Údržba srubu Kačabača

V historii těchto stránek dosud nikdy nečekalo tolik lidí na to, co napíšu o předcházejícím vandru. Je to situace nelehká a moje literární schopnosti zřejmě nebudou schopny dostatečně popsat průběh celé akce. Tak tedy na začátek uvedu pár informací pro ty, kdo tam s námi nebyli. Srub Kačabača známe už někdy od roku 1996, přesně nevím kdy jsem tam vlastně byl poprvé. Pak jsme se tam dlouho nedostali a při předloňské zimní návštěvě jsme srub našli v horším stavu. Přesto ale sloužil svému účelu a nabídl nám cenné teplo. To nejhorší ho teprve čekalo. Dorazili jsme po několika měsících a našli jej ve velmi zuboženém stavu. Nájezdy travních spotřebitelů se na něm krutě podepsaly, trampové se té myšárně raději obloukem vyhnuli. Následovala tedy výprava při které jsme srub vyčistili, opravili co se dalo a dali ho tak nějak do kupy. Pak proběhla další akce za účelem oprav loni na podzim. A na počátku letošního roku jsme vyvěsili další pozvánku na pravidelnou údržbu srubu. Účast lidí přislíbivších přiložit pomocnou ruku k dílu nás mile překvapila. Přijelo nakonec více lidí než jsme si dokázali představit. Rozdali jsme úkoly a s Medelákem jsme se rozhodli že vypadneme z Prahy o den dříve a ke srubu dorazíme o pátečním odpoledni. Tak tedy nastal čtvrtek, 6.března 2008 ...

Po mistrovi řádně nahlášeném útěku z práce jsme s Medelákem vyrazili každý ke svému domovu, tam na sebe hodili maskáče a vyrazili směrem na sever. Klasická cesta, metrem na Hlavák a pěšky na Masaryčku. Na nádraží jsme stihli zakoupit jízdenky i každý po jednom vychlazeném Gambáčku a dorazili na perón. Během třech minut sebou vlak trhl a rozjel se směrem na Děčín. Usadili jsme se na chodbičce kupéčáku a vychutnávali si první jarem provoněný vzduch proudící otevřeným oknem k nám. Udělali jsme dojem na postarší paní průvodčí která nám předala lístek s básničkou pro hodné děti . V Lovosicích je tak akorát čas na přestup na motorák směrem na Blíževedly. Díky tomu že byl čtvrtek, jsme se v jinak plném vlaku dneska i pohodlně posadili. Motorová osmsetdesítka nás po hodině jízdy vysadila v Blíževedlích na nádraží a my zamířili pěšmo do nedaleké restaurace U kostela. Přivítala nás poloprázdná hospoda a jako obvykle přívětivý personál. Vydrželi jsme "do židlí" a poté se vydali na cestu ke kempu, který jsme si v minulosti nazvali Rumcajs. Udělali jsme malý ohníček, upekli buřta a šli se oddávat snění.

Kolem sedmé ráno jsem slyšel Medeláka jak poskakuje kolem ohně zimou, nechtělo se mi ale vstávat. Když jsem pak ze spacáku vylezl já, Medelák už zase spal. Uvařil jsem grog a poté hned další. Medelák ucítil vůni rumu a hned byl vzhůru. Poflakovali jsme se kolem ohně až do oběda a pak jsme se vydali na cestu ke Kačabače. Po cestě jsme si prohlédli kemp Triangl, chvíli poseděli na nedalekém kempu Vajíčko a stoupali dál svahem ke Káče. Tu jsme našli opuštěnou. Medelák se natáhl k ohni a okamžitě usnul. Vyrazil jsem tedy do Skalky, vstříc našemu zásobovači Voříškovi. Ten už společně s Mony, Groulou a dvěma psy vyčkával mého příchodu v hospůdce. Dali jsme po několika Svijanech a luxusních naložených hermelínech, pobrali zásobu jídla i piva a vydali se za tmy směrem ke srubu. Než jsme dorazili, Medelák se probral zatopil v kamnech. Rozdělali jsme venku oheň, zdlábli nějakou tu dobrůtku a Groula rozehrál pro něj typické písničky. Musím dodat, že kdo ho neslyšel, o hodně přichází. Chvíli před půlnocí dorazil Dudu se ségrou, Sněhurkou a Kondorem. Posedávání u ohně se protáhlo až do pozdních nočních hodin.

Probudila mě Slimejš-family spolu s kamarádem, o hodinu později než jsem se pro ně měl stavit na Skalce. Naštěstí Voříšek se o ně postaral. Teď se dal do přípravy guláše, který se mu mimochodem velmi povedl. Smlsli jsme si na něm všichni a ten obrovský hrnec jsme doslova vyluxovali. Pak přišla další posila z Liberce, bohužel mojí slabou stránkou je paměť na jména a proto jsem si jeho přezdívku nezapamatoval. Takže posilo z Liberce, jestli tohle čteš, tak písni jak ti říkají a já tyhle moje řádky přepíšu . Během odpoledne jsme se v hojném počtu pustili do řezání a štípání dřeva, vyráběli lavičky a sedátka k ohni. Nedávný orkán způsobil v okolí nějaké polomy a proto byl dřeva dostatek. Před večerem odjeli Duduovci a opustil nás Liberečák. Práce ustaly jakmile padla tma. Podepsala se na nás ale brzy únava a tak jsme jeden po druhém zalézali do srubu. Poslední čtveřice, včetně mě, se odebrala do spacáků kolem půlnoci.

Palandy jsou ve srubu poměrně nestabilní a tak jsem cítil téměř každé otevření dveří, tudíž jsem byl střídavě vzhůru už od sedmi hodin. Dodlábli jsme zbytky jídla, posbírali co se dalo, srub a okolí vyklidili a před obědem jsme se vydali na cestu ke Skalce. Po cestě jsme v okolí cyklostezky sbírali odpadky poházené po lese a než jsme do zmíněné vesnice dorazili, povedlo se nám naplnit dva pořádné igelitové pytle. K tomu jsme z lesa dotáhli ještě plnou bandasku bordelu. Voříšek vyrazil s Groulou a Mony na Kladno a Prahu, Slimejš-family na Mladou Boleslav a mě s Medelákem vzala Sněhurka autem do Blíževedel na vlak. Tam jsme se ještě potkali s Liberečákem a pak už nám jel vlak na Lovosice a pak domů.

Co dodat? Prostě klasická děkovačka na závěr. Díky všem kteří dorazili a přiložili ruku k dílu. Sešla se skvělá banda lidí a já doufám že se zase brzo někde sejdeme ...

Vytištěno : 19. 4. 2024 | Autor : Jan Vála | 12.3.2008

https://www.minessota.cz/clanek.php?id=121