Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Bez sněhuGermany France United Kingdom

Čekání na Unkase

JasnoPolojasno ZataženoZataženo DéšťDéšť (3 dny) (13 km) Před 27.lety Duben 1993
Unkas, ilustrační foto
Poslední sníh už pomalu odtál, kraj voněl jarem a příroda se rychle vyrovnávala s následky tuhé a dlouhé zimy. Psal se rok 1993. Už více jak rok jsem byl hrdým majitelem občanského průkazu a ještě dvě pololetí, a kousek, jsem měl setrvat na učňáku. Byla polovina dubna. Předjaří. Příhodnější období pro vandr ani nemůže být. Toho jsme tenkrát využili s Medelákem k víkendovému výjezdu na Sázavu. Do hry vstoupil také Unkas, s jeho novou známostí Monikou. V pátek měl rande a nemohl proto vyrazit s námi, zato přislíbil sobotní příjezd. V sobotu ráno že ještě sjede někam na chatu a pak rovnou zamíří k nám. Na poslední chvíli se k němu měl přidat Grepa. S tím, že na ně někde počkáme, jsme v pátek s Medelákem vyráželi ven. Počasí vypadalo celkem obstojně, ignorovali jsme tedy přítomnost sroubku na Benických skalkách a hrdě vykročili vstříc širáku.

Vlak nás vyklopil v Senohrabech a my si zašli "poradit se nad další cestou" do nedaleké restaurace. Počasí se začalo radikálně měnit. Po týdnu vymetené oblohy se objevily ze západu první mraky a rychle mířily českou kotlinou na východ. Vydali jsme se na cestu, první kapky deště nás ale chytily ještě před Baštírnou. Z kapek byly brzy provazy vody a než jsme doběhli pod kryt stánku na Baštírně, byli jsme nacucaní jak houby. Náladu spravily opečené buřty a becherovka s tonikem. Slejvák plynule přešel ve vytrvalý mírný déšť, bez vyhlídek na jeho ukončení. Na Baštírně se ale dalo spát v suchu, využili jsme tedy nabídky přístřeší a usalašili se v koutě jedné z převlékáren.

Ráno vypadalo opět slibně. Sluníčko zářilo, jako by chtělo napravit všechny škody, které na nás způsobila včerejší průtrž. Brzy jsme se vypravili na cestu a vydali se směrem k Čiháku. Prošli jsme kolem zavřeného zmíněného hotelu a zamířili do Hvězdonic. V bývalém lomu jsme rozložili všechny věci na kameny a sušili co se dalo. Nastával pěkný pařák. Když jsme uschli, vyrazili jsme na Chocerady. Mířili jsme k vlaku a do Ledečka, kde jsme měli domluvený sraz s Unkasem, Monikou a Grepou. V Choceradech se nám postavila do cesty překážka - restaurace u mostu. Nenechali jsme se příliš pobízet nápisem lákajícím na "Benešovský samoser". Do příjezdu vlaku nám zbývala hodinka, za kterou jsme do sebe stačili vpravit 20 dkg utopenců a každý po pěti kouscích piv.

Byla to moje první větší "opice", měl jsem jí jak z praku. Do té doby jsem se cestičce alkoholu vyhýbal a jen tak občas si na ní šlápl, nyní jsem poprvé ochutnal ten pocit, kdy je člověku malá silnice. Jak ale tento stav rychle přišel, tak překvapivě rychle mě opustil.

Vymotali jsme se ven a došli na vlak. Do Ledečka cesta dlouhá, ne však pro motoráček, troubící před každým přejezdem a pomalu se šplhající vzhůru proti proudu Sázavy. V Ledečku jsme zamířili k Ratajskému tunelu, prošli vesnicí a vyšlápli si kopec na Krkavčinu. Což je skála nad zmíněnou vesnicí. Na starém známém místě jsme si rozdělali bivak a vyčkávali příjezdu zbytku družiny. S dalekohledem v ruce jsme sledovali příjezdovou silnici od vlaku a po každém příjezdu motoráku od Čerčan vyhlíželi, jestli se v zatáčce neobjeví tři známé postavy. Odpoledne vystřídal večer a postavy se neobjevily.

Zato se opět objevily mraky. Ne v takové síle jako minulý večer, ale o to ve větší vytrvalosti. Spustil se déšť, nepřestávající celou noc. Naše celty ten nápor nemohly vydržet a brzy na nás nezůstala suchá ani niť. Ještě pozdě večer jsme se ždímali.

Unkas nepřijel.

Ráno už na nás nebylo tak milostivé jako to předešlé. Pršelo bez přestávky. Doslova jsme nahňácali spacáky nacucané vodou do báglů a jak spráskaní psi jsme se vypravili k vlaku. Zamířili jsme k domovu.

"Hele Medeláku, co kdyby jsme tady na Sázavě postavili nějakej srub ?? Benígry jsou v háji, mít střechu nad hlavou tady v Posázaví by se vyplatilo, ne ?? Zvlášť to oceníme teď ..."

Prostá a jednoduchá věta, položená ve smutném rozpoložení ve vlaku na Prahu. Věta, která nasměřovala naše kroky minimálně na další rok dopředu.

Medelák totiž souhlasil !

Následující víkend jsme vyrazili na rekognoskaci terénu pro naší budoucí boudu a hned další víkend se v lese nad údolím Hrušovského potoka, poblíž Zlenického hradu, rozezněly zvuky pil. Pod našimi rukami začal vyrůstat náš druhý a zároveň poslední osadní srub. Bylo to počátkem května, roku 1993 ...
Popis akce  |  Autor: Jan Vála   7.12.2009  |  Přečteno: 13x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 5x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

4.4.2020 | Jarda

Jak to vypadá s akcí vzhledem k současné situaci? ... [více]

2.4.2020 | Moučník

Ahoj kamarádi. Po hodně,hodně letech, se chci znova po ... [více]

1.4.2020 | Monča

Kačabača není ? 😭😭😭 Je to má sr ... [více]


Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 824262
Přístupů dnes : 708
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 9

Kalendář

Dnes je:

Neděle, 5.4.2020

<<04 / 2020>>
PoÚtStČtSoNe
12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930

Nejbližší plánovaná akce je:

15.5. - 17.5.2020 - 30.let Minessoty
Zbývá 41 dní.

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

Bratři Mašínové byli ?

Sprostí vraziGraf 544
Frajírci pubertálníGraf 248
NevímGraf 220
Něco meziGraf 254
Zmatení jak Goro v TokiuGraf 213
HrdinovéGraf 317

Hlasů: 1798

Více anket

Databáze míst

Poslední vložené:
Jez Roztoky u Křivoklátu
Hospoda U jezzu
Restaurace Ludmila
Restaurace U Přívozu
Restaurace Višňová-Hájek

Zpěvník

Odběr novinek


Přihlásit se k odběru
novinek e-mailem:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ: 198552144

Copyright © 2001–2020 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144