Bylo nepříliš vlídné březnové dopoledne na kempíku pod Rumcajsem poblíž Blíževedel, když jsem za pomoci vonné esence právě dovařeného grogu tahal ze spacáku Medeláka, vyspávajícího následky předchozího večera, a vlivem chladu pronikajícího do nekvalitního spacáku, i částečně probdělé noci. Psal se rok 2008 a my na onom vandru mířili k opravě tehdy ještě stojícího srubu Kačabača. Kamarádův náročný přechod z horizontální do vertikální polohy jsem neopomněl vzhledem k jeho dvouletému věkovému náskoku opakovaně komentovat slovy o dosažení takzvaných Kristových let, a doplňovat, že je tudíž optikou středověku už zkrátka starej. Byl jsem poslán do míst kam slunce nesvítí a může v nutných případech jen doktor, navíc se slovy, že se taky dočkám. O rok a deset měsíců později jsem se dočkal a byl jsem na tuto skutečnost záhy Medelákem s potěšením i stejnou dávkou škodolibosti upozorněn. Když jsme loni v sedlech japonských jednostopých motorových vozidel mířili k našemu oblíbenému Křivoklátsku, neodpustil jsem si zastavení u dopravní značky omezující nejvyšší povolenou rychlost na padesát kilometrů v hodině, a na jeho otázku proč zde zastavuji, jsem skrze vyklopené hledí motocyklové helmy procedil k němu poznámku, že mu ta cedule sluší k věku. Tentokrát jsem neinkasoval poslání do koncové části trávicího traktu, odměnou mi však bylo konstatování, že brzy stejnou skutečnost taktéž velmi rád sdělí mě. Řekl bych, že se na nadcházející konec ledna následujícího roku z tohoto důvodu Medelák již jistě těší ...
Dříve však, než mi zmiňovaný kamarád se zaslouženou radostí oznámí, že opouštím řady "cátníků" a vstupuji do klubu "sátníků", a také Grepa, oproti kterému mám trochu náskok zase já mi s významným úsměvem potřese pravicí, bych chtěl půl století mého životního postupu tak nějak oslavit pro mně asi nejoblíbenějším způsobem. Vandrem.
Ten bych chtěl směřovat do míst, kam jsme pravidelně jezdívali na týdenní letní čundry i na několik dalších, víkendových. Na Roverky. Ty jsou vzhledem k lednovému konání vhodnější lokalitou než původně uvažované Brdy, a přeci jen mám k těm místům vřelejší vztah než ke zmíněné zalesněné vrchovině na jihu středních Čech. Plán je čistě orientační. Začít někde v okolí Blíževedel a přes víkend dorazit někam k Čapu, případně Pusťáku. Nicméně na přesných lokacích netrvám a ani je nechci předem dávat na internet. Upřímně, nechci někde příliš sedět na jednom místě, raději bych vyrazil na pochoďák. Posezení v místních hospůdkách se však nevyhýbám, a naopak je vítám.
Kdy?
V pátek 15. ledna 2027 se potkáme buď na pražském hlavním nádraží, v Lovosicích, nebo na Blíževedlech. Zbytek čundru už doladíme na místě, případně se někde v okolí dohledáme. Skvělý záchytný bod bych viděl v tamní restauraci Pod Ronovem.
Kdo?
Kdo bude moct a bude chtít. Někdo, komu nevadí obléknout na sebe hadry na čundr uprostřed ledna a zamířit vstříc skalám i nejistému zimnímu počasí. Přátelé, kamarádi, lidé navštěvující tento web, ti, kteří se ztotožňují s naším neortodoxním trampským stylem. Jste vítáni! Někdo, kdo rád "hodí notu" u ohně i v hospodě, komu nevadí k tomu ujít nějaký ten kiláček ani vyšlápnout kopec. Dávejte mi vědět do diskuze pod článkem. Ti co na mě máte kontakt jste tohoto způsobu komunikace oproštěni
Co sebou?
Tradiční totálně oposlouchané klišé o dobré náladě si nechám pro sebe, protože pochybuju, že by někdo vyrážel hrozně nasranej s cílem se nasrat ještě víc. Dobrá nálada se dá navíc podpořit vhodným způsobem, například pro zimní počasí velmi vhodnou vínovicí z Radlíku, jejíž lahvinka zeje v mých zásobách. Kytara či jiný menší hudební nástroj jsou vítány. Spaní pod převisem zaručeno není, takže celta či jiný prostředek proti dešti nebo sněhu jsou vhodným doplňkem (třeba spaní pod Rumcajsem krytím vůči povětrnosti nedisponuje). Dary k narozeninám žádné neberte, nedělám to kvůli nim. Darem pro mě je ten samotný čundr.
Pozn.: Prdele! Teď když si to zpětně čtu, koukám že začínám bejt nějak příliš sentimentální!
Takže. Pokud budeš chtít se projít v polovině ledna po severozápadní části Kokořínska nebo se s námi někde potkat, dej mi vědět.
Hlasováno: 2x | Průměrná známka: 1.0
Fyzicky na konci ledna, nejsem si však jistý, zda k tomu někdy dojde mentálně
Hele, admine, to jako chceš říct, že už brzo budeš dospělej?
Děkujeme za hlas!
Hlasů: 5844
lahvic@seznam.cz
2001–2026 T.O.Minessota Lahvic