Spor na Kokořínsku - stanovisko

Pomalu ale jistě se dostávám pod tlak ohledně vyjádření postoje vůči konfliktu státní infrastruktury a trampským hnutím, v současnosti gradujícím na Kokořínsku. Roverky nebo Čápsko, jak tuto oblast nazývají trampové, jsou už po dlouhá léta oblíbeným cílem trampů, tuláků, vandráků, čundráků, skautů a turistů, v poslední době se stává vyhledávanou oblastí především pro cyklisty. Tramping jako takový v současnosti není ani na vzestupu, ani nekulminuje, podle mého názoru je pomalu ale jistě na ústupu. Lidí milujících volný způsob života a táboření je v přírodě vidět čím dál tím méně. Trapmové jistě nikdy nevymřou, ale časy kdy pro maskáče nebylo možno ani pomalu nastoupit do vlaku jsou dávno pryč. Dlouholetá návštěvnost Kokořínska trampy je samozřejmě vidět, v minulosti bylo postaveno několik kempů, situovaných především pod skalní převisy. Mnohé z nich byly vystavěny před několika desetiletími, především v 50-tých a 60-tých letech, v dobách velké popularity trampingu. Nedávno byly některé kempy zničeny organizacemi vedenými pod státní správou, pod velmi lacinou prezentací typu "ochrana přírody". Především v internetových diskuzích se rozhořel bezvýchodný spor, ve kterém nechybí zvednutý adrenalin na obou stranách. Mým cílem není tyto strany rozsoudit, to ani nejde, protože obě strany mají svůj díl pravdy a kompromis mezi nimi je v nedohlednu.

Ozývají se názory že naše trampská osada, jakožto majitel webových stránek, by se měla k tématu vyjádřit a podpořit tak boj za vyřešení sporu ve prospěch trampů. Lidi natěšené na desítky argumentů z naší strany, nevybíravá slova a aktivní účast ve sporu, musím zklamat. Mám pro to především dva hlavní důvody, nesourodost osady a jiný styl provozování trampingu.

Začnu tím druhým důvodem. Rád jezdím do přírody, nenechávám po sobě odpadky a svoje ležení po sobě v rámci možností zcela zahladím. Vandry jsou mým největším koníčkem už od útlého mládí, nevynechám žádnou příležitost jak vyrazit někam ven. V trampském slangu jsem spíše Amík. Zároveň se také nepovažuji za ortodoxního trampa a neprovozuji některé trampské zvyklosti jako je stavění dvou posvátných kruhů kolem ohně, nekladu borovou větvičku do vyhaslého ohniště a podobně. Píseň Vlajka nesnáším, tedy alespoň v tom českém znění . Potlachům se vyhýbám. Občas vyrazím na "Freundschafts Besuch" někam na osadu. Odpadky po sobě z přírody tedy vždy odnáším, v lese se snažím spíše zmizet. Zároveň ale na mě narazíte také v hospodě, proti tomuto zpestření čundru nemám nejmenších výhrad a rád jej provozuji. Většina mých vandrů se netočí kolem klasických trampských osad, ale spíše ponocuji ve volné přírodě. Převisy a sruby považuji za zpestření vandrů a vhodné úkryty do nepohody, nejsou pro mě ale nezbytností, bez které to prostě nejde. Když není převis, poslouží celta. Nemám problém s přenocováním při absenci pěkného převisu. Likvidace trampského kempu mě bude sice srát, ale světaborný problém to pro mě zase není. Prostě popojdu kousek dál a přespím v lese, kde mě policejní donašeči nenajdou. Nebylo to jednou, co jsme z útrob lesa sledovali snahu odchytu nebohých trampíků ve snaze vytáhnout z nich nějakou pokutu. Když nám seberete záchytné stanoviště, čundráci se vám rozutečou po lese a stejně se těch oblastí budou vracet.

Oficiální stanovisko osady rozhodně dát nemůžu, nejsme jednotní. Ohledně kontroverzních nebo jinak "žhavých" témat většina lidí brblá tak v hospodě u piva, veřejně však tito držej hubu, aby se do něčeho náhodou nenamočili. Aby je někdo náhodou "nesouložil" za to, že mají jiný názor. Klasika, jistě to někteří ze svého okolí znáte . Prostě v hospodě by jsme byli podle ohlasů schopni způsobit státní převrat, pak se za svůj názor veřejně postavit, to už má odvahu málokdo. To znamená že i v názorové jednotnosti nás pak postihuje "veřejná nejednotnost".

Nejsme jednotní ani názorově. Ve spoustě témat se prostě naše náhledy na věc ve velmi podstatných věcech liší. Například moje všeobecně známá nepříliš velká obliba víkendových a letních cyklistů se i v našich řadách nesetkává s úplným pochopením a v podstatě mi "kryje záda" pouze Medelák. Názor ohledně sporu na Kokořínsku vlastně od ostatních ani neznám. Dle pohledu na naše stránky a soudě podle počtu reakcí na některá témata mohu předem tvrdit, že ani tady se reakcí zbytku osady nedočkáme. Můžu mluvit tedy pouze za mě a v pověření i za Medeláka.

Co si tedy myslíme my ?? Do sporu na Roverkách nebudeme zasahovat, nerozumíme důvodům k likvidaci kempů a nechápeme některé reakce obou stran. Pokud to tam zničej jako v jiných krajích, budeme nasraní. Podepisovat petice, orodovat na obecních úřadech nebudeme. Jsme si vědomi že nejsme na našem území a že jsme většinou institucí mlčky tolerováni. Uznáváme heslo že "můžeme žrát, ale nesmíme mlaskat". Když nás majitel lesa vyhodí, nebudeme mu omílat okolo huby trampskou tradici, ale prostě mlčky vypadneme. Nebudeme kalit vody. Nemáme potřebu reagovat na mediální tlak směřující na nás (trampy), stejně si většina národa o tom myslí své a dotyčný ze sebe dělá akorát vola. S myslivci, hajnými, ekology a lesáky nemáme problém, asi máme štěstí na dobré lidi. Kempy nové nezakládáme a ani nebudeme. Obnovení zrušených kempů nebudeme provozovat, můžeme pouze provádět údržbu stávajících. K úklidovým akcím se stavíme vstřícně, ovšem za předpokladu že před i po akci někde důkladně "vypálíme červa". Promazávat tento web od informací o Roverkách nehodláme.

V minulosti nám zničili dva sruby, jezdíme na vandry dál. Už nás dvakrát sebrali policajti, jezdíme pořád. Jezdíme dál, a jezdit budeme !!

Vytištěno : 17. 10. 2025 | Autor : Jan Vála | 18.6.2008

https://www.minessota.cz/clanek.php?id=164