10.11.2018 - 06

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Podzimní návštěva Kačabači

ZataženoZataženo VítrVítr (3 dny) (14 km) Před 8.lety a 1.měsícem Listopad 2010
"Sem zvědavej, jak tudle akci zvěčníš na netu!" Tak tahle slovní kombinace, významně pronášená především Voříškem, mě provázela od sobotního odpoledne, s pravidelností téměř železnou. Samotnýho mě zajímá, jak se tímhle poperu. S hlavou jak střep, po hodině nekvalitního spánku, čumim teď do týhle tapety a v hlavě si přehrávám, co že se to vlastně za poslední dva dny odehrálo. Vysral bych se na to, ale kdy jindy autenticky popsat vandrovně alkoholickou párty, s jejíž následky se teď vypořádávám.

Vo co šlo?

Padla myšlenka, zhruba před třema nedělema, srazit naší bandu dohromady na vandru, ještě před nástupem zimy do českejch luhů a hájů. S nástupem sněhu by se něco takovýho jen těžko odehrálo. Hodlal sem teda trochu poštelovat svůj osobní finanční účet inkasem za telefon a započal s obvoláváním všech co znám. Snažší by bylo plácnout sem na stránky zvadlo a ať se s tím popere každej sám. Ovšem vyblejt na internet kdy a kam přesně hodláme vyrazit sem nechtěl, na Roverkách je trochu horká půda a představa, že mi bude nějakej buzerant mávat plackou ochranáře v šest ráno před ksichtem, se mi nelíbila. Sic se to tu drobně provalilo, ale navyšovat svoje ego a státní pokladnu na náš účet naštěstí nikdo nepřišel. Mobilní operátor si teď mne ruce, jak mě skásne, ale snaha se vyplatila. Počet našich se měnil, pak se ustálil na složení mě, Karolíny, Olinka, Voříška a Čundrboye s Terezou. Posledním z těch co chtěl a zároveň musel vyrazit, byla Voříškova labrouška Lerryna, jež nás v minulosti už svojí přítomností počastovala.

Už od začátku sem tušil, že kombinace Olin - Vořech na mém zdraví přinese fyzickou, psychickou i morální újmu, že moje hepary (rozuměj játra) se opět o kousek přiblíží ke skupenství tuhému. Leč sem hodlal toto riziko podstoupit. Voba měli vodu v hubě, v čistém stavu a nenaředěnou chlastem, naposledy možná tak v dobách, kdy je mamky odtrhly od svých prsů. Jiným slovem, na vandrech chlastaj první ligu, nebál bych se je nominovat na nároďák.

Tak, pokud jste to dočetli až sem a chcete si uchovat představu, o naší vandrovní kultuře, zmáčkněte tlačítko Back, Zpět, nebo takovou tu šipku doleva ve vašem prohlížeči a běžte raději jinam ......

Takže jak to probíhalo ....

Ve čtvrtek večer marně mačkám tlačítko zvonku u Voříška před barákem, ani na moje volání do oken i přes Tý-Mobajla nikdo nereaguje. "Jede do prdele", pomyslel jsem si. Další škrty na našem seznamu odpadlíků. V páteční dopoledne však telefon a Voříšek na drátě. Pojede, ale nestíhá poslední vlak na Blížáky. A protože není vybaven výstrojí pro menší extrémní podmínky, začala kombinace plánů jak, kdy a kde mu předat spacák, kterej úspěšně sehnala Karolína. Ovšem ani tak by se mu nepodařilo chytit vlak, chtěl teda za námi vyrazit v sobotu ráno.

Trochu sem tušil, že s Čundou to nebude tak jednoduchý. Sice eště v pátek psal že jede, ale už od začátku se snažil razit sólíčko s Terezou a na sever mířil vlakem napřed. Dovolím si přirovnání. Sameček chtěl vytáhnout samičku z hnízda, za účelem páření! A náš opilecký projev by mu křížil plány. Nicméně, dle dostupných informací, mu plány zkřížilo spíše stáří

Olin by vlak stíhal vo fous.

Než to dál nějak kombinovat, nabídlo se přijatelný řešení. Auto. Naberu doma Karolínu, potom Voříška, následovat bude Olinek a pak už cesta na sever. Ukázalo se to jako úšpěšný řešení.

V pět odpoledne jsem zabrzdil u Karolíny před barákem, o hodinu pozdějc u Vořecha. Ten právě dorazil z práce a začal s balením. Armáda by z jeho tempa jistě neměla radost. Eště vykoupat, navonět, oholit šedivějící strniště a mohlo se razit. V půl osmý večer jsme zamířili na Čerňák, nabrali Olina a jízda směrem severním mohla začít.

V autě bylo během chvilky střídavě jak v palírně a v pivovaru. Mezi ostatními členy posádky kolovalo cosi, různých barev i konzistencí. Za Mělníkem to začínalo mít účinky. A já žízeň. Do známejch zatáček za zmíněným městem sem vjel kolem půl devátý, to v době, když už naklápění auta mohlo mít neblahý následky v podobě natrávenýho jídla, hrozícího padáním z úst Voříškových. Soustavně jsem teda musel zvolňovat tempo, až se moje auto zatáčkami hrnulo rychlostí vysoce podprůměrnou. Vidět nás ruka zákona, pravděpodobně bych si svojí pomalou jízdou vysloužil nedůvěru z její strany a jistě bych foukal nebo plival na papírky.

Otevřená hospoda na Skalce vcucla všechny tři dovnitř rychlostí blesku a já se eště chvilku držel volantu, s oumyslem přivézt z Blížáků Čundu s Terezou a ušetřením čtyř kilometrů chůze noční silnicí jim ponechat trochu sil, na to jejich páření Letmo přečtu SMSku od něj, prej sou v hospodě U stejku. Marně tápu v paměti, kde že to vlastně je. V Blížákách vim o hospodách dvou, ale ani jedna s takovým názvem. Usuzuju tedy, že se nacpávaj stejkem v některý z nich a mířím tam. Ani v jedný hospodě nikoho nenacházím, ani personál o dvou maskáčích nic neví. Nakonec je zcela náhodně potkávám na cestě z nádraží a situace se objasňuje. Nebyli U stejků, ani se nenacpávali lahodným masem, byli v Úštěku ....

V restauraci na Skalce se mezi tím rozjela akce, o jejímž průběhu i ti nejlepší z nich mají výpadky paměti. Sedělo se, pilo. Veselí v našich očích, smutek v očích "slečny" hospodské a píli v rukou Voříškových zajistila v pozdějších hodinách Lerryna, jež se vychcala přímo před barem. Skloněná záda, jedna ruka v kýblu s vodou a druhá s hadrem v ruce vysávající močovinu z koberce ani teď nevzala Voříškovi úsměv z tváře a ani majitelka restaurace, zmíněná "slečna", proti naší další přítomnosti neprotestovala a ještě po odchodu posledních hostů s námi notnou chvíli vydržela. Dlouho po půlnoci jsme zamířili do hvozdů, s písní, nebo alespoň s její napodobeninou, na rtech. Hudebního manažera by jsme si tím určo nezískali.

Během cesty se nám cíleně vzdálil Čundrboy a zmizel někde v lese.

Kačabača nás přivítala tichem, nikoliv opuštěností. Sotva se Voříšek s Olinem a se mnou v zádech nahrnul dovnitř, díky našemu hlomozu se zvedla překvapená postava Kastelána, jež tam spal se svým synkem.
"Sorry vole, my tě neviděli!!"
Banda opilců ho sice možná nepotěšila, nicméně viditelně ani nepřekvapila. Stáhli jsme se k ohni, eště chvilku poseděli a pak už to začíná vypínat i mě. Pamatuju jen poslední větu Karolíny, ať si nelehám hlavou z kopce ....

Cizí jazyk v ksichtě po ránu by mi vůbec nevadil, kdyby nepatřil Lerryně. Poslal jí Voříšek, který se, pod vlivem, nacházel ve svahu pod námi.
"Di do hajzlu!"
Lerryna poslechla. Voříšek neuspěl, poslal na nás proto Olina. Když nás zalehla jeho postava a kravál do mýho ucha linoucí se od jeho hlasivek, bylo mi jasný, že spaní je konec. Kája ležela vedle a úspěšně ho zatím ignorovala. Já už ne. Rekognoskací blízkého okolí sem zjistil, že ležíme přímo za srubem. V kotlíku na ohni se už vařil "čaj". Bylo devět ráno.

Dopoledne probíhalo ve snaze, zlikvidovat naše zásoby chlastu jeho konzumací. A taky ve znamení návštěv. Jedna z nich byla početná rodinka, včetně písklat. Upekli buřta, pokecali a razili na další cestu. V čase, kdy většina národa tráví ve svých útrobách to, co ještě před chvilkou měli na talíři, u mě, Olina a Vořecha zvítězila snaha opustit pohodlí srubu a vyšlápnout do okolí. Asi netřeba dodávat, že cílem naší cesty byl kvašený, slabě alkoholický nápoj vyráběný z obilného sladu, vody a chmele pomocí Saccharomyces cerevisiae. Karolína zůstala na stráži ve srubu a my se vydali do deště, požadovaným směrem. Oblíbená hospoda byla zavřená, v takový malý prdeli, jako je Skalka, se ale nacházejí restaurační zařízení dvě. Zapadly za námi dveře tý druhý. Přeškrtnutej pes a cigáro na cedulce na dveřích znamenal trochu problém, stejně tak poměrně luxusní prostředí uvnitř. Neodolali jsme chuti kvasného nápoje, dali dvojku a chodili na cigáro ven.

A pak to začalo.

Voříšek "kápnul do strojku" a začal blafat. Nejdřív se začal vyptávat místních hostů i personálu na majitele okolních pozemků, načež prubnul snahu o uvedení sebe sama jako těžkýho pracháče, kterej tam chce všechno koupit. Sice to poměrně nevhodně podpořil prosbou, ať mu daj to nejlevnější pivo co tam maj, ale vzápětí pokračoval dál.
"Co je tu na prodej za baráky? Koupim všechno!"
Během deseti minut se stal pomyslným majitelem polností i několika nemovitostí v okolí. Teda jen v jeho očích.

Když začal rozpouštět místní zastupitelstvo, sedící zrovna vedle u stolu, začali jsme mít horkou půdu pod nohama.
"Dem do prdele, eště tu dostanem na tlamu!"
Jindy bych na podobnou větu z úst Olinových nereagoval tak pohotově jako teď. Zaplatit a jdeme do háje, dřív než začne rozpouštět i zastupitelstvo v Český Lípě, nebo se na nás snese stádo splašenejch pěstí a půllitrů.

Cesta zpátky byla ve Voříškově režii a "zkratkou" nás vedl až téměř pod srub. Na Káče byla další návštěva, ale teď si kurnik nemůžu vzpomenout, jak jsme mu vlastně říkali. Další vysedávání kolem ohně, opět koloval "čaj", na roštu se peklo maso. Na kraj se snesla tma a ...

Nám došly zásoby alkoholu. A přišla chuť na pívo.

Tentokrát se naše hospodská sestava pozměnila, srub zůstal hlídat Voříšek a Karolína šla s námi. Tedy vlastně Čárlí, jak jí nazval Vořech. Tentokrát už hospoda se "slečnou" výčepní byla otevřená. Tentokrát však přišel útlum, tedy u mě a Káji. Celodenní nápor u mě a málo spánku u Karolíny si na nás vybral svojí daň a monologu se tak zhostil Olin. Ten nás chtěl poslat zpátky na Káču a zůstat tam co možná nejdýl, situaci však zachránila výčepní, jež hodlala toho dne brzo zavřít. Stihnul dát ještě pár panáčků na baru, natočit pivo do petky a už se šlapalo nahoru.

Řada byla na Olinovi. Poprvý za tu dobu co ho znám, jsem ho viděl vylitýho jak vázu. Krok sice držel, ale poměrně nestabilní a ve svahu jsme ho párkrát ztratili. Na srubu se pak zřítil nejdřív do postele, potom k ohni, kde rozložil svoje ležení. Zjištění, že o můj poslední nekapalný potravinový produkt, šišku vysočiny, se v nestřeženém okamžiku postarala Lerryna, mi radost nepřineslo. Navíc se frajerce asi v noci něco zdálo, takže celou noc nad námi vrtěla ocasem a mlátila jím do stěny srubu, což vyluzovalo zvuk jak od nepříliš vzdálené technopárty.

V noci začalo chcát a nepřestalo ani dopoledne. Po ranním čaji, tentokrát bez rumu, jsme pomalu sbalili věci a vydali se na cestu zpátky. Vydatně jsme zmokli. V Chudolazech jsme se stavili na dlabanci a pak v hlavním městě rozvoz všech domů ukončil tento "zájezd".

Tak a protože jsem se na nějakou spisovnou češtinu pěkně vydlabal, tak aspoň dodržím sloh. Teda úvod, stať a závěr.

Takže ...

Čunda se nám ztratil, doufám že z toho jeho páření nebude i "produkt"
Nedávno Bluďák pronesl památnou větu - užívej střízlivosti, než se vzbudí Olin. Olin dostál svojí pověsti
Nyní můžeme naše řady rozšířit o další větu. Užívej ticha, než se vzbudí Vořech
Původní myšlenka byla, že z Káči zajdeme někam jinak, třeba na Galatku. Zůstali jsme na místě a na škodu to zase tak nebylo.

Svým játrům se omlouvám !!

A dík všem za bezva vandr !!!
Popis akce  |  Autor: Jan Vála   7.11.2010  |  Přečteno: 1161x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 2x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

2.12.2018 | Lahvic

Z důvodu hackerského útoku na moje druhé stránky o opev ... [více]

21.10.2018 | Lahvic

Ještě toho trochu :-D :-D ... [více]

14.10.2018 | Honza

Jo, rakvičky, věneček,... a ještě kozí mlíko se sifónem ... [více]

Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 539450
Přístupů dnes : 127
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 3

Kalendář

Dnes je:

Sobota, 15.12.2018

<<12 / 2018>>
PoÚtStČtSoNe
12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31
Žádná plánovaná akce !

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

dr.Gruntorád, předseda správní rady pivovaru v Nymburce je -

Normální člověkGraf 292
PodivínGraf 131
PožitkářGraf 130
ČuněGraf 125
DoktorGraf 147
SmolařGraf 132
Závidím muGraf 144
Já chci takyGraf 149
Kdo to je ? neznám.Graf 201
Vynikající herecká postavaGraf 181

Hlasů: 1633

Více anket

POI, body zájmu

Poslední vložené :
Restaurace u Bóny
Čertovy hlavy
Hotel Voznice
Společenský dům
Odpočivadlo u jezírka

Zpěvník

Odběr novinek


Email:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ : 198552144

Copyright © 2001–2018 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144