Trampská osada Minessota

Proč vyrazit na Brdy? Důvodů bylo minulý víkend hned několik ...

Vlastně byly nejméně hned tři, což bohatě stačí. Takže první byl vyrazit ještě v zimě a opravit tak nepodařený minulý víkend kluků ohledně letní výbavy osazenstva v třeskutých mrazech. Další byl zas nehorázné keškožroutství dvou nejmenovaných členů výpravy a třetí důvod je nezveřejnitelnej, tudíž tajnej. Pro rypny ... opakuji ... fakt tajnej!!!

Takže v pátek ráno kluci odjížděli prevíti mašinkou údajně z Vršovic neznámo kam. Námi ovšem neověřeno, takže informace nepodložena, ale prodávám jak jsem koupila.

Dojeli.

Já čekala kamarádsky na Nadějku, než se vyvlíkne z rachoty potažmo područí chlebodárce a razily jsme busem odpoledne.

Sraz byl ve Voznici v hospodě, jak jinak. Kostel nás jako místo srazu nějak nenapadl ani jednoho. Tak jsme tak trochu s Nadějkou koukaly, kdo vlastně dojde. V hospodě totiž celou dobu ani noha, až na jednoho potulného "Paběrkáře" a pár místních ksichtů, na které tam narazíte v jakoukoliv roční dobu, počasí i hodinu. Po druhém pivu se rozrazily dveře a se zimou vplula banda mlaďasů, zmoklejch na kost. Vzápětí je rozrazil i Lahva s Groulou v patách. Po chvíli Bludi a všichni jak vodníci. Groula se s tím moc neprděl. Sundal všechno mokrý, dosedl ve slipech a nikdo ani nemrknul. Jak říkám, hospoda zvyklá na ledasco a my jediné dvě dámy v putyce vlastně taky. Tak jsem tak trochu posmutněla, čekala jsem Medeláka a ten nikde. Prej ho s natrženým zadkem, předkem či co to vlastně bylo doma nepustili. Čert ví proč, myslím, že chlapci by byli opatrní ... Takže Medelák nebyl ...

Zazdili jsme načatý víkend několika prcky, pivka nepočítaje. Groula vtipně suchou rejží se zeleninovou oblohou a nespočitatelnými kýbly čaje. Co se jich do hubeňoura ale vešlo, myslím těch kýblů.

Někdy o půlnoci jsme vyrazili. Víkendový plán byl pro nás pro baby vcelku jasný. Z hospody pěkně do pohodičky nejmenovaného campu, udělat ohýnek, poblafat, poslat do bříška mňamku a vůbec. Pak hezky na Zlaté dno a další noc pospat na Samotáři. Večer mi ale bylo jasný, že to přes les do campu v noci s Nadějkou nedáme. Zvolili jsme cestu delší, ale v tu dobu jsme si myslely, že tu delší dáme klidně i poslepu ... a ono prd, slavný soude, nedaly. Klouzalo to jak svině. Cesty jak jedna velká ledovka, počítala jsem svý držkopády za tu noc. Byla jsem sedmkrát na tlamě. Nadějka měla záchranáře, takže ta jen jednou, páááč jí na chvíli záchranář spustil z očí. Jo stará baba se může klidně sama umlátit.

Vzadu se ozývalo neustálé "kdy už tam konečně budem?" ... hele, vydržte prdi, ještě kousek ... hlásily jsme už asi postý. Jak sama sebe znám, taky bych to zahrábla ve škarpě, kdybych v noci nevěděla kam jdu a jak dlouho ještě budu po těch blbejch namrzlejch cestách tancovat a mlátit si hubu. Takže vyjít chlapcům vstříc, abychom tam už byli, zahly jsme pekelně brzy a zamotaly se jak nudle v bandě. Kluci začali stávkovat, přidřepli v lese u cesty a podpálili oheň. Stejně nám to nedalo, Géčko vzal krabku a šel s náma hledat dál. Asi ve tři ráno jsme ho trefili. Slavně jsme se vrátili k odpadlíkům. Pochopitelně jsme je odlovili zalezlý ve spacácích, v ohni už nebylo ani žhavo. Bejt v jejich kůži, udělám to samý a dlabu ze široka na celej zmrzlej svět v teple spacáku. Sebrali jsme bágly, zapsali klukům co měli půlnoc, kde nás ráno odchytěj a přesunuli jsme se do pohodlí. Na campu rozdělali oheň a blafali až do svítání. S kukučem do plamenů jsme usnuli někdy v pět, šest? Fakt nevím. Vím jen, že někdy před devátou nás vykopali odpadlíci za spacáků ... hnusná práce. Nějak jsme nestihli dotáhnout ani pupíky a už jsme byli zas na nohách. Něco jsme povařili a při té příležitosti zjistili, že bude všechno jinak. Změna plánu i počtu putujících. Géčko se trhlo a my ostatní jsme vyrazili do Haloun k "Paviánovi". Opět svinsky klouzavá cesta ... a díky tomu i svinsky dlouhá.

K tomu ještě někde na kopcích záda Lahvy, co mazal jak namydlenej. Zbytek po částech odklouzával. Co mě dostalo úplně, byli šílenci na kolech. Nedali pokoj ani na ledu. A hubu co jsem viděla si nerozbili blbouni ani jednou, svinská nespravedlnost! Pokud si dobře pamatuju, keškožrouti něco odchytávali cestou a my s Nadějkou mazaly rovnou do tepla kamen paviánskejch. Seděla tam už sešlost nedaleké osady Westend a prohřejvali kytárky na večer. Jednou za 14 dní si tam hrajou ty svý vykopávky. ..proč ne.

Večer u Paviána byl přelomovej. Nadějku napalo pozvat kluky někdy v blízké budoucnosti na mamutí maso dělané na ohni. Prosazovala jsem šípkovou omáčku. Měla by taky bejt. Nevím proč kluci zírali jak puci, nicméně jako protihodnotu nenabídli ani párátko. Třeba se pochlapěj, jinak mamuta sežerem bez nich.

U Paviána bylo teplo, dědoušci hráli svý cajdáky, vedle v sále se potácelo pár zkouřenejch a těžko identifikovatelnejch oblud, prostě domácí pohodička ... Smutný bylo jen to, že tam, kam se mělo jít spát na kemp, tak tam se nešlo ... jsme se dozvěděli že bude obsazenej. Nic neřešit, zapadnout někde do lesa a konečně se taky trochu vyspat. Volba byla jasná a nikdo ani necek.

Ráno se odlovila další keška, nacpaly se břicha naloženou kuřecí baštou Nadějky, cestou na vlak další keška ... a pak ten pitomej vlak, co nás vezl zas do toho betonovýho šílenství. Jak ty neděle nenávidím…

PS: Příště berte Lahvo i Medeláka. Beru ho i s bolavou prdelkou, na rozdíl od vás na něj budu něžná ...