Trampská osada Minessota

Trasu z Domašína přes Radošovice, Bílkovice a Divišov do Českého Šternberka jsme v minulosti prošli už mnohokrát, její absolvování se dá počítat na desítky. Jeden z dalších vandrů do tohoto kraje jsme si naplánovali na konec ledna 2004. Účast jsem potvrdil já (tedy Láva), Džarda, Medelák a po dlouhé době s námi přislíbil vyrazit Grepa. Měli jsme štěstí, nebylo tolik sněhu a proto spaní pod širákem nebylo otázkou nezdravého rozumu. Vše domluveno a mohlo se vyrazit.

Sraz jsme měli v pátek odpoledne v naší oblíbené restauraci Velká Praha v Uhříněvsi. Z práce jsme s Grepou jeli hned ke mě domů, tady jsem se navlékl do maskáčů a vyrazili jsme do Uhříněvse. Džarda už byl na místě a mlsal pivo. Zbýval tedy Medelák, tradičně měl dorazit jako poslední. To, že jsme se tu díky tomu poměrně zasekli, nám ani příliš nevadilo, zlatavý mok měli vynikající a proto jsme jich několik zdolali. Když konečně dorazil Medelák, mohlo se vyrazit. Vlakem jsme vyjeli směrem na Benešov. Měli jsme dobře naladěno, vytáhli jsme tedy kytaru a vagónem se rozezněly naše songy. V Benešově jsme měli chvíli čas, takže jsme se stavili "na jednom" v místní nádražní restauraci. Další kytara proběhla ve vlaku na Trhový Štěpánov. Cesta utíkala rychle a my brzy vystupovali na nádraží v Domašíně. V Praze nebylo po sněhu ani památky, tady dole u nádraží už nějaký ten poprašek vidět bylo. Vystoupali jsme do kopce na Kalamajku, u bývalého seníku si dali chvíli pauzu a pak pokračovali dál do hospody ve vsi Radošovice. Naše oblíbená hospoda nás jako vždy přivítala velmi pohostinně. Do pozdních nočních hodin jsme tu vydrželi a stihla nás ta nehoda, že jsme pili jedno pivo za druhým. Podle plánu jsme se pak odkodrcali k seníku kus za vesnicí, kde jsme nalezli suché místo na spaní v hustém mlází.

Medeláka vyhnala ze spacáku zima, vylezl tedy z mlází, posbíral nějaké větvičky a rozdělal na planině za seníkem oheň. Praskání dřeva vytáhlo ze spacáku i nás ostatní. Když jsme trochu prohřáli ztuhlé klouby, vytáhli jsme buřty a opekli je nad plamenem. Snídaně v podobě pečených buřtů a panáka peprmintového likéru nám moc chutnala. Dostali jsme ale chuť na lahváče a nebylo nic jednoduššího, než vyrazit do nedaleké vesnice Bílkovice, kde bývá v sobotu dopoledne otevřený krámek. Jak jsme se začali přesouvat do údolí, přibývalo sněhu a mlhy. Na kopci kde jsme spali nebylo sněhu mnoho, zato u Bílkovic ho bylo skoro po kolena. To byl ale jen krátký úsek, za vesnicí už zase ubýval. Krámek nezklamal, takže jsme mohli posnídat Romadúr a zapít ho pivem. Dali jsme dvě a vyrazili údolím podél potoka směrem k Divišovu. Prošli jsme kolem letního skautského tábora (bývalý pionýrský) a kus za ním u jednoho srubu dali pauzu. Konečně vysvitlo na chvíli slunce a ozářilo lehce zasněženou krajinu. Pokračovali jsme dál a zanedlouho dorazili do Divišova. Místní hospodu na náměstí jsme si nenechali ujít, zdejší jídlo je jedním z nejlepších, na jaké jsme kdy kápli. Dali jsme pořádný oběd, pár piv a vydali se směrem na Český Šternberk. V polích za vesnicí značně přibylo sněhu, bylo ho tu po kolena. Silnice po které jsme ale šli byla protažená, takže se nám šlo pohodlně. Přešli jsme po mostě dálnici, kus za ní zapadli do lesa a za chvíli jsme stanuli na kraji Šternberka. Neváhali jsme a zašli si posedět do restaurace pod hradem. Tady Grepa kápnul na svého kamaráda a během chvilky se rozhodl, že s ním vyrazí do Prahy. Ani nám se nechtělo ve Šternberku zůstávat, počkali jsme tedy na nejbližší vlak a vyjeli směrem na Zlenice. Ve vlaku jsme vytáhli kytaru a pořádně si zabékali. Ve Zlenicích jsme se rozloučili s Grepou, ten jel dál na Prahu. My jsme zapadli do hotelu Kormorán. Přívětivý personál nám dovolil hrát na kytaru, takže jsme poměrně hlučně odehráli něco málo z písní, které umíme. V noci jsme se pak vydali přes vesnici Lštění směrem k Čerčanům. Na kraji Čerčan jsme se ulágrovali ve starých odstavených železničních vagónech.

Ranní mráz nás dost brzy vytáhl ze spacáků. Jak už to bývá, obvykle když odjíždíme domů, vyjasní se. A tak tomu bylo i teď. Došli jsme po kolejích na nádraží a vlakem pak odjeli domů.