jsme přesedlali na vlak směrem na Beroun. Ve vlaku jsme vybalili kytary, hrálo se a zpívalo, parádní atmosféra. V Berounu jsme stáli před volbou jít pěšky do Hýskova, nebo počkat hodinu na vlak. Část výpravy nakonec zůstala čekat na nádraží, já se spolu s Grepou vydal po kolejích do Berouna - Závodí, kde jsme si zpříjemnili čekání na vlak posezením v hospodě. Vlak i se zbytkem teamu dorazil a nic nám už nebránilo za dalších 10 minut stanout na prahu naší oblíbené restaurace Na staré huti v Hýskově. Posezení se protáhlo až do pozdních nočních hodin a téměř "se židlemi" jsme se odebrali ke spánku pod nedaleký železniční mostek, kde jsme už mnohokrát v minulosti nocovali.

Ráno jsme zahnali několika doušky peprmintky noční únorový chlad a jak nám ztuhlé klouby dovolovaly jsme si pomalu zabalili věci a vydali se na nádraží. Plán dnešní cesty byl jasný - Žloukovice. Před 14-ti dny jsme tuto oblast prozkoumali s Jardou a nalezli tady kromě krásné krajiny i perfektní hospůdku. Na vlak jsme nečekali dlouho a ten nás po čtvrthodině jízdy vysypal na Žloukovickém nádraží. Trochu jsme se courli po okolí a vedeni neomylnou pamětí jsme zanedlouho úspěšně dorazili do zmíněné hospody. Personál nás přivítal stejně přívětivě jako nedávno. Je to ten samý personál, který o 4 měsíce později zahájil provoz restaurace Kulturní dům v Hýskově. Zimou vyhládlí jsme dali jídla o neskutečných porcích a piva o luxusní kvalitě. S postupem doby jsme vytáhli kytary a trochu zahráli. Čas denního světla se ale pomalu krátil, proto jsme vyrazili nazpátek po kolejích směrem k Nižboru. Kousek za Žloukovicemi se od nás oddělil Grepa s tím, že spěchá na vlak a jede domů. No jo, čerstvě zamilovaný ... . My ostatní v klidu pokračovali dál, minuli se na kolejích s projíždějícím vlakem a pomalu se blížili k Nižboru. Po zjištění, že vlak nám jede až za hodinu, jsme se vydali osvěžit po dlouhé a náročné cestě do hotelu Praha. Ten však byl přeplněný, proto jsme dali jedno na stojáka a přes most jsme zašli do další restaurace. Tam jsme chvíli poseděli a zamířili zpět k nádraží. Po cestě jsme ještě doplnili zásoby kořalky na místní benzínce a hurá zpátky do Hýskova. U bunkru v Hýskově jsme rozdělali oheň a chystali se udělat jídlo. A ouha, nebyl chleba! Já s Medelákem jsme se tedy "obětovali " a vydali se pro něj na Starou huť. Chleba sice už neměli, zato nám dali knedlík a každému dvě piva. Piva jsme v rychlém tempu do sebe hodili a vybaveni uvařeným knedlíkem vyrazili nazpátek bunkru, kde jsme zjistili, že oba čekající Jardové mezi tím notně zahýbali s dávkou tvrdého alkoholu. Krátce jsme poseděli, udělali jídlo, dopili zbytek "tekutého svetru" a pak už si nic nepamatuju

Ráno jsme vyrazili do Berouna pěšky a bez vážnějších příhod jsme dorazili domů.