29.10.2019 - 11

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Díl padesátý devátý - OBZANA

Zdroj: www.malovanikresleni.cz

<<< Předchozí dílDíl padesátý osmý - mechanikem Následující díl >>>Díl šedesátý - v chapadlech

Práce. Pro většinu lidí je téměř každodenní nutností, pro šťastnější se stane zábavou nebo koníčkem. Okolo devadesátého sedmého roku minulého století jsem patřil k těm šťastlivcům. Práce automechanika na dílně oprav a seřizování motorů v pražském Dopravním podniku mě vyloženě bavila. Dělal jsem v kolektivu dokonale vyklidněných starších chlapíků a motal jsem se kolem autobusů, které pro mě byly už od raného dětství velkým koníčkem. Dostával jsem slušně zaplaceno a do práce jsem chodil rád. Montérskou rutinu jsme si téměř obden zpříjemňovali kulinářským uměním pana Štíchy, který byl už po dlouhá léta vyhlášeným kuchařem na podnikových dětských táborech a kuchyň měl jako koníčka. Takže pekl bůčky, kachny i kuřata v troubě určené na ohřev ozubených rozvodových kol před lisováním na hřídele, vařil guláše i množství dalších pochutin a dělalo mu evidentně radost, když sklízel každodenní pochvalu a všeobecné uznání. Bylo mi tam prostě dobře, práce mi byla výdělkem, zábavou i koníčkem zároveň.

Ovšem najdou se tací, pro které je práce sprostým slovem a nepřijatelným osobním selháním. Ti lepší z nich prostě řeknou, že na to serou a využívají trhlin v sociálních systémech, ti horší však umí k tomu dokonale kamuflovat a okecávat. Ten úplný spodek pak nezvládne už ani vysávat státní sociální systém, ale ždímá vola jednoho, na kterého se dokonale přimkne, přičemž bravurně kamufluje a okecává.

Asi tušíte, kam s popisovanou klesající příčkou na žebříčku životních hodnot mířím. Pokud jste si za vola dosadili mne a za člena "klubu nejnižších" mojí bejvalku, odhadli jste to správně.

Jmenovala se Zuzana a jak jsem již popisoval minule, bydlela s bráchou i mámou v třígeneračním domě na okraji Hrnčíř. Znal jsem je všechny ze svého útlého dětství, zhruba desítku let nikoho z nich neviděl a potkal je na pohřbu mého bráchy. Její brácha František byl stejná krevní skupina co já, se stejnými koníčky a v podstatě i názory. Když se dozvěděl, že momentálně budujeme muzeum opevnění u města Dubá, okamžitě se k nám přidal a nemalou měrou nám jej pomohl vybudovat. Jenže po několikáté výpravě sebou vzal i ségru. Pár takových výprav a padla mi do oka i ona.

Byla vyučenou zahradnicí. Z obsáhlého vyprávění vyplývalo, že vlastně v deseti kilometrovém okolí Hrnčíř nebylo zahrady, na níž by se plánem i prací nepodílela. Když mi došlo, že v okolí Hrnčíř není zahrady, na které by se podílela byť sebeméně, bylo již pozdě. Vizuálně suplovala roli projektanta zahrad i jejich následného revitalizanta.

Jak prdel na hrnec padne na ní známá hláška z filmu: "Von teda cihlu do ruky nevezme, ale odborník je to na slovo vzatej!"

V době, kdy jsme se poznali, momentálně kvůli studijnímu rozšíření osobních schopností nebrala práci žádnou. Ale to přeci v roli projektanta nemůže být takový problém, jen co rozšíří svoje znalosti, bude dále šířit po okolí svoje zahradnické schopnosti. Problémem bylo, že na studia docházela sporadicky a vždy spíše omylem. Že je nedokončila, bylo samozřejmě vinou učitele.

Bylo mi devatenáct let a nabrnknul jsem si ženskou, která se dosud práce fyzicky nedotkla, ale hubou přetvořila krajinný ráz celého jihovýchodního okraje Prahy. Samozřejmě mi to nedošlo hned. Proto se mohu s odstupem času spolehlivě a bez toho, abych si jakkoliv ukřivdil, označit sebe za vola.

Protože jsem byl mladík motorizovaný, poměrně slušně zajištěný stabilním příjmem nadprůměrně hodnoty a disponoval jsem dědickým obnosem po bratrovi, brzy mi bylo nabídnuto stěhování pod společnou střechu. Aby taky ne, debilové při penězích na stromech nerostou! A chytnout takového na háček dříve, než pozná kvalitu návnady, bylo nezbytností.

Přestože mě Medelák s Grepou vehementně od toho kroku zrazovali, razil jsem si svou. Ve finále se k ohnisku odporu přidala i moje máma. To, že na rozdíl od mých dvou kamarádů, má s rodinkou v Hrnčířích svoje letité zkušenosti, jsem neregistroval a vypadl z domu po poměrně drsné hádce. Zavřel jsem si tak jednostranně pomyslná vrátka k případnému relativně pohodlnému úniku od nastávající reality a v podstatě si to vyžral do hořkého konce.

Prvním takovým stínem, který se začal snášet nad mým působením v Hrnčířích, byl stav, který se rozhostil poté, co jsem oznámil, že moje druhé auto leží v polích za Starou Boleslaví. Na jeho díly si již rodinka nějaký ten týden brousila drápek, za který by se zachytly hned v následujících dnech. Krom Fandy vzbudila Grepova akce rozhořčení, vzápětí dostal červenou kartu a já doporučení, že s ničitelem "rodinného" majetku bych měl rozvázat kamarádství. Docela mě to od nich šokovalo, leč od nejmladších let jsem byl dítětem vzdoru a na podobné aktivity jsem byl zvyklý. Bohužel, tento náznak, datovaný k týdnu před mým stěhováním, ani teď neprolomil mé odhodlání k odchodu do Hrnčíř. Když naše přátelství s Grepou nedokázala zmařit jeho máma, třídní učitelka ani ředitelka, Nechvátalovi byli opravdu slabým kalibrem. Na Grepu jsem nezanevřel a právě on mi podal o rok a půl později pomocnou ruku, která mě z průseru, kamarády mezitím pojmenovaného OBZANA, dostala.

Nakonec vlastně všichni tři, co mě od kroku k vesničce na okraji Prahy na konci dubna roku 1997 zrazovali, mě nějakým způsobem o rok a půl později vrátili zpět na pevnou půdu a slova, která jsem v hádce předtím pronesl a jichž jsem později litoval, jakoby se v éteru rozplynula.

Tak, tolik úvod. Detaily, nad kterými se budete podivovat i nad nimi žasnout, a ze kterých si možná někteří vezmete ponaučení, si nechám na příště ...
Příběhy autora  |  Autor: Jan Vála   14.5.2015  |  Přečteno: 1718x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 2x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

16.11.2019 | Pegos

Tak jsem se tam byl dnes podívat. Navštívil jsem Dvoják ... [více]

10.11.2019 | Pegos

Ještě to v Zz žije i když už né tak jako dříve. Ale na ... [více]

7.11.2019 | Tony

Ahoj, nezná někdo původní název kempu pod tímto převis ... [více]


Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 725881
Přístupů dnes : 182
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 3

Kalendář

Dnes je:

Neděle, 17.11.2019

<<11 / 2019>>
PoÚtStČtSoNe
123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930

Nejbližší plánovaná akce je:

22.5. - 24.5.2020 - 30.let Minessoty
Zbývá 188 dní.

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

Kam na vandr do zahraničí ??

SlovenskoGraf 394
RumunskoGraf 181
Ardenské pohoříGraf 171
NorskoGraf 142
FinskoGraf 130
ŠvédskoGraf 159
Pohoří AlpyGraf 171
SkotskoGraf 144
KanadaGraf 164
JinamGraf 228

Hlasů: 1884

Více anket

Databáze míst

Poslední vložené:
Jez Roztoky u Křivoklátu
Hospoda U jezzu
Restaurace Ludmila
Restaurace U Přívozu
Restaurace Višňová-Hájek

Zpěvník

Odběr novinek


Přihlásit se k odběru
novinek e-mailem:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ: 198552144

Copyright © 2001–2019 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144