Trampská osada Minessota

Zhruba před dvěma roky Medeláka pomalu začínalo bavit zvedat hlavu po nocích vzhůru a sledovat, co se vlastně děje mimo naší planetu. Aby tu hlavu nemusel zaklánět příliš často, pořídil si první dalekohled s lomenou optikou. Dětskou hračku, jak sám říká. Vidět s tím docela je, ovšem při prvním závanu slabého větříku se dalekohled rozklepe jak ratlík před rotvajlerem. Vydržel s tím sledovat hvězdy téměř do současnosti, kdy se rozhodl postoupit na další metu a pořídit sobě něco většího. Po hodinách usilovného googlení konečně fulltextovej červíček zabrousil za oceán a našel tu správnou firmu v Americe. K medelákově cti lze dodat, že si poradil i s tamním internetovým obchodem a během následujícího týdne se proto vypravila novější optika ke svému šťastnému majiteli přes moře. Jestli se dopravila "po vlnách" nebo letecky nám není známo, každopádně úspěšně dorazila na poštu v Uhříněvsi. Tou dobou Medelák začal častěji šířit zprávy po svém okolí o svém novém koníčku podporovaném kvalitní technikou, do té doby jsme to považovali spíše za krátké a rychlé nadšení, takové, jaké člověka brzy přejde. Jestli medelákovo hobby podporuje i jeho lepší polovička mi není známo. Kvalitní technika ale občas vyžaduje i místo s dobrou viditelností, což v blízkosti našeho hlavního města vzhledem k jeho vysokému světelnému znečištění aby člověk pohledal. Znám kus dál za Prahou jedno dobré místo na vršku bez stromů a kvalitním výhledem na oblohu. Nabídkou "polovandru" na plácku na Požárech tak Medelákovi vyplynula skvělá možnost sledování noční oblohy a mě svitla naděje na alkoholický dýchánek. Předpověď na tenhle víkend byla skvělá, akci se tedy povedlo dohodnout.

Slezli jsme se u nás na Jižňáku. Na moje požadavky jízdy medelákovým autem jeho majitel reagoval pohotově.
"Na to zapomeň, se pojď kouknout!"
Jeho Fiesta byla plná čehosi. K prasknutí. Bylo jasný že do jeho auta se nenaskládáme a budeme muset využít mého kombíku. Po chvilce nadávek z auta vydoloval kufr, který by bez nadsázky byl schopen pojmout mrtvolu dospělého chlapa.
"Co v tom máš??"
"Richarda!! Mu tak řikam!"
"??"
"No dalekohled, ne vole?"
Má mě za blbce, zjevně mě zaskočil.
Povedlo se nám úspěšně prokličkovat ucpanou Prahou a vyhnout se několika "kvalitním" kolonám. Cesta na Křivoklátsko proběhla bez větších karambolů. Ve vesničce Nový Dům jsme vošéfovali skvělou hospodu, nabrali zásoby píva a vydali se k Požárům. Kus cesty po polňačce a dorazili jsme na požadované místo.

Místo perfektní, počasí už ne. Mraky byly sice protrhané, ale bylo jich docela dost. Sneslo se pár nadávek na televizní rosničky, který hlásily zcela jasno. Nicméně Medelák začal vybalovat svoje nádobíčko. Z nitra kufru vytáhl trochu přerostlejší obyčejný dalekohled a namontoval jej na podstavec. To byla ta jeho "dětská hračka". Pak vytáhl víc jak metrovej a dvacet cenťáků širokej "klacek" a začal ho montovat na stojan.

To už je lepší mašinka!

Mašinka, spíše než dalekohled, připomínající odpalovací stanoviště raket Stinger.

Vyčkávali jsme do večera, popíjeli z alkoholických zásob a neustále pozorovali oblohu. Vypadalo to, že na večer se přece jen mraky protrhají, moc se jim do toho ale zatím nechtělo. Na kraj se pomalu snesla tma a na Medeláka opilost. Kombinace půllitru rumu a šesti teplejch Bernardů si na něm vybrala svojí daň, zvlášť když už alkohol neměl pár měsíců v játrech. Je pravda že jsem ale také nezahálel. Pomalu ale jistě se po jedenácté hodině večerní mraky začaly rozplývat a vykoukly na nás očekávané hvězdy. Medelák zhruba půl hodinky studoval nějaké mapy vesmíru a když mu došla baterka, vydal se svoje čerstvě nabyté vědomosti aplikovat k dalekohledu. Motal se kolem toho jak nudle v bandě a dalekohled mířil kamsi do země. Logicky, nic neviděl a po půl hodině hlásil výsledek pozorování.

"Todle je Vega!" Ukázal kamsi vzhůru.

A padnul na znak!

Bylo po pozorování. Měl problém se zvednout a posléze udržet stabilitu. Nešlo nic jiného, než to vzdát.

Probrali jsme se ráno, sbalili nádobíčko a vyrazili k domovu. Do neděle jsme akci neplánovali.

Takže z celého výjezdu si vlastně pamatuju, kde se na obloze nachází Vega, že nemám koukat dalekohledem bez filtrů do měsíce, jak smrdí nedaleko ležící hromada hnoje a jak chutná teplej Bernard, míchanej s ještě teplejším rumem. A o noční obloze vím stejný houby jako předtím.