Minessota.cz
Stránky neortodoxních trampů
Když jsme koncem září 2006 navštívili na jednom vandru náš oblíbený sroubek Kačabača, našli jsme jej ve velmi zbědovaném stavu. Srub nutně potřeboval údržbu. Již na onom vandru jsme se dohodli že sem později vyrazíme, přeměříme chybějící okenice, roury od kamen a další rozbité části srubu. Poté vše v práci vyrobíme a na jaře dalšího roku zahájíme rekonstrukci. Jako termín měřícího vandru jsme zvolili třídenní volno, vzniklé díky státnímu svátku 17.listopadu. Vybaveni svinovacím metrem, tužkou a spoustou čistého papíru na nákresy, jsme se chystali vypravit v sestavě Čundrboye, Bludiho, Medeláka a mě, tedy Lávy. Vše se nakonec zvrhlo zcela jinak, ale nebudu předbíhat.
Ve čtvrtek 16.listopadu 2006 jsem podle dohody zajel autem pro Medeláka do Uhříněvse. Ten už na mě čekal před barákem a společně jsme pak dojeli vyzvednout Bludiho k němu domů. Tam jsme se všichni naskládali do auta, odvezli se na Jižní město. U mě doma jsme si přerozdělili zásoby potravin, abychom byli rovnoměrně zatíženi, vypili pár plechovkáčů a vydali se na metro. Céčkem jsme se dokodrcali na Hlavní nádraží a odtud kousek pěšky na Masarykovo nádraží, odkud nám měl odjíždět vlak. Tam jsme se měli sejít s Čundrboyem. Čundrboy nás našel sedět v nádražním stánku, kde jsme zalévali játra chlazeným Gambrinusem. Jen tak tak jsme se namáčkli do přeplněného rychlíku na Lovosice, a byli jsme rádi, že jsme mohli zůstat alespoň v chodbičce. Vlak se rozjel a tu se náhle mezi námi objevila flaška kořalky. Začala kolovat. Hodili jsme frončaft s dalším cestujícím, který do placu dodal zase flašku vodky. Do toho nějaký to pivko, zelená a pod. No zkrátka jsme to pěkně míchali. Cesta do Lovosic trvala hodinu a my stihli většině našich zásob alkoholu kouknout na dno. Přípoj v Lovosicích směrem na Českou Lípu jel brzy, jen jsme se stali svědky trochu nesmyslného šíbování z koleje na kolej. A už jsme razili dál, otevřeli další láhev ...
Na tomto místě musím podotknout že nejsem zcela kompetentní osoba, která by mohla popsat následující události. Množství alkoholu v mé krvi dosáhlo vyšší hranice a zatemnilo mi mysl. Zkrátka mám okno! Doufám proto že svědci v podobě Bludiho nebo Medeláka tento článek doplní komentářem a definitivně společně složíme mozaiku událostí zbytku dne. Já si to prostě nepamatuju. Jen pár záblesků se mi druhý den vynořilo v paměti ... Například jsem se vzbudil v jedné hospodě v Blíževedlech na chodbě, kde jsem spal na holé zemi, pak jeden brutální pád na poli a pak až šplhání k převisu nad Stranným. To šplhání byl trochu problém, kopec byl strmý a díky tmě jsme si uštědřili několik pádů. Pak se nám navíc ztratil Čundrboy, který se vydal hledat převis a zmizel ve tmě. My jsme zatím zmíněný převis nalezli, během chvilky zapomněli, že nejsme kompletní a odebrali se ke spánku.
Vzbudili jsme se do trochu mlhavého a chladného rána. Medelák hned postavil na lihvář kotel polívky, vařené dle jeho vlastního receptu a musím dodat, že vynikající. Napráskli jsme žaludky, já jsem jej však brzy zase vyprázdnil. Objevil se Čundrboy, noc strávil někde ve skalách nad námi. Zabalili jsme si věci a pomalu se vypravili dál. Cílem bylo, že dorazíme buď na Kačabaču, nebo na kempík Galathea na Vlhošti. Jenže znovu nad námi zavládla žízeň a chuť na pivo, takže jsme vyrazili "na jedno" do penzionu Ráj za Liticemi. Cesta ubíhala pomalu, přeci jen jsem po včerejšku měl určité následky. Nakonec jsme úspěšně dorazili na místo a hned jsme brali za kliku hospody. Stejně jako na minulém čundru nás i teď přivítala milá servírka. Nutno dodat že Magda, tak se dívčina jmenovala, byla velmi přátelská. I díky tomu se nám tu tolik zalíbilo. Bylo poledne, my se však stále nemohli odtrhnout a vyrazit dál. Zpočátku jsem překonával kocovinu na limonádách, po dvou malinových "bublinách" se mi ale vrátila chuť na pivo a ocitl jsem se zase ve svých kolejích. Jedno pivo střídalo druhé, padly i první panáky zelené. Asi stokrát jsme si slíbili že dáme ještě jedno a půjdeme dál, nějak nám to ale nevycházelo. Odkládali jsme odchod až do setmění, kdy už jsme vlastně nemohli vyrazit kvůli neznalosti terénu. A tak jsme seděli dál a pokračovalo pivo i panáky. Došlo i na kytaru, které se šikovně ujmul Čundrboy. Jak padl večer, postihlo Medeláka to, co den před tím mě, a odporoučel se ke spánku na chodbu, na záchod a následně i na dvůr. Své lože neustále střídal. Majdě už se odebrali na kutě poslední hosté z lokálu a zůstali jsme jen my. Sedla tedy k nám a proto jsme mohli dát spoustu písniček s duo-hlasem. Majda totiž perfektně zpívá. S postupujícím večerem jsme vypili všechny zásoby peprmintky které měli na skladě, Čundrboy tedy vytáhl zásobu vlastní a mohlo se "zelenit" dál. Ve tři ráno došlo na placení. Ouha, to byl účet! Ale stálo to za to! Když jsme se loučili a nabrali spícího Medeláka na dvorku, poprosila mě ještě Magda, abych celý mančaft odtáhl raději kus od hospody, kvůli majiteli. Dostát slibu se mi ale nepovedlo, neboť Bludi s Medelákem zaparkovali hned kousek od vjezdu na dvorek penzionu pod první strom u cesty. Chtěl jsem následovat Čundrboye rázujícího si to někam dál, podlehl jsem ale většině a ulehl jsem vedle nich.
V deset dopoledne nás probudil drobný déšť. Protože jsme nocovali na poli a rychle bychom promokli, rychle jsme zabalili a přemýšleli co dělat dál. Otevřené dveře hospody naše dilema vyřešily, zapadli jsme dovnitř. Magda byla zase za výčepem. Dali jsme tedy vydatnou svačinu v podobě řízků a smažených sýrů a vše jsme zalili pivem. Čekali jsme na Čundrboye až dorazí. Ten si zapnul mobil až když byl skoro na Vlhošti a tak si ten kopeček slezl zase zpátky. Znovu jsme seděli a znovu se nám nechtělo jít dál. Ale museli jsme, docházely finance. Nabrali jsme tedy spoustu pet-lahví plných točeného piva a kolem třetí hodiny odpoledne se zvedli a vyrazili dál. Prošli jsme Liticemi a po silnici začali stoupat směrem k Vlhošti. Pod Vlhoští jsme dali tolik potřebný odpočinek. Koukl jsem na GPSku a zjistil, že asi 400 metrů od nás je ukrytá schránka pro hru Geocaching. Rozhodli jsme se že jí najdeme, proto jsme místo směrem na Kačabaču začali stoupat do sedla mezi malou a velkou Vlhoští. Díky perfektnímu zaměření jsme skrýš nalezli okamžitě. A znovu jsme měnili plány, z Kačabači vzhledem ke vzdálenosti sešlo a zvolili jsme snadnější řešení v podobě kempu Galathea, ležící nedaleko. Vystoupali jsme pořádným svahem až k samotnému kempu, který jsme nalezli zcela opuštěný. Posbírali jsme nějaké zásoby dřeva, zapálili oheň a udělali jídlo. Zbývala ještě hodina světla, proto jsme se vypravili s Čundrboyem a Medelákem na průzkum nepříliš vzdáleného kempu Jezevec. Bludi mezitím zůstal hlídat náš kemp. Notně krkolomnou stezkou jsme tam dorazili a nalezli krásný kempík s nádherným výhledem do okolí. Protože se tma již pomalu blížila, raději jsme se moc nezdržovali a vrátili se na Galatheu. Tu cestičku jít v noci, to je o život! Večer jsme vytáhli kytaru a proběhla další série písniček. Naše velká zásoba piva se pomalu tenčila, zato hladina alkoholu v Medelákově krvi se povážlivě zvýšila. A tak jsme po zbytek večera poslouchali jedinou písničku kterou "umí". Kolem půlnoci nás pořádná zima zahnala do spacáků.
V neděli ráno byla nahoře mlha, že nebylo vidět na krok. Posnídali jsme zbytky našeho proviantu, pomalu si zabalili věci a vydali se zpátky směrem k Blíževedlům. Ještě jsme měli v plánu na Kačabaču dojít. Ztuhlé klouby a nedostatek energie nás však ale zmáhal a my stále víc přemýšleli, že se na to vykašleme. Poslední kapkou do pomyslného poháru trpělivosti byl stoupák k vesničce Hvězda. Vzdali jsme to, ne však Čundrboy, který se na Kačabaču vypravil s tím, že tam vše potřebné změří, projde se po okolí a večer vyrazí do Prahy. My jsme na Prahu vyrazili rovnou. Zamířili jsme tedy do Blíževedel na vlak, jím pak do Lovosic a domů.
Vytištěno : 19. 4. 2024 | Autor : Jan Vála | 15.8.2007
https://www.minessota.cz/clanek.php?id=54