6.10.2019 - 10

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

Brdský fotbálek ve Lhotce pod Plešivcem

Před 2019.lety a 10.měsíci 0
Další víkendová akce byla s Voříškem tak nějak do poslední chvíle o dohadování kam vlastně vyrazit. Těšila jsem se na Kokořínsko, kam ráda zajdu ale člověk míní a Vořeši mění. Někde se domáknul o fotbálku na Brdech a chtěl zabrousit tam. Jelikož je to akce, která se pořádá už léta, věděla jsem tak trochu o co jde a cukala se od samého začátku. Koncem týdne jsem zjistila, kdo z kamarádů jede a bylo jasno. Ale jak říkám, člověk míní… Víkend měl být tak trochu deštný, ale předpověď naštěstí zas až tak moc nevyšla. Měla jsem cvrka z toho, když jsem si představila, jak trávím sobotu přidřeplá u hřiště a koukám na ty šílence, jak se honí za mičudou. Ryla jsem tak dlouho, až to Voříšek nemohl poslouchat a souhlasil téměř se vším. Volba byla jasná, fotbálkem se jen tak mihneme, pozdravíme kamarády a mizíme. Takže jsme vyrazili s psovou v pátek vláčkem do Zadní Třebaně. Už v Praze na nádraží jsem viděla několik známých tváří, ale ti přestupovali a pokračovali dál. My se v Třebani zasekli, protože po vysušení ve vlaku bylo třeba doplnit tekutiny. Tam jsem v zahradní restauraci na nádraží zneškodnila jednu plastovou židli, když se mnou psová trhla tak zběsile, že jsem vytočila jednu super vývrtku a válela se v louži. Ani Voříšek neměl odvahu pořídit fotku, nevím proč. Asi čekal něco zlomeného. Odnesla to jen židle. Ladně jsem jí vyměnila za celou od vedlejšího stolu. Psová je totiž cvok na vandráky. Jeden si k nám přisedl a tak ho vítala tak urputně, že mě to málem stálo život. Pak jsme se po dešti přesouvali do Haloun, kde jsme večer skončili - jak jinak, než v restauraci U paviána. Pak jsme se vydali na camp a tam spokojeně a v klídku přespali. Chvíli sice Voříškovi trvalo, než ho našel, ale dokážete si představit tu radost, se kterou se pak vracel a řval, že ho má… Druhý den jsme posnídali a zabalili. Jinak kdyby jste nevěděli od čeho že má Vořech ty černý pruhy na prstech. Zachraňoval ešusovou vodu na kafe v rozžhaveném hliníku doběla. Další plán byl ten, že se o něco přiblížíme ke Lhotce a zbytek dovláčkujeme. Vzali jsme to zas přes Paviána a psová si tam ještě zarošťačila se svou páteční kámoškou, naučila se krýt zadek před dotěrnými psími ometáky, spočítali šílený cyklisty a odložená kola a pokračovali jsme dál pěšmo do Skuhrova. Tam nasedli na vláček a vysypali se v Radouši. Odtud pěšky do Lhotky a v dolní hospodě
U Prejzků jsem hned svižně zjistila, že opět putovní pohár putuje Paběrkářům jako loni. Je to už trochu o ničem, protože staří vandráci se už se za balónem nehoní. Najímají si mladší „skorojakobyosadníky“, co to za ně odkopou. Po první pivní pomoci jsme se odsunuli cíleně do druhé horní hospody U Hejduků, kde bylo plno,zakouřeno a veselo. Vystřídali jsme se v hlídání psové a šli pozdravit kamarády. Já zatkla Marko Čermáka, kluky z Paběrek a Firwoodů a pár ostatních známých tváří. Poslechli jsme kytárky a pak se přesunuli na hřiště. Tam u ohně bylo ještě pusto a prázdno a tak jsme se přesunuli rovnou do spaní. Další den už Voříšek s hledáním spaní tak úspěšný nebyl. Zakotvili jsme na Plešivci kousek od jezírka a spokojeně zadřímli. Ráno povařili něco ze zásob, odlehčili bágly a spustili se zas dolů do Lhotky. Jak znám Paběrkáře a nemýlila jsem se, těm už ve Lhotě byla půda pod nohama horká a ráno vyrazili někam neznámo kam pěšky. Původně to vypadalo, že jsme zbyli na Lhotce poslední, ale opak byl pravdou. Začaly se vynořovat další postavičky Firwooďáků, kteří statečně začali srovnávat hladinku. Po poledni jsme vyrazili směrem na Radouš a jako první nás zastihl pradědoušek Vladimír s mandlí. Pak za ním za úporného supění Dědka dorazili další. Ve vláčku se nás pár sešlo, další přistoupili cestou a paní průvodčí z nás začala být celá na větvi. Hrálo se ve vlaku a nebylo možné nějak sečíst vandráky co chtěli skupinovou. Nějak se to vzalo odhadem a jízdenku jsem zodpovědně strčila k sobě. Na přestupu z lokálky jsem pak byla s psovou a Voříškem ostře hlídaná, protože došlo ostatním, že mám v kapse skupinovou a rvali se za námi a za psovou. To byl výrazný bod, který si všichni pamatovali. S pokřikem „jdeme za psem, ten má skupinovou“ letěli přes koleje jak kulovej blesk. V dalším vláčku se zas hrálo, zpívalo a zas další průvodčí byla na padrť. Skupina byla nespočitatelná, tak hned hbitě i tahle průvodčí zjistila, že nemá smysle cokoliv řešit. Takže se neřešilo, mávla rukou a jelo se, hrálo se, zpívalo. Takže opět vcelku vydařený víkend, který jsme přežili kupodivu ve zdraví.


Fotogalerie
Popis akce  |  Autor: Marcela Štrobichová   3.7.2008  |  Přečteno: 2748x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 6x | Průměrná známka: 1.0

 Komentáře: 0

Diskuzní forum

14.10.2019 | Martin

No prostě 2+KK :oD ... [více]

14.10.2019 | Tony

Já jenom aby bylo "souhvězdí" kompletní. ;-) ... [více]

14.10.2019 | Martin

Ahoj, přidávám foto jednoho ze "zapomenutých" kempů... ... [více]


Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 704634
Přístupů dnes : 599
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 13

Kalendář

Dnes je:

Středa, 16.10.2019

<<10 / 2019>>
PoÚtStČtSoNe
123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031

Nejbližší plánovaná akce je:

22.5. - 24.5.2020 - 30.let Minessoty
Zbývá 220 dní.

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

Databáze míst

Poslední vložené:
Restaurace V Ráji
Občerstvení Nedamov
Restaurant Tam vedle
Restaurace U Nováků
Vrátenská hora

Zpěvník

Odběr novinek


Přihlásit se k odběru
novinek e-mailem:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ: 198552144

Copyright © 2001–2019 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144