Trampská osada Minessota

České středohoří je protkáno množstvím kopců sopečného původu, z jejichž vrcholů nebo svahů se rozprostírají nádherné výhledy do okolí. A je na co se dívat. České středohoří se formovalo ve třetihorách a dodnes zůstává významnou dominantou nad naší středočeskou pánví. Lovoš, Milešovka, Lipská hora, Ostrý, Radobýl a další sopečné kužely vévodí svému okolí. Trochu v pozadí těchto velikánů stojí málo známý vrch, se zvláštním názvem Boreč. Sopečné magma jej nevytvořilo do takových výšin, dalo mu ale do vínku jinou zajímavost. V tuhých zimách jeho vrcholek obklopují vodní páry, stoupající z něj. Odtud název Kouřící kopec.

Boreč se nachází v západní části zmíněné hornaté oblasti, nedaleko Lovosic, mezi stejnojmennou vsí a Režným Újezdem. Není příliš výrazný, nad okolní terén vyčnívá necelých sto metrů. Je celý zalesněný. Jedna menší vyhlídka se nachází kousek pod vrcholem, na severozápadním úbočí kopce. Dosahuje výměry 18,7 hektaru, jeho vrchol se nachází v nadmořské výšce 446 metrů. Národní přírodní památkou byla lokalita vyhlášena 23.června 1951.

Borečský je zajímavý především poměrně ojedinělým přírodním úkazem, zvaným Ventarola. Jde o výrony teplého vlhkého vzduchu z horních vyústění puklinového systému hory. Masiv kopce je protkán složitým puklinovým labyrintem. Přes léto hora funguje jako tepelný akumulátor. Vzduch v něm se ohřívá, obohacuje vlhkostí a stoupá vzhůru. Otvory v úpatí kopce je nasáván chladný vzduch, postupně je ohříván a vytlačován vzhůru. Funguje to jako tah v komíně. Nad výduchy na vrcholu kopce tak v mrazivých zimních dnech jsou vidět sloupce páry a teplota tu bývá až o 20 stupňů vyšší než v okolí. V létě je proudění v puklinách opačné, teplý vzduch je nasáván shora, ochlazován a vytlačován do spodních výduchů. Díky specifickým klimatickým poměrům se zde vyskytují rostlinné a živočišné druhy, nesnášející pokles teplot pod nulu. Na stěnách horních výduchů se tak vyskytuje středomořská játrovka (borečka vzácná), u spodních zase lomikámen růžicovitý. I v pozdním jaru lze dole nalézt ledové krápníky. Svahy vrchu pak hostí vzácné a ohrožené druhy rostlin, např. koniklec otevřený, hvozdík pyšný a kosatec bezlistý. V lesích Borče převládají přirozené listnaté porosty a suťové lesy s lípou, javorem a jasanem. Jižní svahy pokrývá teplomilná doubrava.

Jak již bylo zmíněno, Boreč byla vyhlášena národní přírodní památkou. Po jejím obvodu a na vrchol vede naučná stezka. Její počátek je ve vsi Režný Újezd, což také prakticky jediné přístupové místo. V okolí kopce jsou totiž pastviny s elektrickými ohradníky.

Asi nejlepší pro návštěvu místa je právě chladné zimní období. Osobně jsem to nevyzkoušel, i když v blízké zimě se tam chystám. Tamní úkaz může vypadat obzvlášť zajímavě. Sám jsem tam vyrazil v parném letním dni, kdy teploty přesahovaly 30 stupňů a zažil tak druhý efekt výduchů. Půjdete-li po naučné stezce, možná budete chvílemi na některých místech zaskočeni neobvyklým a vlhkým chladem, podobným, jako je v jeskyních. Je to docela osvěžující. Věřte, že právě stojíte před spodním vyústěním trhlin z kopce a dýcháte vzduch, který ještě před pár hodinami byl horkým na vrcholu Borče. Cestu na vrchol, nikterak příkrou, vám to jistě zpříjemní.

Přístup je tedy z Režného Újezdu. Parkování vám doporučit nemohu, neb ve vesnici jsou časté cedulky na plotech, zakazující odstavení vozu nemístním lidem. Každý si to tam musí vyhledat sám. Osobně jsem dojel až pod úpatí, na konec vesnice a zanechal auto na plácku na kraji pole.

Sedíte-li tedy u počítače a plánujete, kam nasměrovat svůj rodinný výlet, Borečský vrch je vhodnou volbou. Nevhodnou ale pro cyklisty a kočárky.

Přístupový bod : N50 31.023 E13 59.543