V době poměrně nedávné jsem výstup na všechny lokality popsané v názvu článku absolvoval po svých. Milešovku jsem si vyšlápnul loni v červenci, Hazmburk ještě ten samý den, na Košťálov jsem dorazil minulý týden a vrcholu Řípu jsem v poslední době dosáhl několikrát. Člověk funí do kopce, aby nakonec byl odměněn krásným výhledem. Při stoupání jsem pak často přemýšlel o tom, jak si nahoru pomoct spalovacím procesem, odehrávajícím se ve čtyřtaktním motoru. Sednout na motorku by sice pomohlo, ale člověk tak riskuje konflikt s rukou zákona, nebo přinejmenším s někým z turistické nebo cyklistické obce. Jediný motor, který je tak schopen dostat zájemce o krásný výhled do výšin zmíněných vrcholů, je ukrytý v draku letadla.
Už dost dlouho jsem mluvil o mý touze, sednout jako pasažér do sportovního letadla a kouknout na tu naší Českou zahrádku shora. Když jsem z oken naší práce každý den koukal, jak v polích nad obcí Sazená vzlétávají a opět přistávají ultralighty, básnil jsem o výletu k obloze stále častěji. Když jsem pak k nedávnému svátku obdržel kus částky za let s tím, ať tedy do letadla sednu, můj sen tak začal dostávat konkrétní rozměr. Třímístná mašina je jen o málo dražší než jednomístná, nabídl jsem možnost svezení i svému okolí. Láďa, nadále zvaný Big, kámoš z práce, nabídku ihned přijal. A i další, Kubrt nebo Simír by vyrazili taky. Sice by nemohli oba najednou, ale mohli si vybrat, kdo z nich nakonec místo za pilotem obsadí. Když jsem tedy zamluvil let třímístnou Cessnou na tuto středu, barva z tváře těch dvou posledně zmíněných se záhadně velmi rychle přeměnila v bledou a začali mít tolik neodkladných záležitostí, že vtěsnali tolik činností do jednoho odpoledne, kolik běžný člověk do měsíce. Mě to celkem nevadilo, ale bylo toho prázdného místa škoda nevyužít.
Let ve středu se nakonec musel odložit. Nad Středohořím bouřilo, letní vedra byly vystřídány záplavou blesků shora.
Odklad na pátek.
Páteční odpoledne prozářené sluníčkem, bylo pro let ideální. Obvolali jsme kde koho, do poslední chvíle to vypadalo, že nakonec poletíme s Bigem sami a třetí místo nakonec zůstane neobsazené. Nakonec se mi povedlo sehnat Strouhanku. Ta ihned nadšením na nabídku kývla. Páč od Slaného k Sazené téměř žádná hromadná doprava nejezdí, zajel jsem pro ní a vyrazili jsme směrem k letišti. Big už tam na nás čekal a rovnou domluvil konkrétní trasu našeho letu.
Sazená - Hazmburk - Třebenice - Košťálov - Milešovka - Lovoš - Říp a zpět Sazená. S několika okruhy kolem zmíněných bodů.
Ujal se nás pilot, vzhledem vypadající mladší než jsme my. Okouknul Cessnu, usadil nás, nahodil motor a zajel k dráze. Chvíli zahřál motor, pak přidal plyn a za chviličku už se vzdálenost mezi zemí a námi začala rychle zvětšovat.
Protože jsme mířili nad nejvyšší horu Středohoří, bral to s námi hned od začátku hodně vysoko. Pod námi se začala rozkládat krásná krajina. Dvakrát jsme zakroužili kolem Hazmburku i Milešovky, třikrát nad Třebenicemi. Hovorný pilot nám celou cestu popisoval místa kde se nacházíme, předkládal nám údaje z letu, naší rychlost i výšku. Obletěli jsme co jsme chtěli, těch 40 minut ale uběhlo jako voda a my museli za chvíli přistávat. I když bylo krásně, houpalo to pěkně. Abychom viděli i pár míst ukrytých pod námi, párkrát to s námi pilot pěkně poklopil, což byla parádička
Výhledy z letadla na kopce jsou nádherný !! Téměř u třetiny všech domů ve vesničkách jsme viděli pevné bazény, ne žádné drobečky. Tak si tak říkám, jak je to vlastně s tou příslovečnou vesnickou chudobou .. ??
A na závěr ještě trochu reklamy, neb naše spokojenost je značná !!
FLY FOR FUN
495
