29.10.2019 - 11

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Díl devátý - školní čas

Druhý zleva nahoře jsem já, pode mnou Hecán. Grepa ani Týfa na fotce nejsou

<<< Předchozí dílDíl osmý - první láska Následující díl >>>Díl desátý - první skutečný vandr

"Ty nejsi blbej, ty jsi flink!" Touto větou mě máma pravidelně častovala po návratu z třídních schůzek i poté, co jsem pln očekávání nosíval domů vysvědčení. Tehdy jsem samozřejmě zásadně nesouhlasil s tímto prohlášením, byl jsem přeci velice chytré, až geniální dítě a moji rodiče v mých očích neměli pravdu, když mi říkávali, ať ve škole trochu zamakám a někam to v životě dotáhnu. Dnes vím, že skutečně pravdu v oblasti mojí chytrosti neměli, protože kdybych nebyl blbej, poslechl bych je. Moje ohodnocení se systematicky, pomalu, ale jistě zhoršovalo. Nebyl jsem žádný propadák, ale k premiantovi třídy jsem měl také daleko. Výsledné známky jsem vytahoval pouze natolik vysoko, abych za ně doma nedostal nakládačku. Nosíval jsem tedy domů známky, které dostačovaly. Naštěstí ta hranice pro použití kuchyňské vařečky na mém pozadí i rukou naší mámy, malujících na mých tvářích nepěkné červené fleky, byla poměrně nízko nastavená, tudíž jsem to nakonec skutečně někam dotáhl, byť někdy s odřenýma ušima. Škola byla pro mě nutností, nikoliv zábavou. Tedy alespoň co se týče vyučovacích hodin.

Žili jsme především přestávkami mezi vyučováním. Na našem žebříčku hodnot bývaly přestávky ale až na druhém místě. Nejvyšší metou byl volný čas odpoledne doma či venku i o víkendech. A takovým časem se nesmělo plýtvat. Tudíž domácí úkoly, pokud to jen trochu šlo, jsem zatajoval a dopisoval je právě o těch přestávkách. Tam to bylo o mnoho jednodušší, protože se často povedlo ukecat některého kamaráda ze třídy k zapůjčení hotových výsledků k opsání. Někdy se nezadařilo a nosil jsem domů pětky, párkrát jsem byl z doslovného opsání úkolu odhalen učitelkou a výsledná známka byla stejná. Je však pravdou, že úkoly psané doma vlastní rukou i ty opsané a neodhalené převažovaly nad těmi provařenými, takže to šlo zvládnout.

Čas o přestávkách býval většinou využíván k "hodnotnějším" činnostem, nežli je příprava na další hodinu. V tomto naše čtyřčlenná parta nemívala zrovna na růžích ustláno, neboť naše éčko bývalo neobvykle hodné. Od áčka po déčko jsme slýchávali hluk, který zněl naším uším jak rajská hudba. Tam to žilo. U nás šustily sešity a knížky. V takové třídě jsme bývali jako pěst na oko. Přesto však splynutí s davem nebývalo naší prioritou a my se věnovali radovánkám, což byla činnost, která vyhovovala nám, ale méně již školníkům i učitelkám.

Oblíbenou formou zábavy byly přestřelky. Ale ne ledajaké, my mívali zbraně s vysokou účinností, jednoduchostí ovládání i výroby a snadnou nahraditelností v případě ztráty, poškození či zabavení. Jednalo se o roličku od hajzlpapíru, na kterou byl na jednom konci natažen a upevněn balónek. Role sloužila jako hlaveň, balónek dával dopřednou energii výmetné náplni. Jako střelivo jsme používali skobičky, smotané papírky, zaschlé žvýkačky, prostě vše, co se dalo jednoduše vystřelit proti komukoliv ve třídě. Často jsem se stával terčem i já, ovšem palbu jsem opětoval statečně. Občas se stávalo, že po zásahu projektilem jsme byli nahlášeni třídní učitelce, kterážto pro naší zábavu neměla pochopení, zbraně nám zabavila a posloužila nám krásným zápisem do žákovské knížky, za který jsme si to pak doma pěkně slízli. Leč coby dítko vynalézavé, propriety pro výrobu zabavené zbraně jsem sháněl velmi rychle. Roličku od záchodového papíru jsem měl po ruce vždy na počkání, když byla třeba ihned, papír putoval bez svého primárního využití do záchodové mísy a rolička do mé sbírky. O balónky jsem vždy poprosil mojí mámu, která netuše, že nejde o nevinnou zábavu s pryžovou hračkou, mi je kupovala na požádání. Naštěstí nikdy učitelka dostatečně zabavenou zbraň do žákovské knížky nepopsala, tudíž přísun balónků pro mě nebyl nikdy narušen.

Nepamatuju, že bychom používali skobičáky. To prý bývala oblíbená zbraň našich rodičů, náš táta se nejednou chlubil "úlovky" svého mládí z této zbraně. Nám asi nikdy nepřirostla k srdci a zůstali jsme u balónků. Teprve později přišly na řadu praky, ale o tom jindy.

Někdy se dokonalá trefa zaschlou žvýkačkou, nalezenou pod některou z třídních lavic, strhla v ještě dokonalejší rvačku, především mezi naší čtveřicí. Takové rvačky probíhaly zpravidla na chodbě ve snaze o přítomnost co nejmenšího hloučku diváků. Někdy jsem míval navrch já, jindy se stádo splašených facek pustilo do mě, aniž bych tomu dokázal jakkoli zabránit. Naše síly bývaly tak nějak vyrovnané. Když mělo jít o větší souboj, nechávali jsme si to ven. To jsme už pak většinou vychladli a ze rvačky zpravidla sešlo. Přesto, když k nějaké bitce ve škole došlo, nikdy se to neodrazilo na vztazích mezi námi. Nějakou hodinu jsme byli na sebe nasraní, ale pak jsme to rozdýchali a následující den už o tom nevěděli. Naše bitky bývaly čestnější, kdo se ocitl na zemi, prostě prohrál. Nikdo nikoho nedobíjel ani nadále nemrzačil, pocit vítězství býval ve chvíli, kdy ten druhý se ocitl na lopatkách.

Poměrně rychlé bylo i naše otáčení stran. Tato móda se nám po nějakou dobu také nevyhnula. Spočívala v kamarádství s přítomným a nepřátelství vůči nepřítomnému. Tak se stávalo, že jeden den jsem kamarádil já s Týfou a nepřátelili jsme se vůči Grepovi, druhý den se Týfa přidal na stranu Grepovu a já na stranu Hecánovu, poté jsem já držel basu s Grepou a naším úhlavním nepřítelem byl Týfa, jindy byli všichni tři proti mně, přičemž jsem musel přátele k sobě z trojice zase přetahovat… Svého času toto převlékání kabátů bylo u nás normální. Leč dlužno dodat, že nepřátelství bývalo jen naoko, nikdy nepropuklo ve vážný rozkol a ve finále jsme vždycky táhli společně za jeden provaz a nedali na sebe dopustit. Klasickým příkladem byl jeden podzimní den, kdy se Grepa dostal do fyzické potyčky s dvěma kluky z vedlejší třídy a přestože jsme byli toho dne jeho "nepřátelé", jejich dvou mužnou převahu jsme v naší čtyř mužné zašlapali do země během chvilky. Dostali jsme se tak do problémů s béčkem, ale než to stihlo narůst v nějaký větší konflikt, všichni zúčastnění jsme vychladli a nebylo z toho nic. Přesto jsem pak nějakou dobu chodil do školy i z ní jak na trní, očekávajíc výpad "béčkařů" na mou osobu ve snaze pomsty, zůstalo však pouze u strachu z odplaty.

Kreativním článkem pro naši zábavu býval Hecán. Zima osmdesátého pátého roku nechtěla dlouho přijít a my toužebně očekávali každým dnem sněhovou nadílku, která však na sebe nechávala čekat velmi dlouho. V Hecánově hlavě se zrodil úžasný nápad. Tehdy jsme se nějak doslechli známé pravidlo, "když chceš přivolat autobus, zapal si cigáro". Toto jsme aplikovali do našich podmínek, "když chceš přivolat sníh, vyrob si svůj". Sníh se skládal ze sešitů. Každý jsme přispěli svým dílem. Prostřední nepopsané stránky sešitů se měnily v natrhané malé papírky, které putovaly do igelitových pytlíků od svačin. O velké přestávce jsme naše zásoby propojili a vydali se "sněžit" do nejvyšších školních pater. Obsah pytlíků putoval ze záchodového okna v nejvyšším podlaží a my se kochali, jak krásně to sněží. V následujícím dni jsme opět porcovali další sešity a opět přišla sněhová nadílka z našich rukou. V prostorách prostranství u západní stěny školní budovy už naše dvoudenní sněžení bylo znát. Plánovala se však akce velkého rozsahu. Hned od rána podléhaly prázdné i popsané strany sešitů jednoho za druhým. Připravovali jsme chumelenici. Toho dne jsme posbírali úctyhodné množství, kterým jsme zaplnili celou igelitovou tašku. Když zazvonilo na velkou přestávku, vyrazili jsme k záchodům.

"Týýý vole!!!!“
"Sněžííííí!!!"
"To je chumelenice!!!!"

Záplava papírků se pomalu snášela k zemi, rozháněná mírným větrem zaplavovala veliký prostor a ne a ne zcela sednout. Byli jsme nadšení. Tolik sněhu! Hned zítra musíme pokračovat, přidáme k tomu knížky….

Z nadšení nás probralo prudké bušení na dveře záchodových místností.
"Okamžitě otevřete!", zněl nebezpečný hlas zpoza dveří.
Poznali jsme hlas školníkův. Byl stále intenzivnější. Tři jsme zareagovali velmi rychle. S Hecánem i Grepou jsme rychle přiskočili k mísám a jali se ze sebe vytlačit co možná nejvíce tekutin. Týfu jsme poslali otevřít.

Slízl tři facky hned ve dveřích, načež byl školníkem veden za pejzy do prostor záchodů, kde jsme my zbylí poctivě vykonávali potřebu. Rozzuřený školník hledal další viníky sněhové nadílky, když žádné nenacházel, další rány dopadaly na kamarádovo hlavu. Nechali jsme ho v tom. A k jeho cti třeba poznamenat, že prásknout nás nejevil snahu a poctivě na sobě školníkův hněv nechal vybít.

Tak skončila naše sněžná éra. Uklízet její následky jsme naštěstí nemuseli, školník sice vyhrožoval, nakonec se ale zametání ve dnech následujících ujal sám a nikdy učitelkám nic nehlásil. Sjednal si tak naší úctu a od té doby jsme jej měli rádi. A už jsme mu také školní dvorek nikdy nezasvinili.
Příběhy autora  |  Autor: Jan Vála   24.9.2014  |  Přečteno: 1704x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 1x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

10.11.2019 | Pegos

Ještě to v Zz žije i když už né tak jako dříve. Ale na ... [více]

7.11.2019 | Tony

Ahoj, nezná někdo původní název kempu pod tímto převis ... [více]

5.11.2019 | Lahvic

Dalo mi to zabrat, už je to přeci jen pár let nazpátek. ... [více]


Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 723632
Přístupů dnes : 147
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 20

Kalendář

Dnes je:

Čtvrtek, 14.11.2019

<<11 / 2019>>
PoÚtStČtSoNe
123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930

Nejbližší plánovaná akce je:

22.5. - 24.5.2020 - 30.let Minessoty
Zbývá 191 dní.

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

Jaký bágl vozíte nejčastěji na vandry?

usárnuGraf 158
teleGraf 71
US "alici"Graf 95
krosnuGraf 118
kletrGraf 75
batoh hadrákGraf 108
jiný civilní báglGraf 115
jiný armádní báglGraf 101
igelitku z TescaGraf 76
jezdím bez bágluGraf 86

Hlasů: 1003

Více anket

Databáze míst

Poslední vložené:
Jez Roztoky u Křivoklátu
Hospoda U jezzu
Restaurace Ludmila
Restaurace U Přívozu
Restaurace Višňová-Hájek

Zpěvník

Odběr novinek


Přihlásit se k odběru
novinek e-mailem:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ: 198552144

Copyright © 2001–2019 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144