10.11.2018 - 06

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Díl osmdesátý čtvrtý - modelářem

Model Benických. Předsíň po pádu zničená

<<< Předchozí dílDíl osmdesátý třetí - webmasterem podruhé Následující díl >>>Díl osmdesátý pátý - modrákem

V minulém díle příběhů autora jsem se provyprávěl až do dob blízkých současnosti. Nyní však vyrazíme po stopách mého poměrně velikého koníčku, jehož kořeny se dají datovat o mnoho let nazpátek. Jeho první základní kámen byl položen na konci první poloviny července roku 1994. Nechtělo se mi tehdy v odpoledním vedru polehávat na pláži rybníka v Nedamově u města Dubá, proto jsem raději kývnul na nabídku Džardy k účasti na průzkumné výpravě do blízkých hvozdů. V nich se nacházely železobetonové monolity, v nichž měla bránit republiku na konci třicátých let minulého století proti vpádu německých vojsk armáda republiky československé. Ten den to nebylo určitě moje první setkání s pevnostmi, ale v podvečer toho dne jsem poprvé věděl, že je chci vidět znovu. Na několik dalších let se předválečné opevnění stalo mým velkým koníčkem. Ruku v ruce s nadšením pro betonové kryty v pohraničí i na vnitrozemských záchytných příčkách se pomalu ale jistě začal u mě rozvíjet koníček další. Pevnosti jsem totiž nejen hodlal vídat po krajinách českých, na jejich napodobeniny musel spočinout zrak každý den i u mě doma.

Nedlouho po zmíněné červencové výpravě do lesů okolo Dubé, jsem od Džardy obdržel plánky a půdorysy samotných objektů opevnění. Malých řopíků bylo mnoho typů, lišily se úhlem střílen, směrem palebných vějířů i odolností vůči nepřátelské palbě. V terénu bývaly postaveny v ideálním případě z vysoce kvalitní armované betonové směsi, k jejich zmenšeným podobiznám jsem se chystal využít mnohem méně kvalitní směs sádry.

Nadšení pro výrobu modelů bunkrů muselo být těžkou zkouškou pro toleranci mojí mámy, neb samotné odlévání a následné opracování bývalo značnou zátěží pro čistotu pokojíku v panelákovém bytu. Formu pro odlitky jsem stavěl z modelíny. Po zatvrdnutí sádry jsem odstranil "bednění" a nastalo vyřezávání detailů bunkru. Bylo nutné vydrápat střílny, vyhladit nerovnosti, vrtat granátové skluzy a větrací otvory, z drátků sestavit mřížové dveře, z brček vyrobit periskopové roury a z drobného substrátu tvořit okolní krajinu včetně zemního zásypu. Natírání maskovacích barev už bývala třešinka na dortu.

Takových modelů jsem postavil osm. S narůstajícím počtem se stávaly propracovanějšími, rozdíly mezi těmi prvními a posledními byly poměrně hodně viditelné. Pokojík se nám plnil modely a pomalu nebylo kam je dávat. V tu dobu však brácha prásknul do bot a vyrazil bydlet ke svojí přítelkyni do pražských Bohnic. Uvolnila se tak vrchní palanda, na které jsem do té doby spával. Rozhodl jsem se toho využít. Odstranil jsem matrace a modely bunkrů rozestavěl po posteli do palebné linie. Vypadalo to docela dobře. Krajinku jsem doplnil o stromy a zasypal atrapou zeminy celou plochu bývalé postele.

Zajímavou kapitolou mojí modelářské praxe se stala výroba pěchotního srubu. Z jedné knihy jsem okopíroval půdorys velkého bunkru "Na holém", což byl oboustranný dvou zvonový a kanóny vybavený obrovský objekt v sedle Orlických hor. Aby se mi nerozpadl, musel jsem ho odlévat najednou, což při jeho členitosti tvořilo značné nároky na výrobu formy. Po odlití jsem si s ním hrál několik měsíců. Nebyl ani zdaleka dokonalý, ale byl krásný.

Nadšení pro modely bunkrů u mě však netrvalo dlouho a ještě za Unkase jsem krajinku na vrchní posteli rozebral. Až do konce devadesátých let pak sádrové monolity zapadávaly prachem ve sklepě a poté padly za oběť nedostatku místa. Všechny skončily v kontejneru.

Paralelně s modely bunkrů jsem začal lepit i modýlky německé obrněné techniky. Bavila mě samozřejmě ta, která by mohla na pevnostní pásmo zaútočit, nechyběly však i stroje o trochu modernější. Hraničním prvkem se stala doba, kdy německá armáda na svých strojích přestala používat barvu polní šedi. Kupodivu jsem při lepení dokázal přepnout mód z poměrně netrpělivého člověka na level ocelových nervů. Takže když mi něco nešlo, prostě jsem v klidu pokračoval v opakovaných pokusech do doby, kdy už to šlo. Tenhle "přepínač" mi jinak chybí. Takto jsem slepil šest kusů obrněné techniky a jeden motocykl. Možná bych pokračoval dál, protože mě lepení docela bavilo, ale blízká prodejna modýlků zkrachovala a já do centra Prahy pro další jezdit nechtěl. Takže i tenhle zájem postupně vyhořel.

Ovšem ještě jednou jsem projevil snahu vymodelovat něco, co se ve zmenšeném měřítku bude podobat skutečnosti. Model srubu na Benických skalkách. Tamní sroubek byl od jeho počátků pro mně srdeční záležitostí. Je jí dodnes. Ze všech stran se k místu, kde stával, blíží novodobá zástavba a s ní i skutečnost, že skrovné pozůstatky po srubu zcela zaniknou pod potřebami přetvořit krajinný ráz pro bydlení. Bylo to v době, kdy jsem byl tátou čekatelem, když mě popadla potřeba zvěčnit stav srubu ve formě modelu. Tak se asi nejlépe vtiskne do paměti.

Za dlouhých zimních večerů jsem započal se stavbou. Bohužel jsem sroubek lepil ze špejlí, což mu ubralo na autenticitě. Ale jinak jsem to piloval do všech možných detailů. Podrobně jsem pod lupou studoval staré fotografie srubu a zachycené drobnosti jsem okamžitě vyráběl do modelu. Vlastní i Karlikova paměť však stále byly nejvýznamnějším faktorem, který model srubu do konečné podoby postavil. Pečlivě jsem se věnoval i interiéru srubu, vyrobil jsem malá kamna a v nich dřevěnou náplň, ke stěnám přibil police a ke stropu zavěsil petrolejku.

Model srubu se ovšem v jednom nikdy nerovnal skutečnosti. Ve snaze zachytit co nejvíce skutečných stavebních fází jsem jich úmyslně propojil několik najednou. Na modelu se tak objevily dva sruby, které se ve skutečnosti nikdy nepotkaly. Hlavní srub jsem totiž vyrobil v jeho poslední stavební fázi, tedy ve stavu z konce roku 1992. V návaznosti na předsíňku jsem sestavil i sroubek, který měl pouze krátkou životnost, a to konkrétně v zimě 1990-91. I on je uvnitř zařízen do nejmenších detailů.

Na modelu srubu jsem strávil asi půl roku.

Bohužel při jednom mém stěhování nepřežil bez újmy a po pádu na zem se trochu poškodil. Model mám dodnes, ale dosud jsem jej neopravil. Spíše v poslední době koketuji s myšlenkou sestavit model nový, z opravdových klacíků borovic, s autentickou zeminou ...
Model Benického sroubku. Druhý srub, stav 1990-91 Pohled na model srubu od skály Ohniště před srubem Model srubu z boku. Zábradlí na terase zničeno po pádu modelu Pohled vrchním oknem do kuchyně. Viditelná kamna Pohled dveřmi do útrob srubu a kuchyně Vojenská technika Část bojových strojů Krajina bunkrů na bývalé posteli Výroba jednoho z bunkrů
Příběhy autora  |  Autor: Jan Vála   13.11.2015  |  Přečteno: 1827x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 4x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

20.9.2019 | Lahvic

V dnešní době je prznění soch z východu moderním trende ... [více]

17.9.2019 | Honza

No ty seš teda dárek! Nejdřív zprzníš sochu kosmonauta, ... [více]

15.9.2019 | Lahvic

Jo jo, malej peníz to zrovna nebyl. Ten by se dal rozho ... [více]

Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 687723
Přístupů dnes : 453
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 2

Kalendář

Dnes je:

Sobota, 21.9.2019

<<09 / 2019>>
PoÚtStČtSoNe
1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30

Nejbližší plánovaná akce je:

22.5. - 24.5.2020 - 30.let Minessoty
Zbývá 245 dní.

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

Kde nejraději nocujete?

širákGraf 497
srubGraf 187
převisGraf 207
stanGraf 216
škarpaGraf 185
domaGraf 193
jindeGraf 216

Hlasů: 1708

Více anket

POI, body zájmu

Poslední vložené :
Restaurace u Bóny
Čertovy hlavy
Hotel Voznice
Společenský dům
Odpočivadlo u jezírka

Zpěvník

Odběr novinek


Email:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ : 198552144

Copyright © 2001–2019 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144