29.10.2019 - 11

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Díl osmdesátý druhý - webmasterem

Ilustrační foto

<<< Předchozí dílDíl osmdesátý první - bunkrákem podruhé Následující díl >>>Díl osmdesátý třetí - webmasterem podruhé

Jednou z vlastností, kterou jsem svému bratrovi po léta tiše záviděl byla schopnost skládat písničky a psát dlouhé čtivé texty. Písně z jeho pera se nám dochovaly všechny, originál jeho dvou příběhů na úrovni knih však bohužel skončil neznámo kde a k jejich přepisu nikdy nedošlo. O tom, jak brácha psal, tak mohu podat svědectví pouze z paměťového prostoru, umístěného v dutině lebeční mojí maličkosti. V psaní písní jsem jej zhruba kolem devadesátého třetího roku minulého století zkusil napodobit, výsledek se stal v mých očích téměř tragickým a dokončení písně jsem raději předal odborníkovi. Svou první kroniku jsem začal psát v devíti letech. Ta byla časově omezena na nekompletní popis dovolené v kempu u města Dubá. Vyžíval jsem se v popisu těch nejmenších detailů a propisovací tužkou vepisoval do papírů velkého bloku popis pěti dní dovolené. Poté jsem se na hodně dlouhou dobu s popisem událostí odmlčel. Sepsat kroniku našeho vandrovního působení jsem nějaký čas teoreticky plánoval, ale skutečně jsem se jím začal až po přelomu tisíciletí.

K soupisu vzpomínek jsem chtěl využít moderních technologií. Ne že bych odsuzoval klasické způsoby psaní kronik, ale klepání do klávesnice mi tou dobou přišlo trochu jednodušší než snaha o ručně psané úpravné písmo v sáhodlouhých statích. Zprvu jsem k tomu využíval stařičkého notebooku, kterého jsem dostal od kamaráda. Bylo mu líto jej vyhodit a pro mě, který se do té doby laptopu dotkl pouze jednou, bylo zasednutí ke klávesnici hotovým svátkem. O zpracování mých výsledků se postaral procesor o taktu 386.

Nejdříve jsem odposlouchal všechny písničky psané rukou Unkasovou a nahrané na čtyři kazetové pásky rukou Džardovou. Sestavil jsem za pomoci Strouhanky velký zpěvník Unkasovo tvorby, nechal jej uvázat do knihy a usadit do kůže. O tisk se postarala integrovaná tiskárna v notebooku.

Pak jsem otevřel textový dokument v programu, který se myslím jmenoval T-602. Ale jistý si tím nejsem. Každopádně to byla velmi jednoduchá obdoba dnešního Wordu. Do něj jsem v dobách, kdy jsem byl tátou-čekatelem, naklepával první stručné popisy předchozích vandrů. Takto jsem popsal asi šest vandrů a poté stiskl tlačítko Print. Na prvním papíru bylo písmo šedé a na třetím již nečitelné. Sehnat barvu do tohoto stroje se rovnalo nemožnosti, takže moje uvažované tištěné vydání kroniky osady Minessota se odložilo na neurčito.

Řešením se stal za nějaký čas asi tři roky starý počítač, který jsme s mojí mámou napůl koupili v době, kdy jsem prchal z Hrnčíř. Pentium dvojka byla dětskou kalkulačkou ve srovnání s dnešními stroji, ale na tehdejší dobu i potřeby plně postačovala. A hlavně byla připojená k internetu. Obyčejnou telefonní linkou jsme tehdy byli spojeni s virtuálním světem, na němž bývají lidé dnes závislí.

To už byl synek Tomáš na světě, když jsem opět zasedl k dalšímu zpracovávání osadní kroniky. Chodíval jsem tehdy k mojí mámě a Tomášovo babičce v jedné osobě na odpolední i večerní návštěvy. Synka jsem předal do kvalitní péče a měl jsem klid a volné pole působnosti.

To už jsem ale v hlavě projektoval novou vizi naší kroniky. Vlastnit osadní internetové stránky mi přišlo jako dokonalý nápad. I mým kamarádům se nápad líbil, dostal jsem tedy svolení ke zveřejnění fotografií i mírně cenzurovaných popisů našich osadních výprav.

K vytvoření první struktury stránek jsem nevyužíval vlastních znalostí internetových jazyků, neb v té době takové znalosti nabyly žádné. Ovšem existoval program FrontPage, ve kterém internetovou stránku vytvořil i absolutní začátečník. Ten fungoval na bázi Wordu. Texty, nápisy, obrázky a různé ovládací prvky člověk prostě rozmístil tahem myši po ploše a program pak výsledek uložil do souboru s příponou HTML. Tu pak stačilo nějak nazvat a nahrát na internet. Výsledek byl možná v různých prohlížečích žalostný, na můj jediný Explorer to však bohatě stačilo.

Webový prostor mi zaregistroval kamaráda z práce známý. Padesáti megový prostor na webuzdarma byl opravdu zadarmo, člověk jen musel přijmout reklamu v horní polovině stránky, kterou tam poskytovatel automaticky vložil.

A tak jsem zbastlil první naše osadní stránky a posadil je na internet. Byly brčálově zelené, nemohl chybět obrázek piva v hlavičce stránky, popis navržený Medelákem připomínal spíše výlev člověka s čtyřkou v žíle ležícího na dně nejhlubší škarpy. Popis jsme vzápětí společně s Džardou a Karlikem přetvořili k obrazu společensky přijatelnému. Hrdě jsem se na stránky chodíval dívat a když mi kamarádi zmínili, že i oni si na internetu něco málo o naší minulosti přečetli, byl jsem pochopitelně ještě raději.

Pak se ovšem na stránky úplně zapomnělo. Procházel jsem rozvodem a řešil jej i minimálním pobytem doma. K mámě jsem chodil ještě méně. Když jsem si pak pořídil svůj počítač domů, po připojení k internetu jsem se přihlásil do emailové schránky. Právě včas, dle dopisu od Webuzdarma mi zbývaly dva dny do doby, kdy kvůli nulové půlroční návštěvnosti stránek dojde k jejich vymazání. Rychle jsem se na ně podíval a začal řešit, proč šest měsíců nikdo nedorazil. Celkem brzy mi došlo, že pokud chceme mít návštěvníky, musíme jim web také ukázat. Tím, že obsah nehrajeme kamsi na disky do páteřní sítě ještě neznamená, že budou k nalezení. Zaregistroval jsem tedy několik odkazů do nejznámějších katalogů a brzy se Minessota objevila i ve vyhledávačích.

Sepsal jsem několik další příběhů, pak se ale moje zájmy začaly ubírat jiným směrem. Protože jsme s Medelákem chystali vybudování muzea prvorepublikového opevnění, jeho vzniku musela předcházet mediální kampaň v dynamicky se rozvíjejícím elektronickém prostředí. Jinými slovy, začal jsem vytvářet stránky muzejní. A opět v programu FrontPage.

Načež jsem si na jednom diskuzním fóru přečetl názory několika internetových matadorů o brutálním pohrdání lidmi, kteří posadí na net stránky vytvořené jinak, než v Poznámkovém bloku. Trochu mě začal zajímat svět zdrojových kódů a chystal se na jeho výuku. "Přeci nebudeme mít hezký muzeum a na houby stránky", říkával jsem si. A tak jsem sobě pořídil knihu "Vytváříme www stránky pro začátečníky". Vrhnul jsem se do studia a za několik týdnů už klávesa "delete" mazala nepotřebné prvky zdrojových kódů muzejních stránek.

Původní vzhled muzejních stránek se mi bohužel nedochoval. Samozřejmě mi přišly hezčí než stránky Minessoty, možná proto, že měly modernější světlý vzhled.

S muzeem opevnění jsem spojil i svůj projekt zmapování celého opevněného pražského předmostí. Jednalo se o zhruba patnáct set bunkrů. Každý jsem chtěl popsat a nafotit. Ke každému bych musel tvořit vlastní list, kdybych někdy v budoucnu chtěl něco předělat, přetvářel bych všechny. Když jsem udělal asi sto padesátou stránku, došla mi trpělivost a obrátil jsem svou pozornost směrem jiným.

PHP je dynamický serverový jazyk, umožňující nahrávat data na jeden přednastavený list podle jednoduchých identifikátorů a z jednoho úložiště. To bylo něco, co jsem přesně potřeboval. Protože jazyk potřebuje ke svému provozu pracující server, třeba i virtuální, obrátil jsem se s prosbou o pomoc na Bludiho, čerstvého absolventa počítačově zaměřené školy.

Bludi mi výrazně pomohl tím, že mi vůbec nepomohl. A počastoval mě zajímavými slovy ...

"Na PHP se vyser! To je vysoká škola internetová. To neni pro žádnýho blbýho automechanika!"

Pokračování příště ...

Jo a vzhled těch prvních stránek krátce uvidíte na přiloženém reklamním videu.

Odkaz video
Příběhy autora  |  Autor: Jan Vála   4.11.2015  |  Přečteno: 1570x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 4x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 2

Lahvic   12.11.15 - 10:08:27

Jéé, a mě se u mého prvního počítače tak líbilo, jak to hezky svítí Turbo byla krásná placebo funkce

Jináč ten laptop, co jsem dostal, byl zajímavej stroj. Černobílá obrazovka s neznámým, ale značně malým rozlišením. Vespod notebooku byla vestavěná černobílá tiskárna. Fungoval ještě na DOSu

Honza   9.11.15 - 22:57:19

Ten poč, o kterém píšeš, určitě neměl "procesor o taktu 386" to číslo je architektura procesoru (80386). Takt byl, myslím, většinou 33 MHz.

Ale s tou frekvencí se kouzlilo - tyhle stroje měly na bedně tlačítko "TURBO", které procák "rozjelo" z 16 MHZ na frajerských 33 MHz a aby to bylo dostatečně vidět, tak u toho tlačítka byl i poměrně velký, zeleně zářící displej, aby to úžasný číslo všichni dobře viděli.

A kdo uměl, tak ten displej přesvičoval (on v poči ve skutečnosti žádný frekvencmetr nebyl, ten displej byl vázaný jen na polohu tlačítka) a na displeji se rozsvítilo třeba 99 a to pak lamy valily bulvy.

Ale jinak to bylo vlastně vítězství marketingui nad rozumem. To turbo nebylo vlastně zrychlení, ale de-facto brzda, která, pokud byla aktivní, tak frekvenci procesoru z 33 MHz podtaktovala na 16 MHz. Bylo to hlavně kvůli hrám, protože časování her se odvozovalo od taktu procáku a starší hra pro mašiny s 16 MHz taktem by na procu s taktem 33 MHz lítala dvakrát rychlejš a nedala by se hrát.

A ti úplně největší frajeři měli v bedně i kopr, neboli matematický koprocesor.

Diskuzní forum

16.11.2019 | Pegos

Tak jsem se tam byl dnes podívat. Navštívil jsem Dvoják ... [více]

10.11.2019 | Pegos

Ještě to v Zz žije i když už né tak jako dříve. Ale na ... [více]

7.11.2019 | Tony

Ahoj, nezná někdo původní název kempu pod tímto převis ... [více]


Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 725876
Přístupů dnes : 177
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 5

Kalendář

Dnes je:

Neděle, 17.11.2019

<<11 / 2019>>
PoÚtStČtSoNe
123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930

Nejbližší plánovaná akce je:

22.5. - 24.5.2020 - 30.let Minessoty
Zbývá 188 dní.

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

Databáze míst

Poslední vložené:
Jez Roztoky u Křivoklátu
Hospoda U jezzu
Restaurace Ludmila
Restaurace U Přívozu
Restaurace Višňová-Hájek

Zpěvník

Odběr novinek


Přihlásit se k odběru
novinek e-mailem:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ: 198552144

Copyright © 2001–2019 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144