10.9.2018 - 05

Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

S Unkasem a Grepou do Blíževedel

JasnoPolojasno ProměnlivéProměnlivé (3 dny) (15 km) Před 22.lety a 1.měsícem Srpen 1996
Skály u kempu Rumcajz, ilustrační foto
Na jaře a na počátku léta roku 1996 proběhla velká série vandrů směřujících do našeho oblíbeného Hýskova. V této době jsme nejčastěji jezdili ve složení mě (tedy Lávy), Unkase a Grepy. Ostatním v tuto dobu pracovní a rodinné povinnosti neumožňovaly jezdit časteji na vandry. To se naštěstí časem zase změnilo. Každopádně tento čas byl ve znamení nás třech. Na začátku srpna toho roku jsme opět stáli před rozhodnutím kam pojedeme na víkend, místo Hýskova to tentokrát vyhrály Blíževedly. Zatoužili jsme prostě po změně. V pátek jsme si s Grepou vyjednali že nás mistři pustí z práce dříve, Unkas měl opušťák a tak jsme se po obědě mohli sejít u nás doma. Unkas vytáhl trumf, nad kterým jsme zůstali jen užasle civět. Vezl sebou 10-ti litrový kanystr vína. Perfektní nápad, a ještě lepší když nám navrhnul ať vezmeme hadičky do ostřikovačů. Té jsme měli dost. Vyrazili jsme tedy směrem na sever. V metru jsme kanystr postavili mezi nás, každý si vzal jednu hadičku a mohli jsme mlsat víno aniž by jsme museli pracně zdvihat kanystr. Fakt super nápad !! Musím dodat že jsme za cestu metrem s kanystrem pěkně zahýbali. Vylezli jsme na Hlavním nádraží a došli na Masaryčku. Rychlík do Lovosic už tu stál a nám se povedlo obsadit jedno dosud prázdné kupé. Do vlaku se ale ještě valil pořádný dav lidí, Unkas tedy vytáhl svůj další trumf - cedulku z hospody s nápisem RESERVÉ. Cedulku nalepil na dveře kupé. Vlak se utěšeně plnil, před odjezdem už byl našlápnutý k prasknutí. Nějaká ženská se dožadovala vstupu do našeho kupé, neboť na chodbičce lidi po sobě doslova šlapali a my byl v osmimístném kupátku sami. Unkas jí odbyl ukázáním na zmíněnou cedulku. "Ta neplatí, budu si stěžovat průvodčímu!" "Tak než ho přivedeš, tak nás neotravuj", odvětil jí ledově klidný Unkas, následně zamknul a zatáhl závěs. Obdivovali jsme jeho klid i samozřejmost s jakou jí poslal někam. Za celou dobu až do Lovosic však průvodčí nepřišel, asi neměl šanci se tím davem v chodbičce protlačit. A my tak měli krásně pohodlnou cestu při které jsme se starali o to, aby Unkas neměl na zádech to víno tak těžké. V Lovosicích jsme přesedli na motorák směrem na Českou Lípu. I tady jsme našli pohodlné místečko, tenkrát dráhy posílaly pěti vagónovou soupravu. V současnosti na tu samou trasu posílají vagóny dva a tak ve vlaku nebývá k hnutí. Vytáhli jsme kytaru a "potěšili" jsme ostatní cestující zvukem našich hlasů. V Blíževedlích jsme obloukem minuli hospodu "U nechuťáka", jak se říká hospodě Pod Ronovem. Název je to trefný, hospodský ve zmíněné restauraci stojí za h.... a ani to pivo nemá zrovna nejlepší. Naštěstí byla otevřená malá hospůdka za náměstím, spojená s malou smíšenkou. Dali jsme na zahrádce pár točených a ještě za světla jsme se přesunuli pod převis nad Stranným, který jsme v minulosti nazvali Rumcajz. Kupodivu tam bylo prázdno, nikde ani noha. Sehnat dříví v okolí tam bývá problém, museli jsme pro něj zajít kousek dál. Na ohni jsme pak upekli nějaké buřty, otevřeli lahváče a vytáhli kytaru. Večer nám ubíhal za zvuku Unkassongů.

Měli jsme štěstí na krásné počasí, probudili jsme se do prosluněného rána. Nikam jsme nespěchali, hodlali jsme tu zůstat přes celý víkend. Po snídani ke které jsme dopili zbytek toho vína, jsme sbalili věci, schovali bágly do lesa a šli si sednout na nedalekou vyhlídku. Dlouho jsme se kochali krásným výhledem do krajiny a kecali o všem možném. Ještě před obědem jsme se vypravili do Blíževedel do krámku, kde jsme zakoupili pro každého sedm Gambrinusů v lahvích. Návrat zpátky na Rumcajze, oběd a pak lenošení. Odpoledne jsme se vypravili kus dál po turistické značce na průzkum. Nedošli jsme ale daleko, neboť Grepa sebou táhl v batohu všechny ty lahváče. Došli jsme k posedu na kraji pole, bylo to takové sedátko tak pro dva lidi. Vylezli jsme nahoru a vmáčkli se tam tři. Není náhodou že Grepa tam vytáhl i těch jednadvacet piv. Původní myšlenka byla, že dáme nahoře jedno a slezeme, nakonec jsme tam zbourali všechny. Prázdné lahváče jsme házeli dolů. Když jsme slezli dolů, bylo jasné že je po průzkumu. Posbírali jsme prázdné flašky a přes pole jsme se vydali do Blíževedel. Procházeli jsme okolo velké hromady hnoje, Grepa před námi a my se s Unkasem domluvili že se za ním rozeběhneme a budeme předstírat že Grepu do toho hnoje hodíme. Jestli pochopil náš úmysl jako srandu, nebo si pomyslel že to myslíme vážně, nevím, každopádně začal utíkat. Jenže po pár krocích mu uklouzly nohy a on se rozplácl jak široký tak dlouhý přímo do jedné velké kaluže močůvky. Vystřelil sice z ní jako péro, nezabránil ale tomu aby jeho oděv dokonale zmíněnou tekutinou nasákl. Kamarádsky jsme propukli v hurónský smích. Nedalo se nic dělat, blížil se večer, voda nikde a tak se Grepa alespoň snažil vyválet v trávě a zbavit se tak nejhoršího. Po jeho očistě jsme vyrazili dál. Došli jsme do Blíževedel do hospody, tam se Grepa alespoň trochu opláchl v umyvadle. Seděli jsme venku na zahrádce dokud fungovala, bylo jasné že s Grepou dovnitř nemůžeme. Už za tmy jsme pak došli na náš kempík. Na chvilku jsme rozdělali oheň a když nám došlo dřevo, šli jsme na kutě.

Probudili jsme se poměrně brzy, nicméně jsme se moc nezdržovali, sbalili si věci a vyrazili jsme na nádraží. Grepa se pokusil spáchat ještě očistu v jedné malé strouze, moc mu to ale nepomohlo. Poprosil mě ať mu hodím bágl na druhou stranu strouhy. Pokusil jsem se tak učinit, leč batoh byl moc těžký a já dohodil sotva na kraj svahu nad strouhou. Co čert nechtěl, batoh se skulil před Grepu přímo do vody. Nevyvedlo ho to z míry, klidně se domyl a teprve pak batoh z vody vytáhl. Dorazili jsme na nádraží, zhruba půl hodinky jsme si počkali na vlak. Cesta motorákem byla zážitek zvlášť pro ostatní cestující, kteří okolo Grepy utvořili široký kruh. Od Grepy se totiž šířil pach jak z kravína. Jemu už to ani moc nevadilo, alespoň měl pohodlí. V rychlíku jsme si našli volné kupé a pravdou je, že se ani nikdo moc nesnažil si k nám přisednout. Dorazili jsme domů a Unkas mazal zpátky na vojnu, opušťák měl jen do odpoledne.

Grepa doma otevřel batoh a vylil z něj ještě asi půllitr vody, tak ho měl dokonale impregnovaný. Za ty oděvy nacucané močůvkou ho doma nepochválili ....
Popis akce  |  Autor: Jan Vála   13.1.2008  |  Přečteno: 2557x  | Mail Printer

Ohodnoťte článek jako ve škole: 1  2  3  4  5  
Hlasováno: 7x | Průměrná známka: 1.0

Komentáře: 0

Diskuzní forum

12.8.2018 | Lahvic

Popravdě řečeno, nemám tušení co tím chtěl básník říci. ... [více]

11.8.2018 | Lahvic

Jsem zpátky a plnou silou se vrhám na Minessotu :-) Pod ... [více]

24.7.2018 | RUM

To byla ale blbost... Návod jak se stát alkoholikem? ... [více]

Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 528561
Přístupů dnes : 41
Max za den : 1713
a to : 26.5.2017
Online : 1

Kalendář

Dnes je:

Neděle, 23.9.2018

<<09 / 2018>>
PoÚtStČtSoNe
12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
Žádná plánovaná akce !

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Grepa Medelák Karlik Bludi Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Uživatelské jméno
Heslo:
Uživatelské heslo

Rubriky

Anketa

Co na žízeň ?

BudvarGraf 343
GambrinusGraf 258
KozelGraf 181
StaropramenGraf 185
BráníkGraf 174
JinéGraf 255
Radši voduGraf 195

Hlasů: 1595

Více anket

POI, body zájmu

Poslední vložené :
Čertovy hlavy
Hotel Voznice
Společenský dům
Odpočivadlo u jezírka
Malý Chlumec

Zpěvník

Odběr novinek


Email:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ : 198552144

Copyright © 2001–2018 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144