Trampsk� osada Minessota

Byl konec �ervna roku 1994, m� se povedlo �sp�n� dokon�it u���k a z�skal jsem v�u�n� list na automechanika. P�ede mnou byly posledn� pr�zdniny m�ho �ivota, od z��� m� u� �ekaly pracovn� povinnosti. �sp�n� slo�en� zkou�ek se samoz�ejm� muselo n�le�it� oslavit. Samoz�ejm� vandrem. Hned na n�sleduj�c� v�kend jsme si tedy s Medel�kem a Unkasem domluvili, �e vyraz�me n�kam ven. Na ja�e toho roku jsme v�t�� ��st vandr� tr�vili u �ih�ku na S�zav�, te� se n�m ale zacht�lo jinam, nejl�pe n�kam za Bene�ov. Z minulosti jsme v�d�li, �e pobl� vesni�ky Doma��n jsou kr�sn� borov� lesy a �e hned vedle lesn� silni�ky tam le�� velk� sen�k. Kdysi jsme tam toti� jezd�vali na houby. Pro ty kdo zaj�sali nad t�m �e jsem vyzradil houba�skou oblast m�m �patnou zpr�vu - m�sto u� je profl�knut� a v sou�asnosti tam jezd� v�ce houba�� ne� je tam hub. Ale zp�tky k vandru. Unkas, jedin� v t� dob� pracovn� povinn� mohl vyrazit a� v p�tek, domluvili jsme si tady, �e se sejdeme odpoledne zcela netradi�n� v Hostiva�i na n�dra�� ...

Medel�k dorazil n�kdy odpoledne ke m� na Ji���k, a ne� jsem zabalil tel�tko do pat�i�n�ho uzl��ku, vyrazili jsme zakoupit n�co k pit�. Tenkr�t je�t� dole ve �tichov� ulici fungoval mal� st�nek, vybaven� v��m pot�ebn�m pro n�s. Tam jsme zakoupili ka�d� po dvou p�llitrov�ch lahv�ch Peach-vodky, doma je nandali do �rac�ku a vyrazili na autobus. Stopades�t�ty�ka n�s vysypala u m�ho b�val�ho u���ku a my zam��ili k n�dra��. Na Unkase jsme nem�li dlouho �ekat, s �irok�m �sm�vem k n�m vyrazil z nedalek� hosp�dky. Stavil se tam na jednom kdy� na n�s �ekal. Te� byla �ada na n�s, cht�li jsme se pochlubit svoj� liho-z�sobou a s v�t�zn�m v�razem na�e lahvinky vyt�hli na sv�tlo. Unkase jsme ale nerozhodili, s �sm�vem vyt�hl nejd��ve p�llitrovku a vz�p�t� je�t� litr Peach-vodky. Prost� n�s zase dostal. Z�sob jsme tedy m�li dost. Sedli jsme do pan��ku a dojeli do Bene�ova. Samoz�ejm� jsme se po cest� sna�ili si uleh�it od sladk�ho moku jak to �lo a tak jsme prvn� litr ztrestali, je�t� ne� jsme do Bene�ova dojeli. Tam jsme p�esedlali na motor�k sm�rem na Trhov� �t�p�nov a nechali se dov�zt a� do Doma��na. Vzhledem k tomu, �e Medel�kovi po cest� zachutnalo v�ce ne� m�lo, n�sleduj�c� cesta pro n�s byla o to dobrodru�n�j��, �e jsme mu ob�as museli pom�hat v udr�en� sm�ru dop�edu. Nicm�n� jsme �sp�n� dorazili na m�sto a na�li sen�k. S Unkasem jsme zalo�ili ohni�t� vedle silni�ky naproti sen�ku, oh��li n�jakou konzervu a rozd�lali span� v sen�ku. Na kraj se snesla m�s�cem proz��en� tma. Medel�k se probral ze sv�ho odpo�inku, domotal se na silni�ku, zaklonil se a zahled�l na nebe. "Ty vole, hv�zdi�ky!" V tu chv�li se z��til na znak. Nebyl to ale klasick� opileck� p�d, ani� by ohnul kolena nebo se zlomil v pase, sk�cel se jak �elezni�n� z�vory k zemi. Prvn� na asfalt dopadla hlava, pak ramena a na z�v�r teprve t�lo. "A do prdele, je po n�m!" Jen�e Medel�k sv�j p�d ani nezaregistroval a st�le mlel o kr�s�ch no�n� oblohy. Kdy� jsme ho z asfaltu zvedali, op�t byl tuh� jako prkno a celou dobu se na�emu sna�en� je�t� sm�l. Dovlekli jsme jej do sen�ku a vzhledem k jeho ztuhlosti nebyl probl�m ho nasoukat do spac�ku. Pak jsme si �li je�t� posed�t k ohni a dlouho do noci jsme kecali o v�em mo�n�m.

"Auuu, vy volov�, co jsem v�era d�lal?" Tato Medel�kova v�ta n�s r�no vyt�hla ze spac�k�. Bolela ho hlava a kocovina se hl�sila o svoje slovo. Nav�c se n�jak�m z�hadn�m zp�sobem op�t vymotal ze spac�ku, tak�e si te� u��val rann�ho p��zemn�ho mraz�ku. Brzy ale prohl�sil v�tu, �e ��m se ve�er zrube�, t�m se tak� mus� r�no napravit a obdivuhodn� rychle se tak rann�m vypro��ov��kem postavil zase na nohy. Ani my nez�stali pozadu. Zdl�bli jsme rychlou sva�inku, hodili b�gly na ramena a vydali se na pr�zkum okol�. Po zelen� turistick� zna�ce jsme dorazili do vesni�ky B�lkovice, na�li tu zav�en� kr�m a tak jsme se vydali na dal�� cestu po silnici sm�rem na z�pad. V Takon�n� jsme uhnuli doleva a zam��ili na Chot��any. Slunce za�alo intenzivn� p�lit, pomalu ale jist� n�m do�la pitn� voda a tak jedin� piteln� n�poj byla v tu chv�li vodka. A to se v tom vedru nedalo. Na�t�st� v Chot��anech byla hned vedle kostela otev�en� hospoda. P�r chlazen�ch Ferdinand� n�s vr�tilo op�t do provozn� teploty a dostali jsme hlad. Ten jsme zahnali naprosto perfektn�mi utopenci, nev�hali jsme a je�t� si p�idali. Nabrali jsme vodu do �utor a vyrazili vst��c odpoledn�mu ��ru. Vy�li jsme na st�tn� silnici a kolem Toulova a rybn�ka Smykov jsme dorazili a� k rybn�ku Baba. Po��dn� jsme se v n�m vykoupali a op�t n�m pook��lo. Pak jsme sbalili fidl�tka a vydali jsme se stoup�kem op�t k na�emu sen�ku. Odpoledn� vedro u� na�t�st� polevilo, nast�val ve�er. Tentokr�t jsme kolem ohn� vysed�vali v�ichni t�i a� do doby, ne� n�m v�em padly �navou v��ka. Ve spac�ku jsme dali je�t� posledn� zbytek vodky, dal�� u� jsme nem�li.

Po r�nu jsme se pomalu vydali zp�tky do Doma��na na vlak. V tu chv�li jsme je�t� netu�ili, �e byl polo�en z�klad velk� s�rie vandr� do t�chto m�st. Doma��n se stal c�lem t�m�� dvoulet�ch v�prav, jezdili jsme sem od t� doby jednou a� dvakr�t do m�s�ce. A pak jednoho dne les�ci sen�k rozebrali a my se zase st�hovali jinam.

Hlasov�no: 7x | Pr�m�rn� zn�mka: 1.1