Trampská osada Minessota

Asi před měsícem přišel Karlik s dobrou zprávou, že Hustej Wimpy bude opět pořádat koncert. Jelikož podzimní termín jsem propásl díky stěhování karavanu z kempu domu, nemohl jsem si nechat tuto akci ujít a účast přislíbil a zapsal do deníčku. Rezervace na 15-ti místný stůl slibovala hojnou účast a tudíž luxusní zábavu. Ještě ten se přidal i Míra.

V sobotu 14.3 nastal onen dlouho očekávaný den. Už od rána se situace vyvíjela celkem slibně, krásné jarní počasí mne vyhnalo na zahradu pracovat, to proto, aby večerní akcička byla zasloužená. Stavil se u mne Míra a domluvili jsme se na půl sedmou. I když jsou Lipany téměř sousední vesnice, rozhodl jsem, že se pojede busem já osobně ještě načerno, abych toho molocha DP trošku pumpnul .Na zastávce jsme se potkali z Petrem Nouzákem, mým bývalým spolužákem a shodou náhod i členem kapely Houpací kůň. Těch náhod ještě nebylo dost, neboť stejně jako my mířil na koncert a dokonce se ukázalo, že jeho dlouhé prsty sahají až k Wimpymu.

Chtěl jsem si před koncertem ještě dát jednu kešku, která je v Lipanech nově publikovaná, ale přeci jen, pokročilá tma a chut na pívo nás vsákla do hospody. Hospoda zatím poloprázdná, o to útulnější. Po zaplacení účastnického poplatku ve směšné výši 60 Kč a informování se, který, že to stůj je pro nás rezervovaný jsem zasedli a počali ladit. Ti co mě již alespoň trochu znají, zcela jistě odhadnou, že jako ladička velmi dobře posloužila soupravička pivo-zelená. V těchto barvách se již potom nesl celý zbytek večera.

Takže do začátku ještě půl hodinka, tak jsme s Mírou probrali telefony a pár jiných témat a minuty zdárně utíkali. Pak se od dveří ozval známý hlas. Právě dorazil Karlik a spol. V tuto chvíli se začala nezvratná cesta k deliriu. Na stole se s celkem zvýšenou rychlostí začly objevovat další panáky zelený. Jeden z důvodů asi byl, že velkej panák byl za lidských 20 Kč. No a heslo, nekupto, když je to tak levný zde tedy platilo dvojnásob. Abychom nepopíjeli jen kořalku, prokládali jsme to pivem. Ještě než se pomalu začalo, podařilo se mi u baru rozcáknout jeden půllitr. No jo, žízeň velká, já měl prázdno, tak sem čapnul mezi prsty čtyři prázdné sklenice a vydal se k baru, když už byla ruka skoro u barového pultu, zaznamenal jsem divný skluz na jednom z prstů a jedna sklenice následovala zemskou přitažlivost a přímo před zraky výčepní se rozbila. Ta byla naštěstí chápavá, takže drobný peníz urovnal toto trapné faux paux.

A to už pomalu na scénu přicházel Wimpy. Kratičká chvíle příprav, nezbytný prodej triček a CD a mohlo se začít hrát. Wimpy si nasadil čelenku ozdobenou prezervativy, komické brýle a hrábl do strun.
Začínalo se hezky decentně, menšími hitovkami, ale jak postupně stoupala všem hladinka, začínal Wimpy hrát ty opravdové pecky a my se tak dočkali Karla z Ústí, Pračlověků, Hymny na Chelsea.. Notno říct, že je to opravdu šoumen, neb řadu písní zakončoval vybrnkáváním různým notoricky známých a melodických popěvků a rytmů, tak aby se i čím dál více podnapilé obecenstvo mohlo přidat svými pazvuky. Wimpy také představil zbrusu novou píseň, jejíž jméno a bohužel ani slova mi neutkvěla v paměti, no možná budou ještě na videu. V tuto chvíli jen vím, že to bude pecka, neb si pamatuji, že mne v sále přímo nadchla, sklidila značné ovace a byla to píseň k aktuálnímu dění v Litvínově a Chomutově...
Zde již pomalu přestávám mít vypovídací schopnost, neb delirium se značně přiblížilo, žízeň a nálada stoupala, přesně dle Wimpym udávaného tempa. Takže ještě zmíním, že zábava se nakonec rozjela takovým způsobem, že někteří přítomní zcela ztratili zábrany. a tak bylo možné spatřit v sále tančící páry, což se mi podařilo i zdokumentovat, takže se zde jistě ocitne fotka tančícího J.K. alias Démona ze spřátelené osady Bonanza. Vše završil tanec na stolech, pro mne neznámých účastníků.

V tuto chvíli se odděluje Míra, který spěchá na poslední autobus do Uhříněvse. Já zatím zůstávám, protože mám ještě žízeň a ze zvědavosti, na ze zákulisí slíbený přídavek. Ten přichází a Wimpy hraje jak o život. Opět včetně několika známých odrhovaček a melodií, typu Bakaláři, aby si posluchači užili.

Tak zde už opravdu přichází doba temna. Takže jen nějaké ty střípky. Ani nevím, kdy, vím, že se už nehrálo, sem se rozhlédl kolem sebe a vidím, že již piju a sedím sám, a Říčanské trio se někam zdejchlo. No nic, měl jsem toho stejně už plný sajtny, tak sem vyrazil před hospodu. Tam na čerstvém vzduchu se mi podařilo opilost rozdejchat do stavu, kdy sem si byl schopen přivolat taxi. Bohužel taxi nebylo natolik rychlé, aby mne nestačil potkat, kdosi, jehož jméno ani neznám a o kterém v tuto chvíli vím jen to, že za mladých telecích let(těsně po 18cce) jsem se s ním několikrát potkal v rámci tehdejších známostí opačného pohlaví. Je tomu již drahná doba, já už to dávno vypustil z hlavy, takže ani nemá smysl rozpitvávat jak to tenkrát bylo. Bohužel tento názor on nesdílel, takže celou dobu čekání na taxi a posléze cestou domu do mne hustil něco o Škubánkovi a že mu snad dělal do holky. No čo ma potom, mě je to buřt. Alkohol byl ke mně milostiv, takže jsem mu něco blábolil ani nevim co a tak tato session zůstane zahalena mlhou a asi tak brzy bude zcela vymazána z paměti, neb je pro mne zcela bezvýznamná. Vše tak pomalu končí v Uhříněvsi na náměstí, kde jsem se nechal vyhodit a klidným procházkovým tempem jsem dorazil domu. Procházka prospěla a já tak ulehal ve velmi blaženém stavu.

Následovalo zcela běžné střízlivěcí ráno, takže po otevření očí následovala lokalizace polohy(hurá jsem doma a na posteli, dopadlo to dobře), následné ohledání, zda-li má všechno(nedošlo ke ztrátě věcí telefonu, fotoaparátu ani věnečku) a snídaně...

Takže na závěr, akce se skutečně vyvedla. Zaváhal kdo nešel, mohlo býti veseleji a Wimpy je skutečně HUSTEJ..