29.10.2019 - 11

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Díl sedmdesátý - nový na scéně

Tomáš

<<< Předchozí dílDíl šedesátý devátý - ze svobodné vlny Následující díl >>>Díl sedmdesátý první - tátou

Těhotenský test ukazuje ve své funkční části dva modré pruhy, neklamné znamení o hormonálních změnách v těle ženy, svědčících o počínajícím stavu, který od přírody bývá zakončen narozením dítěte. V horších případech samotné ženy a v těch lepších celé páry na tuto novou skutečnost reagují různě. Někteří jásají nadšením nad toužebně očekávaným stavem, jiní situaci vezmou s klidem a rozvahou, nezřídka se stává, že prožívají šok a bezradnost. Prostě záleží na situaci, jak k tomu došlo, zda šlo o plán, nebo dílo menší pozornosti mužské části páru. Každopádně je to významná změna v životě člověka a každý k ní přistupuje jinak.

Když jsem na zmíněné dva proužky koukal krátce po začátku druhého tisíciletí našeho letopočtu, reagoval jsem jako v druhém popisovaném případě. Nepropukal jsem v nekontrolovaný jásot, ani jsem se nehroutil. Prostě jsem to přijal tak, že se to stalo, a teď se k tomu postavíme čelem. Můj i Strouhanky táta to vzali s nadšením, moje máma se skepsí. Coby žena viděla ti stinnou stránku, kterou jsem v tu chvíli vidět ani slyšet nechtěl. Z čeho prý budeme dítě živit, když jediný, kdo z nás má práci jsem já. Nedbal jsem však skepse a razil si svojí.

Bydleli jsme v Hrnčířích u táty v baráčku a měli jsme tam solidní zázemí. Tou dobou mi o dvě platové třídy zvedli v práci mzdu, celkem významnou položkou v našem rozpočtu byl i druhý příjem z mých nočních směn z druhého zaměstnání.

Jenže plánované změny v našich životech neměly dlouhého trvání. Zhruba po třech týdnech se dostavily nečekané obtíže. Strouhanka musela narychlo do nemocnice, kde nám krátce po přijetí oznámili, že stav plodu není dobrý. Ve večerních hodinách toho dne pak proběhl samovolný potrat.

Během následujících dní pak došlo k přehmatu a události, která pak narušila naše další rodinné vztahy. Zprávu o zdravotních obtížích, kvůli kterým se táta nestane dědou, neunesl právě on. V nejméně vhodnou chvíli se pak obořil na Strouhanku. Prý za to může ona, jednou v minulosti na záměrném potratu byla, to prý je hlavní příčinou zdravotních problémů současnosti. Samozřejmě jsem reagoval, létal testosteron oběma směry, málem došlo i na fyzické násilí. Toho dne jsem praštil s dveřmi v Hrnčířích, hodil klíče na zahradu a na několik dní, než jsme si našli bydlení na Jižním městě, jsme trávili u Strouhalů.

Hádka mezi nás vrazila klín. Přestože jsme si jako chlapi po několika dnech již v klidu promluvili, pozice nestranného táty, dlícího vždy nad věcí, byla otřesena. Mohl jsem si stokrát říkat, že táta reagoval pod tíhou ještě nevyrovnaného se smrtí syna vlastního, zažitý punc řešiče problémů v mých očích ztratil docela.

Nájem na Jižním městě nebývá zrovna nejmenší, na jeden a půl platu to bylo dost na hraně. Po nějaké chvíli Strouhanka nastoupila do práce v hospodě v Pitkovicích, nevydržela tam však dlouho.

A o půl roku později dva proužky přišly znovu. I nyní jsem reagoval stejně, přibylo jen trochu obav z nadcházejících třech týdnů. Jenže teď to šlo všechno úplně jinak. Tři týdny byly za námi a Strouhanka se těšila dobrému zdraví. Vše bylo na dobré cestě.

Už od počátku jsem prohlašoval sebevědomě, že budu mít syna. Postřehy z minulosti mi k tomu nahrávaly. Praděda z tátovo strany byl ze dvou bratrů, děda jakbysmet, táta pocházel z bráchů tří a já byl též druhorozeným synem. Moji mužští předchůdci "tvořili" syny. Proč by tomu mělo být jinak teď?

Že se blíží na svět kluk napovídala i jedna další skutečnost. Holky prý v těhotenství berou krásu, kluci jí údajně naopak mámě dávají. No nevím, osobně jsem vždy razil názor, a to mi možná čtenářky neprominou, že těhotenství nesluší žádné z nich, ovšem my o tom taktně mlčíme. A vlastně mlčet musíme, neb jsme to vlastně spískali my. No každopádně žádné velké úbytky na kráse neprobíhaly, oproti třeba sestře Strouhanky, která při čekání dcery zestárla dle vlastních slov o několik let.

Lékařská věda brzy oznámila, že očekáváme kluka a dle všech testů naprosto zdravého.

A tak plynul čas v očekávání. Penězi jsme hýřit nemohli, výbava pro potomka tedy nezářila značkovými symboly. Přesto jsme měli všeho dostatek. Ale třeba pleny jsme měli nakoupené ty klasické látkové a nějaký čas jsme je skutečně používali. Postýlka už byla instalovaná, nový kočárek už dlel v místnosti pro kola v paneláku u mámy.

Devět měsíců uteklo jako voda a den D se rychle blížil. Na úřadě jsme se podepsali pod jméno Tomáš a příjmení Vála. Protože Tomáš byl větší než bývalo obvyklé, doktoři špatně odhadli termín a určili jej do poloviny června. Před a po jsem si tedy vybral všechnu svou dovolenou a byl jsem při ruce, až to přijde. Jenže Tomášovi se na svět příliš nechtělo a po řadě testů nakonec doktoři stanovili termín na začátek července. Nu což, dovolenou jsem si ponechal, zmýlili se doktoři přeci jednou, mýlí se i podruhé.

Byla první neděle v červenci a Tomáš si stále hověl v dutině břišní. Skončila mi dovolená. Na pondělní ráno jsem si nařídil budík na vstávání do práce.

O hodinu dříve mě probudila Strouhanka, že už je to tady. Začal ten shon, který jsem mírnil slovy "klídek, viděla jsi moc amerických filmů, takhle rychlý to zase nejni". Měli jsme štěstí, skutečně nebylo. Scénář, kdy nastávající rodiče boří půl města jízdou jak v mistrovské rallye směrem do porodnice a doktoři v potu tváře běží, aby stihli dovézt mámu alespoň na sál, se tedy neodehrál. Operátorka tísňové linky skutečně po několika dotazech na stav oznámila, že není třeba panikařit, ovšem je třeba vyrazit do nemocnice neprodleně.

Zaplatil jsem pětikilo, že půjdu k porodu. Řeknu vám, že raději jsem těch pět stovek českých měl prochmelit v hospodě. Na rozdíl od mnoha nadšených tatínků, já jsem si odnášel zážitky drsné.

Ani teď se totiž Tomášovi na svět příliš nechtělo. Dával si pořádně na čas. Byl jsem přítomen na takzvané "hekárně" a pěkně mě to tam sralo. Ono být tam od osmé hodiny ranní po pátou odpolední nebyl žádný med, už vůbec ne pro Strouhanku. Paradoxně, víte co mě štvalo nejvíc? Že jsem si nemohl zapálit. Měl jsem absťák jako prase.

V pět večer to doktoři konečně zapíchli. Nemá prý cenu čekat na přirozenou cestu. Trvalo jim devět hodin, než na to přišli. Poslali mě do čekárny a Strouhanka mířila na sál.

Pak pro mě přišla sestřička.

"Tak jste tatínkem. Máte kluka, 4,28 kg a 51 cm. Narodil se 2. července 2001 v pět hodin dvacet minut odpoledne! Je zdravý. Pojďte se na něj podívat."

Teď mi prosím čtenářky promiňte, ale popíšu to tak, jak jsem to cítil i vyslovoval ...

Naklonil jsem se nad lůžko, na kterém ležel Tomáš už umytý, spící. Podlomily se mi kolena, ale nikoliv dojetím. Poprvé v životě jsem cítil, že mě nohy špatně nesou. Ale bylo to šokem!

Asi znáte z filmů a mnozí i z osobních zkušeností krásná růžová děťátka. Tak přede mnou ležel pravý opak. Tomáš, protože byl hodně veliký, dostal v břiše pořádně zabrat. Byl celý temně fialový. Hlavu měl úplně placatou. Znáte film E.T. mimozemšťan? Tak vypadal jako ten E.T. Tmavě fialovou hlavu měl širokou až téměř na úroveň ramen, čelo žádné, oči zmáčknuté skoro na úroveň pusy. Přiznám, že vypadal strašně!

"Sestři, co je to s ním?!"
"Nic, to je normální."
"Todle vám připadá normální?"
"Je velikej, byl hodně zmáčknutej. To se srovná, uvidíte. Stává se to."
"Není postiženej, že ne?"
"Nebojte, není."

Zkoušel jsem na Tomáše mluvit, ale slova se mi nějak zadrhovala v hrdle. Pořád jsem si neuměl představit, že se mu hlava srovná. Bylo mi hrozně!

"Víte co, tatínku? Běžte raději domů! Přijďte zítra, synek už bude dobrej." Sestřička zjevně viděla, že její přesvědčovací schopnost je v tu chvíli vůči mě nulová a vyřkla to, co jsem asi potřeboval slyšet.

Vypadl jsem z Thomayerovy porodnice jak cukrář. Před vchodem jsem si zapálil dvě cigarety najednou. Tahal jsem z obou, řádně je spařil a zapálil si následně další. Už mi bylo lépe. Ale aby mi bylo ještě líp, musel jsem do hospody. Zapadnul jsem na Jižním Městě do naší nejbližší špeluňky, kde jsem potkal dva kamarády z práce. Teprve nad pivem jsem konečně uvěřil i oběma kolegům, že děti opravdu někdy bývají "placaté". Spadl mi kámen ze srdce a rozhodl jsem se to pořádně oslavit. Ten den jsem nejen prolil hrdlem množství zrzavých moků, ale u zhruba pátého jsem prohlásil, že přestanu kouřit. Odložil jsem z poloviny plnou krabičku cigaret a po deseti letech jsem uprostřed pivní smršti típnul svou poslední špinku.

Vydržel jsem nekouřit 8 let!

Následující den jsem po práci vyrazil do porodnice. Srdce mi bušilo jak o závod, když jsem čekal, až mi přivezou synka ukázat. Mezi mnoha křičícími dětmi, z nichž některé vydávaly zvuky ze kterých běhal mráz po zádech, jsem najednou uslyšel takové milé, nenásilné kňourání. "Ty vole, ať je tohle Tomáš!", říkal jsem si v duchu. Byl to on.

Sestřička měla předešlý den pravdu. Přivezli mi kluka, s krásnou růžovou kulatou hlavičkou.
Příběhy autora  |  Autor: Jan Vála   30.9.2015  |  Přečteno: 1583x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 4x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 2

Lahvic   4.10.15 - 10:49:05

Díky za info i pochvalu. Chybička se vloudila, Tomáš se narodil v roce 2001.

SAMAN47   3.10.15 - 08:12:08

Ahoj, narodil se Tomáš opravdu v r. 2011, nebo je to překlep? Nějak mi tam pak nesedí těch 8 let nekouření. Jinak opravdu parádní spisovatelský nadání. Závidím.

Diskuzní forum

16.11.2019 | Pegos

Tak jsem se tam byl dnes podívat. Navštívil jsem Dvoják ... [více]

10.11.2019 | Pegos

Ještě to v Zz žije i když už né tak jako dříve. Ale na ... [více]

7.11.2019 | Tony

Ahoj, nezná někdo původní název kempu pod tímto převis ... [více]


Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 725897
Přístupů dnes : 198
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 12

Kalendář

Dnes je:

Neděle, 17.11.2019

<<11 / 2019>>
PoÚtStČtSoNe
123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930

Nejbližší plánovaná akce je:

22.5. - 24.5.2020 - 30.let Minessoty
Zbývá 188 dní.

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

Databáze míst

Poslední vložené:
Jez Roztoky u Křivoklátu
Hospoda U jezzu
Restaurace Ludmila
Restaurace U Přívozu
Restaurace Višňová-Hájek

Zpěvník

Odběr novinek


Přihlásit se k odběru
novinek e-mailem:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ: 198552144

Copyright © 2001–2019 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144