Díl první - rozhlédnutí po světě
Blížil se konec ledna, v kalendáři se teprve krátce pyšnil sedmdesátý sedmý rok dvacátého století. Bylo páteční odpoledne ke konci zmiňované
Blížil se konec ledna, v kalendáři se teprve krátce pyšnil sedmdesátý sedmý rok dvacátého století. Bylo páteční odpoledne ke konci zmiňované
Život v Hrnčířích byl koncem sedmdesátých a zkraje osmdesátých let minulého století poklidný. K nám do horní části obce zajížděl v pravideln
Coby dítko prozatím školou ani prací nepovinné, byl jsem mezi svými vrstevníky zcela standardním průměrem. Žádný rodilý génius, ani dokonalý
S příchodem podzimu roku 1981 skončil můj zcela bezstarostný život a stal se bezstarostným relativně. Krom úklidu našeho pokojíčku a občasné
Jednoho pozdního večera, psal se rok 1983, jsem byl zalezlý v našem společném pokojíku, rozmontovával jsem právě svůj nedávný dárek k naroze
Jako čerstvého obyvatele pražského Jižního města mě čekala nedlouho po příchodu další nemilá povinnost. Musel jsem absolvovat opožděný zápis
Školní zvonek pravidelně ohlašoval konec vyučování a začátek obědové pauzy. V počátcích naší školní docházky znamenal oběd pouze odchod ze t
Jmenovala se Diana. Nebyla žádnou ročníkovou ani třídní krasavicí, nebyla ani idolem, bořícím srdce většiny spolužáků. Nazrzlá holka, s něko
"Ty nejsi blbej, ty jsi flink!" Touto větou mě máma pravidelně častovala po návratu z třídních schůzek i poté, co jsem pln očekávání nosíval
Rok 1986 nezačal nejlépe. Koncem ledna, zrovna když jsem se připravoval na značný přísun dárků od našich k mým devátým narozeninám, se zniče
Rodiče, jejichž potomek pěstuje intenzivně nějakou svou zálibu, lidově zvanou koníčkem, mají relativně snadnější život, oproti rodičům, kteř
Rozbřesk sobotního srpnového rána roku 1987 nás zastihl na cestě k známému rybníku Velký Mastník, jehož vody se rozprostírají poblíž jihočes
V dobách hluboké nesvobody a přísné totality, jak se dodnes s oblibou říká o časech, kdy u řídícího vesla státu seděli komunisté, jsme i my,
Coby potomci rozdělené rodiny jsme měli troje možnosti vyžití volného času. Tou první byla vlastní kreativita, kterou jsme provozovali rádi
Nebývalo hezčího zvuku pro naše uši, než hlas školního zvonku, oznamující pro ten daný den konec vyučování. Stejný zvonek nás sice vždy honi
"Zzzzzz“… Hrozivý zvuk letícího kamene nad mou hlavou mě donutil zamáčknout se hlouběji do svého úkrytu za osamělou studnou v poli pod autob
Začátek jara roku 1989 nepatřil v oblasti počasí k těm nejlepším. Až do poloviny dubna se na okraji Prahy sluníčko příliš neukazovalo, dní,
Špendlíkovou alej pod autobusovou otočkou na konci Jižního města halila hustá tma, rušená jen světly občas projíždějících automobilů po neda
Poslední vyučovací hodina se nekonečně vlekla. Byl čtvrtek, den nejkratší školní povinnosti v týdnu. Za okny naší třídy sluníčko krásně ozař
Ve svém vyprávění jsem se ocitl na začátku let devadesátých minulého století, tedy v době, kdy jsem čerstvě oslavil svůj třináctý rok věku.
Když jsme na začátku měsíce března v roce 1990 vyráželi po sobotním obědě k Benickým skalkám nad Pitkovickým potokem s cílem prohlédnout mís
Psal se devátý červen roku 1990. Srub na Benických skalkách ještě voněl novotou, asfaltová lepenková izolace na jeho střeše ještě snad ani n
Netradiční odměnu za vysvědčení na konci sedmé třídy základní školy jsem dostal výlet do Vídně. Brácha tu samou odměnu obdržel za vysvědčení
Premiérový týdenní vandr jsme zakončili třetí červencovou neděli v roce 1990 jízdou vlakem z Pyšel do Uhříněvse a vrátili se tak do všedních
Pondělní ráno 3. září roku 1990 bylo zamračené. Lépe jsem se netvářil ani já, neb začínal již osmým rokem pravidelný nejhorší týden roku. Le
Babí léto definitivně opustilo kotlinu českou, listy na stromech hromadně měnily barevné spektrum a opouštěly stromoví směrem k zemi a tažní
Zima mezi roky 1990 a 91 byla na předměstí hlavního města ukázková. Sněhová pokrývka krajiny se místy nechala počítat na desítky centimetrů
Hodiny na nejvyšším jihoměstském panelovém dvouvěžáku zvaném Kupa právě odbíjely druhou hodinu odpolední, když červenobílý městský autobus z
Paní zima si v roce 1991 dávala hodně načas, aby přenechala svou vládu nad Středočeským krajem jaru. Ani předjaří nebylo příliš dlouhé, sníh
Na konci června roku 1991 jsem obdržel od školního zařízení v Blažovského ulici na Jižním městě papír, jenž prokazoval mou způsobilost pro n
Druhá zima na srubu pod Benickou skalkou nebyla tak drsná, jako ta první. Přesto ještě na konci roku 1991 ukázala menší nedostatky v konstru
Druhý ročník středního odborného učiliště byl pro mě nejtěžší, přesto na něj nejvíce v dobrém vzpomínám. Byl to rok, ve kterém jsme se coby
Druhý ročník na středním odborném učilišti byl pro mě v teorii nejtěžším. Praxi automechanika jsem absolvoval v dílnách Metrostavu na pražsk
Déšť z těžkých tmavých mraků smáčel kraj kolem řeky Sázavy, zatékal za klopy našich kabátů a zima, hnaná silným větrem, zalézala pod mokré m
Nefár, neboli nefyvata. Ani přítel Google takový název nezná. My jsme jej znali, nebo alespoň Medelák ho mezi nás zavedl. O co jde? Tepelná
Kalendář oznamoval polovinu ledna roku 1993. Dva roky a devět měsíců už pod skalkou u příměstské vesničky Benice, nad údolím Pitkovického po
Počátkem března roku 1990 poprvé pod skalou nad Pitkovickým potokem zazněly zvuky krumpáče, pily a sekyry, při výstavbě malého srubu. Po nás
Déšť nám padá do tváří, my nemáme kde spát, vandr se nám nedaří, ani na kytary hrát... Použil jsem úryvek z Unkasovy písničky, který věrně v
Coby žák učňovského zařízení se zaměřením na obor mechanik a opravář silničních motorových vozidel, jsem získal jednu velikou výhodu. Řidičs
Jestli jsem ve druháku makal na nákladních autech jako šroub, ve třeťáku jsem si na automobil téměř nesáhl. A když jsem se k němu dostal, po
Motor s kubickým objemem válců 1,174 litru, namontovaný v produktu společnosti AZNP Mladá Boleslav, typové řady 120 L, nepříliš tiše a ještě
Pravidelní čtenáři tohoto mrzkého plátku možná s napětím očekávají, kterak se zhostím dalšího popisu zajímavé události, v jejíž nejdramatičt
Blížila se zima na konci roku 1993 a na kopci nad zříceninou hradu Zlenice už půl roku stál menší, avšak bytelný sroubek, s hrdým názvem Srn
Pomalu se blížila doba, kdy výučním listem zakončím svoje tříleté studium v oboru automechanika, opustím definitivně školní lavice a budu ná
Lidé sbírají různé věci, někdo známky, jiný nálepky od sirek, jsou tací, kteří si zaplní zahradu vraky aut a motocyklů. K těm posledně zmiňo
V minulém díle jsem popisoval začátky svého působení v sedle jednostopých vozidel, následované zakoupením jednoho kusu dvoukolové motorové t
Co je to Glacidet? Taková otázka z úst třídního učitele mi přivodila krátce jednu vrásku na čele, v době, kdy jsem stál před zkušební komisí
Byl krásný červencový den. Sluníčko zářilo z azurově čisté oblohy bez jediného mráčku a teploty kolem poledne hravě přesahovaly třicet stupň
Kouř ze spáleniště srubu na Srnčím palouku se pomalu ještě ani neusadil v údolí, když jsem horečnatě spravoval o událostech posledních hodin
Kalamajka. Celkem málo významný zalesněný vrch, mírně se zvedající z Vlašimské jen málo zvlněné krajiny. Kopec, který se do naší historie za
Byl konec března roku 1996, když jsme v páteční odpoledne v Uhříněvsi sedli do útrob pantografické soupravy jedoucí směrem na Benešov u Prah
"Ty bílej zmrde!" Poslední slova toho dne, která brácha slyšel. Tou dobou na jeho tělo dopadaly salvy ran i kopanců. Proti čtyřnásobné přesi
Do českých luhů a hájů opět zavítalo v druhé polovině dubna roku 1996 jaro. Moje nejoblíbenější období v roce už od útlého mládí. Zima byla
Přestože jsem již třináctým rokem bydlel na periferii našeho hlavního města, k návštěvě jeho centra jsem nacházel jen málo příležitostí. Vl
Ve vyprávění příběhu mého života jsem dospěl do bodu, o kterém se bez nadsázky dá říci, že se stal prvním velkým přelomem v životě. Události
Březen i duben bývají pro mě už od útlého dětství nejhezčím obdobím v roce. Dny, kdy zima pomalu ustupovala sílícímu sluníčku, ve vzduchu vo
Ke konci dubna roku 1997 jsem v páteční večer šel dost pozdě spát. I přes uložení ke spánku jsem však oka notnou chvíli nezamhouřil. Měl jse
Už od dětství mě fascinovaly kokpity letadel. Brácha Unkas měl rád letadla, dostával o nich knížky, slepoval modely bitevních strojů z druhé
Práce. Pro většinu lidí je téměř každodenní nutností, pro šťastnější se stane zábavou nebo koníčkem. Okolo devadesátého sedmého roku minuléh
Nastával nedělní večer na konci března roku 1998. Ještě před několika hodinami mířily moje kročeje od sroubku Vlčák na Kokořínsku k nepříliš
Abych udržel alespoň přibližnou časovou posloupnost příběhu událostí kolem mojí osoby, měl bych se nyní vrátit o několik měsíců až rok nazpá
V minulém díle jsem se kvůli časové posloupnosti vrátil zhruba o rok nazpátek a plynule přešel k centru dění, tedy do jara roku 1998. Tou do
Čopr. Tak jsem nazýval svou Jawu 175. Téměř každý tuto motorku zná jako Kejvačku. Jméno té mojí daly mohutné přední vidlice, které převaření
Předsudky. Každý je má, jsou běžnou součástí našich životů. Mám na mysli takové ty kladné předsudky, kdy člověk bývá přesvědčený, že něco ne
V časných ranních hodinách sedmého dne měsíce října roku 1951 mého tátu přestalo bavit sídlit v dutině břišní jeho mamky a rozhodl se, že ko
Bylo krátce po mých pátých narozeninách, začalo se v mém okolí dít hned několik velkých a nepříjemných změn. Zemřel děda z máminy strany. Ná
Pomalu se blížil konec prvního tisíciletí našeho letopočtu a situace kolem Pictuse se měla následovně. V první polovině let devadesátých zkr
Hrnčíře. Před třemi desítkami let víska na předměstí hlavního města, nedlouho předtím přijatá do pražského městského obvodu. Moje rodné míst
Psal se rok 1983. Bylo mi šest let a bráchovi devět, když jsme se přestěhovali na Jižní město. Oproti němu jsem měl jednu velkou výhodu. Kdy
Těhotenský test ukazuje ve své funkční části dva modré pruhy, neklamné znamení o hormonálních změnách v těle ženy, svědčících o počínajícím
Pokaždé, když zasednu k počítači, v oblíbených položkách ve webovém prohlížeči kliknu na položku stránek Minessoty s úmyslem o jeden další d
Pro děti školou povinné právě probíhal poslední prázdninový víkend dvoutisícího prvního roku našeho letopočtu a stehenní svalstvo mojí mámy
Můj život se po svatebním ceremoniálu pomalu vracel do původně zajetých kolejí, ovšem s tím rozdílem, že občanský průkaz pozbyl platnosti a
Třicet devět kilometrů, což v tehdejší době znamenalo přibližně tři čtvrtě hodiny jízdy autem, mě začalo dělit od synka. Rovnalo se to také
V poštovní schránce jsem na počátku léta nalezl obálku od soudu, ve které papír stvrzoval můj nedávný rozvod. Najednou jsem neplánovaně měl
Blížila se oslava mých myslím čtvrtých narozenin, když jsem pod vánočním stromkem vybalil dárek, který mi nad ostatními udělal ohromnou rado
Když jsem krátce po získání řidičského oprávnění k řízení autobusů zavolal mému budoucímu brigádnickému chlebodárci Štěpánkovi, už při našem
Řidičský průkaz, opravňující člověka k řízení prostředku pro hromadnou přepravu osob, stával nemalé peníze. Nejinak je tomu i dnes. Ovšem dn
Důchodci. Jsou celkem početnou, nikoliv většinovou částí skupiny obyvatelstva, jenž pravidelně i občasně využívá služeb hromadné přepravy os
Na několik let se mi moje druhá práce stala koníčkem. Ovládat autobus na pražských okrajových linkách místo poflakování ve svém volném čase
Tentokrát s tím přišel Medelák. Naší první honbu za objevováním betonových pevností z období první republiky od devadesátého čtvrtého roku m
Jednou z vlastností, kterou jsem svému bratrovi po léta tiše záviděl byla schopnost skládat písničky a psát dlouhé čtivé texty. Písně z jeho
Od chvil, kdy jsem k přesunu vlastní tělesné schránky začal využívat dolních končetin za současného použití vyššího stupně motoriky, se v út
V minulém díle příběhů autora jsem se provyprávěl až do dob blízkých současnosti. Nyní však vyrazíme po stopách mého poměrně velikého koníčk
Byl pozdní podzim roku 1975 a na palubě spěšného vlaku mířícího od Domažlic ku Praze seděl můj táta ve vojenském stejnokroji. V jeho náprsní
Na konci června roku 1994 jsem úspěšně završil tříleté studium v oboru opravárenství vozidel získáním výučního listu. Školy jsem tou dobou m
Svou náklonnost k domestikované zvířeně jsem projevoval již v útlém dětském věku, ovšem jsem si jistý, že přinejmenším první zastupitel naší
V podvečer jednoho pošmourného podzimního pátečního dne mi během přestávky na konečné v Dolních Počernicích náhle zazvonil mobilní telefon.
Pražská čára. Zlidovělý název pro opevněné pásmo, budované v třicátých letech minulého století na předpolí hlavního města jako vnitrozemská
Neratovice, městská část Byškovice. Tudy prochází hlavní tah od Mělníka na Prahu a zde začíná odbočka do centra zmíněného města. Bylo krátce
Každý desátý člověk je blbec. Nemusí jím být zpravidla ve všech ohledech vlastního konání. Samozřejmě se najdou tací, jímž blbost sáhla již
Vrcholilo jaro roku 1990 a na konci sobotního dopoledne jsme v údolí pod skalkou blízko Uhříněvse koukali jeden na druhého jak zjara. Před d
Byl běžný, nijak výjimečný pracovní den. Libovolný den v týdnu i měsíci. Bylo pět minut po třetí hodině odpolední a už nějakou chvilku jsem
Blížilo se páteční poledne. Sluníčko hřálo vysoko nad našimi hlavami a slušně začínalo připalovat naše záda. Byl krásný červnový den. Zcela
V příbězích autorových jsem se ve svém vyprávění trochu předběhl. Tragickým událostem osmého a devátého roku nového tisíciletí se budu věnov
Byl chladný, zamračený a deštivý, pozdně listopadový den. Jen málokomu se v tyto dny, které jako by říkaly, že léto už je dávno v trapu a na
Sobotní ranní směny bývají na autobuse nejklidnějšími šichtami. Sice začínají obvykle před čtvrtou hodinou ranní, a to se nikomu nechce vstá
Linka 232. Moje srdeční záležitost. Jezdil jsem na ní za volantem autobusů několik let brigádně. Soboty, neděle, nebo rána i odpoledne všedn
Fronty na kubánské banány a značně ztížená možnost vycestovat za západní hranice naší republiky. To jsou dvě nejčastější hlášky používané př
Když jsem před několika lety sedl k počítači a začal psát první řádky příběhů autora, netušil jsem, jakého rozsahu se pokračování dočká a co
Děkujeme za hlas!
Hlasů: 4276
lahvic@seznam.cz
2001–2026 T.O.Minessota Lahvic