Trampská osada Minessota

Když mi bylo 12 let ( 1989 ), strašně jsem toužil mít někde blízko Prahy nějaký malý srub. S kamarádem ze základky jsme se vypravili hledat místo kde ho postavíme. Našli jsme perfektní plácek v lesíku pod skalou poblíž Uhříněvse. Začali jsme kout plány jaký tam postavíme palác, když se musel kamarád nečekaně odstěhovat. Do díla jsme se pustili tedy s mým bráchou Unkasem a s tátou Pictusem. Čas od času nám pomáhal bráchův kamarád Píba. Na jaře 1990 jsme posekali maliní a plevel, místo zarovnali a začali roubit základy. Sroubek byl umístěn asi 3 metry od skály a byl veliký 3 × 2 metry. V přední stěně bylo okno, v pravé boční stěně byly dveře. Na stěnu u dveří navazovala prostorná předsíň, která se opírala o velikou třešeň. Na boku byl umístěn stůl s lavicí. Ohniště jsme vybudovali pod oknem srubu a kolem něj položili silné kmeny na sezení. Srub byl po dokončení metr sedmdesát vysoký. Zevnitř jsme stěny pobili igelitem a dekami, z důvodu zatékání a zateplení. Střecha byla potažená lepenkou, na ní nasypaná hlína a zasazená tráva. Střecha předsíňky byla jenom potažená lepenkou. O přední stěnu jsme opřeli malý přístřešek na dřevo.

Sroubek jsme dokončili už v polovině dubna. Materiálu bylo všude dost po provedených prořezech lesními dělníky. Protože jsme z něj byli nadšení, jezdili jsme sem každý víkend. Byli jsme tu úplně sami. Nechávali jsme tu deky, jídlo, pití a nějakou výbavu. Koncem května jsme vevnitř našli vzkaz : SNĚDLI JSME VÁM JEDNU KONZERVU, AŽ VÁS TU POTKÁME TAK VÁM TO VRÁTÍME. Na adresáta jsme neměli dlouho čekat. Za chvíli se objevil Karlik. Ještě ten den přivedl svoje kamarády a tak jsme poznali Jardu a Kůžu. Okamžitě jsme si padli do oka a kluci začali jezdit na srub s námi. Ten rok jsme jeli na náš první společný Tejdeňák. Založili jsme osadu Minnesota. Už v létě bylo jasné, že je srub pro takové množství lidí malý.Proto jsme v srpnu začali stavět druhý srub.

Druhý malý sroubek navazoval předsíní na tu první. Byl veliký 3 krát 2 metry a vysoký 1,70 metru. Měl jedno velké okno v přední stěně a jedno malé, kryté plexisklem, v levém horním rohu zadní stěny. Dveře byly v levé stěně. Na rozdíl od první předsíně, byla ta druhá krytá ze stran. Vstupovalo se do ní vchodem bez dveří. V bočních stěnách byla malá okénka. Stůl byl společný a lavice z každé strany. Ve srubu byla u boční stěny palanda a malá polička. Stěny byly potlučeny jenom dekami. Současně se srubem jsme celý kemp obehnali zábradlím, protože svahy kolem byly poměrně prudké. Od ohniště dolů k bažině jsme udělali schůdky. Doleva od srubu vedla asi 50 metrů bokem svahu pěšinka, podél které vedlo zábradlí až na konec. Zábradlí vedlo i podél třetí přístupové cesty po skále nahoru. Při příchodu od potoka vítala návštěvníky brána s nápisem T O M. U paty prvního srubu byl mohutný totem. Asi 100 metrů od srubu byla v lese schovaná malá latrína. Byla to spíš díra do země, prkýnko mezi dvěma stromy a stříška nad hlavou.

Přečkali jsme první zimu a po ní jsme se shodli na tom, že je druhý srub pro nás nepoužitelný. Bylo v něm vlhko, zima a nikdo v něm prakticky nepobýval. Domluvili jsme se že ho rozebereme a ze vzniklého stavebního materiálu uděláme nástavbu na střeše prvního srubu. Brzy na jaře jsme začali s prací. Tou dobou si další místní omladina začala stavět "srub" nahoře na skále, ale dlouho jim to nevydrželo. Šlo jenom o prkennou chatrč se střechou z igelitu. My jsme zatím kompletně rozebrali druhý srub a začali se stavbou nástavby. Ta byla vysoká v nejvyšším bodě metr a půl. Střecha byla klopená do obou stran. Kolem dokola nástavby jsme udělali terasu. Do nástavby se vstupovalo po schůdkách přes terasu. Zevnitř byly stěny opět potaženy igelitem a dekami.

Když jsme skončili se stavbou nástavby, začali jsme od zadní stěny po skálu budovat kuchyňku.Ta byla vysoká přes dva metry a střecha byla klopená od skály směrem ke srubu. Kuchyň měla dvě stěny, v jedné byly dveře a v druhé okno. Třetí stěnu tvořila skála a čtvrtou byla zadní stěna srubu. V té jsme prořízli malé okénko, aby šlo dovnitř srubu teplo. U skály byly na malém podstavci kamna (Petry). Později jsme zadní stěnu srubu zbourali úplně a tím jsme propojili srub s kuchyní. V zimě bylo ve srubu krásně teplo. V zimě (91-92) nás poprvé navštívil Medelák. Přečkali jsme další zimu a už jsme se pustili do dalších úprav. Protože nás bylo čím dál tím víc a potřebovali jsme i horní patro vytápěné, na jaře roku 1992 jsme střechu a stěny kuchyně zvedli o další metr, zadní stěnu horního patra vybourali a celé horní patro propojili s kuchyní. Vchod do kuchyně a horního patra jsme zadělali a do celého komplexu se vcházelo spodním srubem. Do horního patra vedly z kuchyně schody. Podařilo se nám v jedné nejmenované firmě v Malešicích sehnat nefyvatu, což je tepelná izolace pod asfalt. Po celém srubu jsme jí přiklepali na stěny. Byla to perfektní tepelná izolace. Tím skončily stavební práce na srubu, protože už jsme neměli žádné dřevo. Okolní lesy už byly čisté. Poslední takovou drobností bylo, že jsme v pravé stěně kuchyňky prořízli malé okénko.

A přišla poslední zima na srubu, v roce 1992 - 93. Při našich návštěvách jsme zjistili, že někdo využívá dokonalého zateplení srubu a přes týden tu přespává. K topení navíc využívá části srubu a okolí ( zábradlí a pod. ). Bohužel jsme nikdy na nikoho nenarazili. Jeho návštěvy se stupňovaly a navíc zřejmě nebyl sám. Takto k nám začínalo chodit víc a víc lidí. Strašným způsobem srub a okolí devastovali. Protože situace neměla řešení, stále častěji jsme uvažovali nad tím, že si postavíme srub jinde. Když k tomu v únoru přibyl ještě konflikt s nejmenovaným místním usedlíkem, situace na srubu byla už neudržitelná. Koncem února jsme už tu prakticky nebyli páni. V březnu se už začala psát nová historie - začali jsme se shánět po jiném místě na srub.

Celé jaro jsme se na srub už nedostali a přišli jsme sem až v polovině července na konci týdenního vandru. Byla to poslední naše návštěva srubu, ne místa. V tu dobu byl srub dost poničený a v okolí byla skládka. Neexistovaly dveře ani okna. Ale stál. A pak to přišlo. V srpnu se byl na místě podívat Karlik a zjistil, že srub už tam není. "Někdo" ho rozbil, odvozil co šlo a zahladil po něm stopy. Jedno však po něm zůstalo : vzpomínky a alespoň pár fotografií.

V současnosti už prakticky není poznat, že tam srub stál. Jenom pár kousků nefyvaty, zbytek kamen a pár kousků prkýnek dává tušit, že tady kdysi parta čundráků prožila kousek svého mládí.