10.11.2018 - 06

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

První vandr naší osady

JasnoJasno JasnoPolojasno ProměnlivéProměnlivé DéšťDéšť VítrVítr (8 dní) (54 km) Před 28.lety a 5.měsíci Červenec 1990
Ilustrační foto
Na jaře roku 1990 jsme si s Unkasem, Píbou a Pictusem postavili srub na Benických skalkách kousek od Uhříněvse. Byl hezky ukrytý pod skálou, na blízkost od Prahy tu byl opravdový klid. V noci se kolem proháněli jeleni a srnky, nebyla nouze o množství zajíců a bažantů. Prostě idylka. Brzy se mezi kluky z Uhříněvse rozšířila zpráva o existenci srubu a tak jejich návštěva na sebe nenechala dlouho čekat. Poprvé dorazili na konci května. Asi jsme si nějak padli do oka, protože jsme byli rádi, že sem za námi začali chodit. Brzy jsme tu založili trampskou osadu, kterou jsme nazvali podle jednoho amerického státu. Pouze jsme trochu pozměnili název a místo dvou N v názvu jsme začali psát Minessota s dvěma S. Brzy si kluci začali stavět srub navazující na ten náš a osada se tak začala poprvé výrazně rozšiřovat. A tak nastalo léto, počátek července. Naplánovali jsme si vandr na týden a směřovali jsme jej na Sázavu. Plánu jsme se drželi nejen my z Jižňáku, ale poprvé s námi chtěl vyrazit i Jarda s Karlikem a Kóžou. Dohodnuto a tak jsme se druhou neděli v měsíci sešli odpoledne na srubu na Benígrách.

Kromě mě (tedy Lávy) vyrazil Unkas, Píba a Pictus, dorazil i Karlik s Jardou. Kóžovi do toho na poslední chvíli něco vlezlo, Medeláka jsme tenkrát ještě neznali a tak se tedy konečný počet účastníků tohoto vandru ustálil na šesti. Večer jsme strávili na srubu, zpívajíc klasické trampské písničky. Vandr nezačínal nejlépe, večer chvíli sprchlo. Naštěstí jsme měli prostornou předsíňku, přesunuli jsme se tedy proto tam. Navečer jsme se vmáčkli do sroubku a tvrdě jsme usnuli.

Ráno jsme se sebrali, pobalili věci a vyrazili jsme do Uhříněvse na vlak. Směřovali jsme na seník u vesnice Tehov. Nedávno jsme ho objevili při jednom nedělním výletu, byl zastrčený na kopci zvaném Hůra a stál na krásném místě uprostřed březového háje. Vlakem jsme dojeli do Světic a odtud jsme zamířili pěšky po silnici do Tehova. Na kraji vesnice jsme objevili kadeřnictví a holičství, Pictus toho využil a nechal se ostříhat. Beztak už měl vlasy pomalu až na ramena. Prošli jsme vesnicí, vyšlápli si kopec, prošli lesem a stanuli před seníkem. Rozbili jsme tábor mezi břízkami, natahali spoustu dřeva a rozdělali oheň. Dali jsme se do přípravy kuřete. Toho se ujal Pictus. My ostatní jsme se poflakovali po okolí, zašli se podívat až skoro do Všestar. Zdlábli jsme kuřátko a zbytek dne příjemně prolenošili v trávě pod břízkami.

Ráno nás Unkas s Píbou vytáhl brzy ze spacáků. Vzbudil jsem se totiž první a nenašel je spát vedle. Jen na stromě vedle připíchnutý nápis, že nám dělají bojovku a ať se vydáme podle mapy a šipek. Víc jsme se nedozvěděli. V tu chvíli jsme byli všichni na nohou. V rychlosti jsme sbalili věci a vyrazili jsme za nimi. Cesta vedla nejdříve zpátky do Tehova a odtud pak po zelené turistické značce do Jedlic. Mimo obydlenou oblast jsme nacházeli v pravidelných intervalech na zemi, na stromech a na kamenech nakreslené šipky kudy dál. Cesta pak vedla na Klokočnou a odtud do Mnichovic. Byli jsme rychlejší než jsme měli, v Mnichovicích jsme totiž Unkase s Píbou neplánovaně dostihli. Zakoupili jsme tu zásoby potravin a společně jsme vyrazili po silnici směrem na Ondřejov. Zakotvili jsme u malého rybníčku vedle silnice a zalezli do krytého zákoutí na jeho břehu. Tady jsme se ulágrovali. Večer jsme trochu litovali svého rozhodnutí nocovat tady, neboť se vyrojili velké množství komárů. Kouř od ohně je ale úspěšně zaháněl.

Středeční ráno bylo překrásné, sluníčko pražilo už od rána. Využili jsme příležitosti a na chvíli do rybníčku vlezli. To byla paráda. Před obědem jsme se zvedli a vyrazili jsme po žluté ke Šmejkalce a pak k hotelu Hrušov. Pictus si skočil na jednu sváteční dvanáctku a potom jsme se vydrápali na kopec nad Zlenickým hradem. Tady jsme nejdříve objevili zbytky sroubku U tří šišek, v tu dobu už neobyvatelného. Kus odtud jsme našli krásný palouk se stopami divoké zvěře. Nazvali jsme ho Srnčí palouk. Tam jsme se usadili na další noc. Měli jsme dost času a především materiálu, pustili jsme se tedy do výroby improvizovaných přístřešků z větví. Přes ně jsme pak přehodili celty a vznikly dokonalé ukryty před nepohodou. Naštěstí nebyly potřeba, obloha zůstala jako vymetená až do večera. Ještě dodám že kus odtud si pak o tři roky později postavíme srub, jehož životnost ale nebude dlouhá.

Oproti minulému dni, ráno se netvářilo zrovna nejpříznivěji. Bylo pod mrakem, naštěstí ale nepršelo. Vydali jsme se dolů k Baštírně a podél Sázavy jsme zamířili po pravém břehu směrem na Čtyřkoly. Ve zmíněné vesnici jsme narazili krámek a následně na hospodu. V krámku jsme doplnili potraviny a v hospodě kalorie. Pak jsme prošli Pyšely a vyrazili jsme na Nespeky. Chtěli jsme dojít až na zříceninu hradu Zbořený Kostelec, cestou jsme ale narazili na vesničku Ledce. Na jejím okraji jsme objevili starou opuštěnou stodolu a protože právě začínalo pršet, byla pro nás střecha nad hlavou darem z nebes. Ubytovali jsme se tady. Pictus už stejně začínal mít problémy s nohou, z kanad měl úplně roztrhané ponožky. A jaké měl štěstí, když při průzkumu okolí stodoly našel ve vesničce prodejnu ponožek. Vesnička o pěti stálých obyvatelích a mají prodejnu ponožek !! Tomu se říká fakt štěstí. Oheň jsme nerozdělávali, jen jsme na lihváři ohřáli pár konzerv a usnuli jsme jako špalci.

V pátek už nepršelo, po obloze ale táhly mraky. Ve stodole se nám zalíbilo a dál na Zbořeňák se nám už nechtělo. Zůstali jsme tu tedy celý další den. Pouze jsme se vydali na výpravu do Týnce nad Sázavou pro doplnění potravin. Nastal večer a pomalu se zase vyčasilo. Nám bylo ve stodole ale dobře ....

V sobotu jsme se rozhodli, že se vrátíme kus zpátky, aby jsme následující den neměli daleko na vlak. Vyrazili jsme tedy tou samou cestou co jsme sem přišli, prošli jsme Nespeky, vyšlápli si nahoru na návrší a uhnuli doleva na Borovou Lhotu. Kus za ní jsme nedaleko Pyšel našli uprostřed louky malý březový remízek. Z nedalekého lesa jsme sem přitáhli nějaké dřevo a rozdělali poslední oheň tohoto vandru. Dali jsme se do porcování zbytků zásob a pak se spokojeně natáhli do trávy. Hráli jsme a zpívali až dlouho do noci.

V neděli jsme vyšli na nedaleký vlak a dojeli do Uhříněvse. Dorazili jsme domů z prvního našeho společného vandru. V budoucnu jich budou stovky ..... A teď, v době psaní tohoto článku doufám,
že jich v budoucnosti ještě stovky budou ....

Mapa týdenního vandru v roce 1990

Popis akce  |  Autor: Jan Vála   13.2.2008  |  Přečteno: 2708x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 8x | Průměrná známka: 1.1

 Komentáře: 2

Lahvic   14.2.08 - 13:59:53

No jó, pravda. Na to jsem si vůbec nevzpoměl. Super, dík za doplnění.

Dž.   14.2.08 - 09:37:10

Mezi Mnichovicema a Ondřejovem měl přeci chatu ten hluchoněmej děda s tou výtečnou akorát studenou vodou ze svý studánky ve skále

Diskuzní forum

2.12.2018 | Lahvic

Z důvodu hackerského útoku na moje druhé stránky o opev ... [více]

21.10.2018 | Lahvic

Ještě toho trochu :-D :-D ... [více]

14.10.2018 | Honza

Jo, rakvičky, věneček,... a ještě kozí mlíko se sifónem ... [více]

Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 539450
Přístupů dnes : 127
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 3

Kalendář

Dnes je:

Sobota, 15.12.2018

<<12 / 2018>>
PoÚtStČtSoNe
12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31
Žádná plánovaná akce !

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

POI, body zájmu

Poslední vložené :
Restaurace u Bóny
Čertovy hlavy
Hotel Voznice
Společenský dům
Odpočivadlo u jezírka

Zpěvník

Odběr novinek


Email:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ : 198552144

Copyright © 2001–2018 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144