Trampská osada Minessota

Začátkem června jsme vyrazili s Medelákem opět na vandr. Začátek doprovázely pořádné zmatky. Jen co jsme dorazili v pátek z práce, hned jsme se oblékli do maskáčů a vyráželi jsme jak bylo v plánu do Kamenných Žehrovic a pak do Bratronic, kde jsme si chtěli prohlédnout opuštěné kasárna. Na cestě k metru jsme si ale spočítali časový plán a došlo nám že to je cesta nejméně na tři dny. Tak jsme hned z kapsy vytáhli náhradní plán a vydali jsme se do Uhříněvse s plánem jet na Sázavu. Neodolali jsme a zastavili jsme se v hospodě Velká Praha, kam za námi dorazil Jarda, který ovšem na čundr s námi nejel. Dali jsme nějaké osvěžení a vyrazili jsme vlakem do Čerčan. Jen co jsme do Čerčan dorazili, zjistili jsme že vlak nám jede až za více dvě hodiny a nádražní restaurace je zrušená. Tak tedy padlo rozhodnutí - to dřív budeme na Berounce. Takže vlakem zpátky na Prahu, na Hlavním nádraží přesedlat na Berouňáka a za chvíli už jsme vystupovali v Srbsku. Naše kroky od vlaku neomylně zamířily jako už párkrát před tím do stánku za řekou. Tam jsme se "posilnili" a když už zavírali, šli jsme si ustlat do nedalekého lesíka.

Ráno mě vzbudilo cinkání lžíce o ešus a vůně polívky, Medelák se snažil a uvařil jí skoro dva litry. Tak jsme posnídali polívku a zelenou, sbalili a vyrazili po známé cestě do Berouna. Protože byl pořádný pařák a slunce pálilo ostošest, zásoby vody a peprmintky se povážlivě tenčily. A tak jsme doslova na hranici vyprahnutí zapadli do restaurace U štiky na kraji Berouna. A jak nám tam bylo dobře, jako když v poušti najdete oázu. A tak nám tam chutnalo a chutnalo .... Chvíli po obědě telefon, volá Jarda že by přijel. A opravdu, za necelé dvě hodinky se ve dveřích hospody objevil Jarda v předválečných plavkách a s báglem na hrbu . Pravdou je že pak mám trochu problém s krátkodobou pamětí, to naštěstí ale netrvalo dlouho . Ještě chvíli jsme poseděli a protože nás to táhlo do naší nejoblíbenější hospody v Hýskově, nad večerem jsme se tam vypravili. Stará známá restaurace Kulturní dům nás přijala pohostinně, ale momentálně "úplně vyžraná" . Pivo ale nedošlo a tak jsme se drželi hesla že hlad je převlečená žízeň. Na neděli jsme měli slíbenou dobrou snídani ... Se zavíračkou jsme nabrali pár pet-pivo-lahví a vyrazili na kempík. Tam jsme u ohníčku opekli buřty, poseděli, popili a trochu zahráli na kytaru ...

V neděli ráno jsme vyrazili na slíbenou snídani. Do hospody nás pustili ještě dlouho před otvíračkou a tam na nás čekaly pořádný ovarový kolena. Tak jsme se vydatně a luxusně nadlábli a pomalu jsme vyrazili na vlak. Vlakem do Prahy a metrem domů.