10.11.2018 - 06

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Průzkum údolí Vůznice

JasnoPolojasno (4 dny) (34 km) Před 10.lety a 5.měsíci Červenec 2008
Medelák v Kamenných Žehrovicích
Uplynulý víkend byl bohatý na možnosti vyrazit někam ven. Nejdříve jsme byli lákáni na akce v Roverkách, na to jsem ale nesehnal dostatečnou podporu v našich řadách. Druhou možností bylo vyrazit za Voříškem do oblasti Brdských hřebenů, což se nám zdálo být přijatelnější variantou. Bohužel ale i v době mobilních telefonů dochází k situacím, kdy tato technika selhává a naše možnosti dohody o vandru tak klesají na minimum. Potýkali jsme se také s nedostatkem jistoty pracovního volna, což se v následujících plánech odrazilo velmi nepříznivě. Chtěli jsme totiž vyrazit ve čtvrtek odpoledne, ještě kolem oběda toho dne jsme ale nevěděli, jestli nám zaměstnavatel milostivě napíše jeden den dovolenky. Plán setkání tedy nebyl jasný do poslední chvíle. Když jsme za velkých peripetií nakonec volno dostali, chcípla technika a nemohli jsme se Voříškovi dovolat. Když smůla, tak pořádná. Rychle jsme hledali náhradní řešení. Do Brd se nám moc nechtělo, usmysleli jsme si tedy že prozkoumáme údolí potoka Vůznice a jeho rybníky, s Voříškem že by jsme se spojili cestou a naplánovali sraz do Hýskova. Plán byl hotov a mohlo se vyrazit.

Když se odjíždí na vandr, Medelák zaspává. To už je pravidlem. Z plánované cesty eMHáDéčkem do pracovního procesu tedy opět sešlo, abych to stihl včas, musel jsem kopnout do kobylek ukrytých pod kapotou mého Fordíka. Na plánu nás to však neohrozilo, auto jsme po práci stihli uklidit domů a metrem jsme vzniklé zpoždění hravě dohnali. Pohodově prázdný vlak nás z Masaryčky po hodince jízdy dovezl až do Kamenných Žehrovic. Samozřejmě jsme nezapomněli navštívit perfektní hospůdku v obci Srby, nemůžu si teď ani náhodou vzpomenout na její název. Je to prostě luxusní hospůdka vedle hřiště, název kvůli reklamě doplníme v budoucnu. Opět jako tradičně nás přivítal ochotný personál a přívětiví místní usedlíci. Vydrželi jsme na dvanáctkách až do zavíračky. Rychlý přesun pod nedaleký krmelec a během minuty jsme chrněli jak zařezaní.

Ze spacáků nás vytáhlo hejno neohrožených komárů, které se na nás nad ránem sneslo. Byli imunní vůči všem prostředkům k jejich zahánění. Probudili jsme se poštípaní až hrůza. Po nezbytném ranním kafíčku obohaceném o notnou dávku rumu jsme se zvedli a vyrazili po naučené trase do nedaleké vesnice Doksy. Dorazili jsme právě s otvíračkou místní hospody, vzhledem k blízkému stavebnímu ruchu se ale lokál rychle naplnil ruskojazyčnými dělníky všemožných barev i ras, uznali jsme že jsme tu menšina a po dvou pivech jsme vypadli. Tentokrát jsme se zašli podívat na nedalekou autobusovou zastávku a zjistili, že nám za chvilku jede linkáč až do Bratronic. Získali jsme tak nejméně tříhodinový náskok. V Bratronicích jsme našli otevřený krámek, zato zavřenou hospodu. To nebyl žádný problém, zvlášť když se za rohem vyklubala další zásobárna píva, tentokrát otevřená. I tahle hospoda nám udělala radost. Po dobrém dlabanci následovala série piv, zakončená několika panáčky na cestu. Vybaveni pivem v petkách jsme se vydali do lesa, hledajíce nějaké pohodlné místo na spaní. GPSka nás navedla přesně na místo, kde jsme tábořili už brzy na jaře. Medelák spíchnul přístřešek z plachty, já natahal dřevo, zaplápolal oheň a po zbytek večera jsme se poctivě starali o to, aby jsme se zítra nemuseli tahat s takovým nákladem. Tudíž jsme vypili co se dalo.

V noci bylo místním divokým prasatům celkem u prdele že jsme tam spali, ryli okolo nás ve vzdálenosti pár metrů. Naší pachovou stopu nezaregistrovali patrně díky vytrvalému dešti, který se v noci spustil. Medelákova plachta však nápor vody spolehlivě zachytila, načež jsme jí ale museli ráno přes dvě hodinky sušit. To nám nakonec nevadilo, času jsme měli habaděj. Dopoledne se kolem našeho tábora prohnalo stádo houbařů, jak už to u nich ale bývá, nezvedli oči od země a tak nás ani nezaregistrovali, přestože nebyli vzdáleni více jak 40 metrů. Navíc asi neměli ani dobrou náladu, v lese nebylo po houbách ani památky. Dodlábli jsme poslední jídlo co jsme měli a spolehli se na večeři v Hýskově. To byl docela omyl. Kolem oběda jsme se vydali do údolí potoka Vůznice. Z krásného a otevřeného údolí se postupně stával hluboký a zarostlý kaňon, místy připomínající prales. Teprve po našem návratu domů jsme zjistili že je tu přírodní rezervace, v sobotu jsme tedy klidně šlapali cestičkou až k velké zásobní nádrži na vodu. Je tu hezky, ale ponurá atmosféra. Od velkého rybníka pak podél potoka bylo několik bývalých pstruhových sádek a rybárna. Dnes je údolí opuštěné. Ne ale tak docela. Jelikož jsme zvyklí se v lese pohybovat tiše, vpadli jsme náhodou do zad stádu kanců. Ti nás zaregistrovali až několik metrů od nich. Ovšem my jsme z toho setkání neměli vůbec radost, zvlášť když jsme zaregistrovali bachyni i s malými selátky. Naštěstí bachyně měla podobné pocity jako my a vzala i s rodinou nohy na ramena. Nemuseli jsme proto hledat spásu ve větvích nejbližšího stromu. Prasátka vypadla a my pokračovali dál, byť jsme byli obezřetnější a dávali jsme pozor, aby jsme se dalšímu takovému setkání obloukem vyhnuli. Brzy přišla první civilizace, to už jsme dorazili k silnici z Nižbora na Lány. Po ní jsme zamířili k prvně jmenované vesnici. Na kopci na Šňárové jsme právě procházeli kolem autobusové zastávky, když tam současně dorazil i autobus, jedoucí naším směrem. Neváhali jsme tedy a zkrátili si tak cestu o nějakých pět kiláků. Vystoupili jsme v Hýskově a hned zapadli do restaurace u jezu. Doufali jsme že to bude naše záchrana, už jsme neměli ani gram chleba, natož nějakého jiného jídla. Zato jsme měli pořádný hlad. Ovšem v téhle hospodě, o které by se dalo říci že jsme v ní strávili mládí, nás čekalo zklamání. Výčepáka zajímala hlavně televize a sportovní výsledky na teletextu a na nás se zcela vysral. Se slovy že kuchyně je přetížená se opět věnoval svému teletextu. Situace se ani za hodinu nezměnila. Zjevně se tak choval i k místním štamgastům, páč jsme tam neviděli ani jediného. Zato mraky cyklistů. No jo, hospoda se vyšplhala pomalu nahoru a když už je úspěšná, na ty menší lidičky už serou. Klasika, hesla když stoupáš vzhůru, nešlapej po těch kteří ti nahoru pomáhají, budeš je potřebovat až půjdeš zase dolů se prostě nedrží. Takže jsme se po hodince vyčkávání sebrali a vypadli pryč. Páč jsme neměli jídlo a ani nebyla jiná možnost kde si ho obstarat, vyrazili jsme na vlak k domovu. Medelák stejně zapomněl že jeho lepší polovička má svátek, volba jízdy domů se tak stala nakonec dobrým nápadem. Vlaky nám jely ihned, motorák jsme dobíhali, na něj čekal v Berounu spěšňák do Prahy. I na metro jsme měli štěstí, byli jsme tedy doma během chvilky.

Co dodat .... Vandr parádní, objevili jsme krásná místa, prošli jsme si pár kilometrů, počasí nám až na nějaký ten deštík přálo. Nasrali nás v Hýskově a to má samozřejmě dohru. Dělali jsme jim na našich stránkách neplacenou reklamu, nikdy jsme za ní nic nechtěli a ani nic nedostali. V nespočtu článků se o nich pochvalně zmiňuju. Statistika říká, že stránka s reklamou na tu hospodu byla zobrazena už 18 430 krát a každým dnem číslo zvyšovalo. Tudíž onu reklamu jsem z našich stránek stáhl, stejně jako se chystám přepsat i ty minulé články. A v neposlední řadě se pustím do pořádné recenze. A hlavně jsem v hýskovské restauraci u jezu byl naposledy.

Mrzí mě že jsme se nesešli s Voříškem, ale snad to brzy vyjde. Přeci jen, není všem vandrům konec.
Láva na nádraží Kamenné Žehrovice Pívo z plechovky, v hrnku Medelák na cestě k Nižboru Láva na cestě od Bratronic Vlak mizející z Kamenných Žehrovic Koleje v Žehrovicích Příroda je vše, co je vidět oknem hospody Jedna z pstruhových sádek Rybník v údolí Vůznice Lávka přes hráz vůznického rybníčku Sušení ponča Medelák popíjející limonádu (čistou) Lávka přes stavidlo Medelák zkoumající štípanec
Popis akce  |  Autor: Jan Vála   20.7.2008  |  Přečteno: 2920x  | Mail Printer
15 souřadnic ke stažení.

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 5x | Průměrná známka: 1.8

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

2.12.2018 | Lahvic

Z důvodu hackerského útoku na moje druhé stránky o opev ... [více]

21.10.2018 | Lahvic

Ještě toho trochu :-D :-D ... [více]

14.10.2018 | Honza

Jo, rakvičky, věneček,... a ještě kozí mlíko se sifónem ... [více]

Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 539451
Přístupů dnes : 128
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 3

Kalendář

Dnes je:

Sobota, 15.12.2018

<<12 / 2018>>
PoÚtStČtSoNe
12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31
Žádná plánovaná akce !

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

K Cmundě(bramborák) se jako nápoj absolutně nehodí

voda (čistá bez příchuti)Graf 309
minerálkaGraf 146
limonádaGraf 151
pivoGraf 152
kořalkaGraf 145
mlékoGraf 192
asfalt, bo teče moc pomaluGraf 196
kdo je ta cmunda???Graf 128

Hlasů: 1419

Více anket

POI, body zájmu

Poslední vložené :
Restaurace u Bóny
Čertovy hlavy
Hotel Voznice
Společenský dům
Odpočivadlo u jezírka

Zpěvník

Odběr novinek


Email:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ : 198552144

Copyright © 2001–2018 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144