Minessota.cz
Stránky neortodoxních trampů
Tento vandr počátkem listopadu 2007 jsme nijak dopředu neplánovali a ještě den před odjezdem se rozhodovali, jestli jet nebo ne. Nakonec zvítězila chuť vyrazit někam do přírody nad nepřízní počasí. Ve čtvrtek večer jsem se (Láva) dohodl s Medelákem, že v pátek pojedeme směrem na Unhošť a Bratronice. V pátek se nám ale nepovedlo zmizet z práce dostatečně brzy, změnili jsme tedy plán a dohodli si, že vyjedeme na Sázavu. Do Kácova. Zavolali jsme ještě Džardovi, ten reagoval rychle a skočil hned u maskáčů. Sraz jsme měli na našem klasickém místě v restauraci Velká Praha. Džarda už tam na nás čekal. Medelák si ještě zašel domů zabalit věci, my jsme zatím svlažili hrdlo ve zmíněné restauraci. Nutno dodat že Medelák nám dal dostatek času na "osvěžení". Když dorazil, vydali jsme se na vlak, který jsme stihli jen tak tak. Medelák nezapomněl koupit rum a Coca-Colu, proto jsme měli na cestu o zábavu postaráno. Panťák nás odvezl do Čerčan, kde jsme zjistili, že vlak ve směru Kácov nám jede až za hodinu a půl, zato však do Sázavy jel vlak okamžitě. Neváhali jsme tedy a nahrnuli se do něj. Ve vlaku jsme vytáhli kytaru a vagónem otřáslo několik písní od Horkýže Slíže, Divokého Billa a další ... V Sázavě jsme se ještě ujistili v kolik nám jede další vlak, zasedli na nákladovou rampu na kraji nádraží a pojedli sekanou. Poté jsme zapadli do hospody za nádražím. Dali jsme jedno tří-pivo a v klidu jsme se vrátili na nádraží. Pozdě! Vlak do Kácova už odjel, špatně jsme se koukli do jízdního řádu. Další jede až za tři hodiny! Co teď? Při pohledu na jízdní řád jsme okamžitě náš plán změnili, za chvíli jel vlak zpátky a tak jsme s ním vyrazili do Hvězdonic, odkud jsme se chtěli vydat na srub na zřícenině hradu Stará Dubá. Ve Hvězdonicích jsme se stavili ještě na jedno v místní restauraci, nabrali pet-pivo a po kolejích jsme vyrazili směrem k hradu. Do podhradí jsme došli asi za půl hodiny, následoval stoupák kolem studánky. V hradním příkopu je osada zvaná Divizna, tvořená pěkným srubem. V deštěm podmáčeném lese byl suchý sroubek vysvobozením. Hned jsme se ulágrovali, vytáhli kytaru a pustili se do odehrávání jedné písničky za druhou podle zpěvníku. Písničky jsme prokládali každou chvilku panákem, pivem a kusem žvance. Když už jsme se pomalu chystali že si půjdeme schrupnout, zahlédli jsme venku baterku. Máme hosty! Z nově příchozích se vyklubali čtyři majitelé kempu. Takže jsme tu vlastně byli teď na návštěvě my. Společně jsme se do malého sroubku vtěsnali jen stěží, přesto nám tu bylo dobře. Povyměňovali jsme si zásoby pití, sladili kytary a pokračovali v hudební produkci. Takto jsme pokračovali až skoro do čtyřech do rána.
Divizňáci jsou ranní ptáčata a chvíli po rozednění už dva z nich sháněli dřevo a vyvíjeli horečnatou činnost. Museli jsme tedy vstát, ačkoliv se nám vůbec nechtělo. Ranní káva s rumem, polívka, chvíli jsme jim pomohli se dřevem a poté se posbírali a šlapali dolů do Hvězdonic. Dneska už do Kácova snad dorazíme. Na nádraží jsme zjistili že vlak jede až za hodinu, nechtělo se nám tady čekat a tak jsme se vydali pěšky do Chocerad. Tam jsme dali jedno rychlé v hospodě u mostu, přeběhli most a nasedli na vlak směrem na Kácov. Do Kácova jsme konečně dorazili. Prohlédli jsme si pivovar zvenku, pivovarskou restauraci zevnitř. Bohužel tam ale dneska měli nějakou oslavu, proto jsme se museli před šestou večer vytratit. Volba další trasy byla jednoznačná, zamířili jsme na vlak a jeli jsme zpátky do Ledečka. Tam je totiž otevřená perfektní hospoda. Za zvuku kytary ve vlaku jsme dorazili do Ledečka, zapadli do hospody a tam vydrželi až do pozdních nočních hodin. Jen co jsme se zavíračkou vytáhli paty, zjistili jsme, že venku poměrně hodně pršelo. Protože poblíž nebyl žádný pevný přístřešek, museli jsme si ho udělat v nedalekém lese z celt. V horečnatém spěchu jsme svazovali celty dohromady, napnuli je mezi stromy a pod ně naházeli svoje věci. Vypadalo to, že noc přežijeme v suchu.
Ráno jsme se probudili mokří, každý na jiném místě. Džarda se v noci vykulil zpod přístřešku a promokl na celou spodní část těla. I já měl namočené nohy, Medelák taky slíznul nějakou tu vodu. Přístřešek sice vodě zcela neodolal, zachránil nás ale od nejhoršího. Zabalili jsme věci a hurá na vlak a domů.
Vytištěno : 20. 4. 2024 | Autor : Jan Vála | 4.11.2007
https://www.minessota.cz/clanek.php?id=81