Minessota.cz
Stránky neortodoxních trampů
Prodloužený víkend koncem března 2007 jsme využili k třídennímu vandru. Sestava byla hned od začátku jasná - já (Láva) a Medelák. I cíl naší cesty byl už dlouho dopředu daný. Ve čtvrtek jsme se tedy hned po práci sešli u mě doma a ještě před napasováním se do maskáčů jsme zamířili zakoupit peprmintku. Ukázalo se to jako velký problém, neboť teprve při návštěvě čtvrtého obchodu na Jižním městě jsme se setkali s úspěchem. Koupili jsme šest lahví, pro jistotu, aby nám zelená po cestě nedošla. Oblékl jsem se do vandrovního, lahve jsme přerozdělili do batohů a vyrazili na metro. Podzemní dráhu jsme opustili na Hlavním nádraží a přesunuli se na Masarykovo. Tady jsme zjistili, že nám drážní prostředek národního dopravce jede za necelou hodinu. Vzniklou časovou rezervu jsme využili po svém a zavdali tedy několik půllitrů produktu pivovaru točených do kelímků u krámku v hale. Vlakem nás pak čekala asi hodina cesty do Kamenných Žehrovic. Tam jsme zvolili stejný cíl cesty jako loni vesničku Srby s její více než dobrou hospůdkou u hřiště. Navečer jsme tam dorazili, loupli tam pár dvanáctek a bylo nám dobře. Se zavíračkou, kolem jedné hodiny ranní, jsme se pak odebrali na nedaleký kraj lesa a ulehli do krmelce pro zvěř.
V noci sice trochu sprchlo, ale probudili jsme se do celkem krásného rána. Po jednom doušku zelené jsme na lihovém vařiči ohřáli snídani a chystali se chvíli ještě lenošit. Vyrušil nás však děda se psem, který se pomalu, ale jistě, blížil polem k nám. Zabalili jsme rychle věci a když byl chlapík v zeleném necelých 50 metrů od nás, nepozorovaně jsme se vytratili do lesa. Čím méně místních lidí ví, že dřevěný přístřešek, primárně určený k zimnímu krmení lesní zvěře, je využíván také potulnými čundráky ku spánku, tím lépe. Z lesa jsme pak o kus dál vyšli na silnici a po ní zamířili do Doks. Po hodině klidné chůze jsme v Doksech narazili na otevřený krámek, zakoupili sobě Romadúry, rohlíky a pro každého po dvou Gambrinusech. Po lahodné snídani jsme vyrazili dál, ale do cesty se nám postavila hospoda. Vlastně nás ani nenapadlo projít jen tak bez povšimnutí okolo. Na uvítanou jsme pojedli vynikající zabíjačkovou polévku a poté už jen zaháněli žízeň pomocí dvanáctistupňových piv. Asi po dvou hodinách jsme se zvedli (nutno podotknout že Medelák měl trochu problém s koordinací těla) a vydali se po silnici na Družec. S jednou malou zastávkou jsme prošli i touto obcí, kde jsme na žádnou hospodu nenarazili. Asi kilometr za vesnicí následovala další, tentokrát delší zastávka. Při ní jsme se pořádně nadlábli. Po nezbytném odpočinku pak jsme vyrazili dál, prošli Dolním Bezděkovem a došli k atypickému bunkru pod silnicí. Mnohokrát v minulosti jsme onen betonový unikát navštívili, ale nikdy jsme neměli štěstí, abychom zde narazili na majitele muzea. Až nyní. Majitelé muzea nás provedli vnitřkem bunkru a podali nám perfektní výklad. Když pak vojensko-historičtí nadšenci odjeli, uvařili jsme a zkonzumovali si vedle bunkru na lihváři polévku a poté se vydali dál do Bratronic. Naše oblíbená hospoda v Bratronicích byla plná k prasknutí, proto jsme zašli na pár Krušovic do protější restaurace. V noci jsme se pak přesunuli do lesa směrem na Nižbor, kde jsme se utábořili.
Spali jsme přímo pod přistávacím koridorem Ruzyně, proto nám nad hlavou létaly s naprostou pravidelností letadla. Vzbudil nás ale ne právě nejlepší zvuk jednoho dopravního letadla, za jehož ocasem v nevelké vzdálenosti letěly dva Gripeny. První stroj měl zřejmě nějaké potíže. Sbalili jsme věci a popošli o kus dále na jednu krytou cestu do lesa, kde jsme stejně jako loni rozdělali oheň. Opekli jsme si buřty, poseděli, popili a poté se vydali dál na Nižbor. V Nižboru jsme, věrni svým zvyklostem, zapadli do hotelu Praha s jeho perfektní restaurací. Po několika pivech jsme se pak zvedli a zamířili po silnici do Hýskova, kam jsme dorazili asi po hodině. No a když už jsme byli v Hýskově, tak kam jinam vyrazit, než do restaurace u jezu. Jako vždy jsme byli vřele přivítáni, dali pořádnou porci jídla a pak už jsme seděli až do zavíračky. Se zavírací dobou jsme se zvedli a zamířili k našemu bunkru, vybaveni několika přídavnými nádržemi (petlahev s pivem). Tam jsme rozdělali oheň. Protože se nedávno tímto krajem přehnal silný nárazový vítr, o dřevo jsme neměli nouzi. Zvláště pak o čerstvé dřevo, jehož pálením jsme ponořili do dýmu celé údolí včetně Hýskova. Opekli jsme kus masa, vypili zásoby piva a šli spát.
Ráno následoval už jen rychlý přesun do Berouna, odtud vlakem a metrem zpátky domů.
Vytištěno : 19. 4. 2024 | Autor : Jan Vála | 19.7.2007
https://www.minessota.cz/clanek.php?id=45