Trampská osada Minessota

Dlouhodobá vandrovní abstinence nás začala trochu znervózňovat, bylo tedy na čase někam vyrazit. Konečně se povedlo dohodnout termín vyhovující více než třem lidem a zbývalo tedy vyřešit kam zamířit. Do Hýskova ani na sever do Roverek se nikomu nechtělo, ve hře byla varianta pochodu po Orlických horách nebo výjezd na Českou Kanadu. Nicméně tři dny před odjezdem nám pořešil dilema Čundrboy sdělením, že u nich na osadě pořádá jeho kamarád oslavu svých padesátých narozenin a že by uvítal i naší společnost. Když ještě zvadlo podpořil pečeným prasetem a soudkem piva, bylo rozhodnuto. Původně jsme měli vyrazit ve čtyřech ve složení mě, Medeláka, Bludiho a Grepy. Jenže Medelákovi v pátek doktoři udělali druhou díru do prdele, čímž jeho odjezd znemožnili. Zůstali jsme tedy ve třech, s plánem jasným. Brdy.

Takovou honičku jako jsme měli v pátek jsem snad na vandru ještě nezažil. Dorazil jsem metrem na Hlavák necelých deset minut před odjezdem vlaku. Povedlo se mi úspěšně si vynutit přední místo ve frontě na lístky zářivým úsměvem a prosbou na jednu milou dívenku, čehož hbitě využil nedaleký bezdomovec, jenž si mojí hubu od ucha k uchu zcela mylně vyložil jako ochotu k nějakému daru v jeho prospěch. Na zdvořilé odmítnutí nereagoval, načež následovalo příkré poslání do prdele. Tím jsem si u půlky davu vysloužil uznání, u druhé naopak nesympatie. Nicméně mi to bylo buřt, hlavní bylo, že jsem stihl vlak i se zakoupením jízdenek. Bluďák to měl ještě těsnější, dorazil zhruba minutu před odjezdem. Na Brdy mířila pomalu třetina vlaku, všichni v maskáčích. Takový nápor vandráků se zase tak nevidí. Ve vlaku kolovaly flašky všeho možného, míchalo se páté přes deváté. Dorazili jsme do Lhotky, zapadli do hospody a vydrželi až do zavíračky. Bílá sova razila nahoru na kemp, my úspěšně s nimi. Na nějaké posezení okolo ohně nebylo ani pomyšlení, usnuli jsme ani nevím jak.

Jako slušní lidé nebudíme svoje okolí dříve než okolo jedenácté, tudíž ani nevstáváme. Snídani jsme tedy rovnou spojili s obědem. Grepa zůstal na osadě, já se spolu s Bludim vypravil vysbírat pár krabiček pro hru geocaching nahoru na Plešivec. Docela slušně jsme se prošli, objevili pár nových zajímavých míst. Když jsme dorazili zpátky na kemp, prase už se peklo a pívo už se točilo. To mám rád! Nicméně ještě raději mám pobyt v hospodě, načež jsme následovali naše chutě a vydali se tam. Později večer se tam přesunul i zbytek osady. Opět do zavíračky. Tentokrát se nešlo nahoru na kemp, ale spalo se dole na hřišti.

Ráno Čundrboy odvážel synka k domovu, sedli jsme tedy k němu do auta a nechali se odvézt na nádraží v Řevnicích, odkud pak následovala cesta k domovu.