Trampská osada Minessota

Stránky neortodoxních trampů


Germany France United Kingdom

 

 

Na jaře v roce 1990 jsme si postavili srub na Benických skalkách poblíž Uhříněvsi. Zpočátku byl srub postaven jako jednopodlažní (malý a útulný). Zde jsme založili trampskou osadu Minessota, s mohutnou členskou základnou - čtyři členové. Pictus, Unkas, Lahva a Píba . V létě se na tento silný kořen Jižňáckých trampů nabalilo Uhříněveské bahno v podobě - Karlik , Jarda a Kóža. V zimě se ve dveřích srubu objevila naše nejhorší noční můra - Medelák. S přibývajícím počtem kamarádů se zvyšovaly nároky na prostor a pohodlí a proto jsme společnými silami srub zušlechťovali. Pod našima rukama srub vzkvétal do šířky i do výšky. Během dvou let dosáhl srub gigantických rozměrů malé horské chaty...

Dvojka na Hájích V příbězích autorových jsem se ve svém vyprávění trochu předběhl. Tragickým událostem osmého a devátého roku nového tisíciletí se budu věnovat až v následujících dílech, neb v chronologickém sledu těch předcházejících jsem udělal jednu poměrně významnou mezeru, ke které by mi rychlý spád událostí ve zmíněných letech již nedovolil se zmínit. Vraťme se tedy o nějakou dobu nazpátek do časů, kdy bylo zdánlivě všechno normální a k ničemu velkému se neschylovalo.

Bylo krásné jaro, takové, jaké mám rád. Vzduch se již několik dní plnil vůní vlhké zeminy kombinované s čerstvými prvními výhonky probouzející se flóry. Počasí těch dní doslova lákalo člověka vyrazit ven za periferii města, nebo alespoň nesedět doma a vyjít na sílící fotony od naší mateřské hvězdy. Mnoho lidí tak činilo a byla-li možnost, využíval jsem toho také. Leč na počátku roku 2005 vandry, které skýtaly nejlepší možnosti opuštění civilizace, poněkud stagnovaly. Změny v pracovních procesech a vojensko-historick ...

Příběhy autora  |  Autor Jan Vála 15.8.16  |  Komentáře : 2  |  Přečteno 40x

Džarda na kolejích s vysílačkou Mobilní telefon. Píše se jednadvacáté století a pro značnou část středoevropské populace se život bez tohoto zařízení jeví jako žití bez části vlastní tělesné schránky. Pro jedny je vhodným doplňkem každodenního života, pro jiné nezbytností a pro nemalou část obyvatelstva, převážně mladších generací, se stal závislostí. Tak či onak, stal se běžným doplňkem valné většiny lidí, a integroval se do našich životů možná více, než si připouštíme. V první polovině devadesátých let minulého století podobnou vymožeností samozřejmě nedisponovali. Podobná technologie neexistovala, tedy alespoň ne pro běžné použití. Proto jsme absenci přístroje v kapse, pomocí jehož se kdykoliv spojíme třeba s celým světem, nijak nepociťovali. Sice existovaly pevné telefonní linky, ale ne každý je měl. A tak jsme komunikovali více z očí do očí, domlouvali vandry dlouho dopředu a přípravy nijak zvlášť neorganizovali. Nezřídka se stávalo, že jsme víkendové vandry dohodli již začátkem týdne a v pátek na nádraží očekáv ...

Popis akce  |  Autor Jan Vála 18.7.16  |  Komentáře : 2  |  Přečteno 99x

Medelák ležící v síti a spící Pomalu končí květen roku 2016. Za osm měsíců od tohoto data mi Grepa s jistou dávkou škodolibosti sdělí, že už mám na krku čtyřicítku. O další čtyři měsíce toto číslo přednesu na oplátku já jemu. Výročí, kdy přírodní pochody nám daly po devítiměsíčním dlení v dutině břišní impuls k zření světla světa, si oba od brzkých školních let celkem pravidelně připomínáme. Postupem času se měnil stav při onom narozeninovém přání. Se čtyřměsíčním předstihem jsem se o získání občanského průkazu chlubil já jemu, stejně tak s dovršením zletilosti. Když jsem dosáhl let Kristových, už se chlubil on mě, že onu hodnotu ve svém životopisu dosud psát nemusí. Teď má navrch on, jenže stačí si počkat a narozeninové výročí kamarádovo vyloudí úsměv na skráni mě. Tak se stalo minulý týden, že i on dosáhl devětatřicátého roku života. Přání příjemného prožití narozenin bylo tentokrát doprovázeno v poslední době neobvyklou nabídkou. S nedávnou změnou zaměstnání totiž Grepa získal cenný pracovní bonus v podobě volný ...

Popis akce  |  Autor Jan Vála 23.5.16  |  Komentáře : 4  |  Přečteno 252x

Ilustrační foto z cesty na Domašín Sotva na konci roku 1994 dozněly poslední detonace bitvy na Kalamajce, už se kuly plány na pokračování této veleúspěšné akce, která za použití zábavní pyrotechniky přeměnila plácek na vrcholku kopce v kolbiště. Padlo jednomyslné rozhodnutí napříč celým spektrem naší party o pravidelném vybavení našich batohů několika kusy této munice a její použití v rámci menších bojůvek, z nichž jsme hodlali udělat tradici. Leč na počátku následujícího roku, sotva několik dní po silvestru přišel Džarda s něčím, co mělo úroveň naší výzbroje pozvednout zase o něco výše. Důsledně tajil původ onoho neznámého střeliva a před našimi zvědavými zraky pečlivě ukrýval cosi poměrně velkého. Domluvit brzký vandr nebyl žádný problém a na konci druhého lednového týdne v roce 1995 jsme se chystali vstříc Domašínu. Ještě před odjezdem nám však Džarda předal svoje vybavení na noc. Spacák jsem mu vezl já, několik dalších věcí Unkas. Něco, co prozatím bylo ukryto před našimi zraky, vyplnilo většinu vnitřního prostoru j ...

Popis akce  |  Autor Jan Vála 10.5.16  |  Komentáře : 2  |  Přečteno 213x

U ohně na Kalamajce. Zleva Medelák, Robik, Unkas, Láva, Karlik. Foto ze silvestra o rok později. Ostrý třesk exploze jednoho kousku zábavní pyrotechniky právě dozníval v našich uších. Třaskavina, lidově zvaná Pirát, bývá primárně určená k pobavení člověka, který aktivoval její zápalný systém skrze škrtátko zápalek a odhodil jí včas a do dostatečné vzdálenosti. Tato exploze však nepobavila jejího autora, nýbrž vzhledem k okolnostem pouze okolní kamarády. Výbušku odhodil Unkas a cílem jejího dopadu se měl stát prostor v okolí těžkých bot Grepových. Ovšem rychlá reakce Grepova zhatila zákeřný plán Unkasův, neb mírně podnapilý kamarád popadl syčící petardu a bleskurychle jí zahodil zpět k autorovi. Ta pak explodovala u jeho nohou. Situace vzbudila všeobecné veselí, které vydrželo nějakou chvilku, i poté, co se Unkas rozhodl svůj nepovedený atak kamaráda zopakovat. Tentokrát však poučen rychlou reakcí svého "cíle" rozhodl se vyčkat s útočným hodem. Chvíli tedy podržel v skrytu svého těla zapálenou petardu a horizontální pohyb s elegantním balistickým obloučkem udal třaskavině až v posl ...

Popis akce  |  Autor Jan Vála 9.5.16  |  Komentáře : 0  |  Přečteno 202x

Já, Jarda, Unkas, nahoře Robik, Kóža a Medelák Pozůstatky po srubu na Srnčím palouku už čtvrtým měsícem milosrdně pohlcovala vegetace a naše kroky se místu zkázy důsledně vyhýbaly. S posledním stálým místem naší trampské osady skoncoval ropný derivát, rozlitý rukou lesního zřízence a vzápětí zažehnutý zápalkou v téže končetině. Následná prudká exotermická reakce nejen že během několika minut definitivně skoncovala s naší osadní základnou, ale jejímu žáru podlehla většina naší vandrovní výbavy. Psal se rok 1993 a tou dobou jsem byl v polovině tříletého studia na obor automechanik. Odměna za vykonanou práci během praktických hodin výuky pro mně znamenala nejen základní zkušenosti v oboru, jež vlastně úročím dodnes, ale i drobnou finanční záplatu na mé jinak nevelké úspory. Moje pravidelná měsíční výplata se počítala v desítkách korun, zřídkakdy dosáhla tříciferné částky, obvykle však pouze s jedničkou na začátku. Moji kamarádi na tom nebyli o mnoho lépe. Takže ztráta téměř kompletního vybavení na čundry byla pro nás událostí dosti zá ...

Nezařazené  |  Autor Jan Vála 27.4.16  |  Komentáře : 0  |  Přečteno 232x

Míra, Grepa, já a PIctus. Slepici držím já s Grepou. Foto na Kácovském mostě Počátky naší trampské osady se datují ke konci května roku 1990. Tehdy ještě srub na Benických skalkách voněl čerstvou smůlou a pravý účel jeho stavby netkvěl v trampském duchu. Nicméně se kolem něj stmelila celkem velká parta stejně naladěných lidí a trampská osada byla rázem na světě. Ještě na počátku července téhož roku jsme poprvé vyrazili na týdenní vandr, který se pak nadále stal každoroční tradicí. Týdenní vandry vnikly jako spontánní nápad v hlavě Pictusově, neboť jak sám tvrdil, víkendy jsou na vandry příliš krátké a než se člověk naděje, čekají jej opět povinnosti všedních dní. A tak jsme vždy v první polovině července vyráželi vstříc vícedenním vandrům, kterým nikdo neřekl jinak, než tejdeňáky. První dva jsme zamířili k naší oblíbené Sázavě, následující tři roky po sobě pak naše kroky počítaly kilometry na Kokořínsku. V roce 1996 pak týdenní vandr proběhl poprvé v Jižních Čechách, při čtyřdenním putování po České Kanadě, následované stejně dlouhým pobytem na Sázavě. Ještě v ...

Popis akce  |  Autor Jan Vála 20.4.16  |  Komentáře : 0  |  Přečteno 243x

Ilustrační foto z jiného zimního vandru na Domašín. Vlevo Unkas, vpravo v kukle já. Detailní parametry zimního období roku 1998 se v mojí paměti již dávno nenacházejí, možná že se v ní dokonce ani nikdy nenacházely. Leč počasí onoho prosincového víkendu se do mojí mozkové kapacity nesmazatelně vrylo. V páteční ráno jsem vyrážel vstříc pracovnímu procesu po namrzlých silnicích, abych vzápětí po převléknutí do montérek započal s rozmrazováním palivových systémů autobusů, které proto ne a ne vozit místní i mimopražské po jihovýchodní periferii hlavního města. Vysekávat vodní led z palivových filtrů i vyplachovat oddělený parafín se stalo na několik pracovních hodin mou, nikterak příjemnou rutinou. Zamrzlé autobusy bylo nutno tahat na vytápěnou halu, takže venkovního mrazu jsem si za dopoledne užil dost. A ani v teple horkovzdušných radiátorů nebylo vyhráno, kontakt horních končetin s tuhým skupenstvím sloučenin vody s parafínem nebyl procházkou růžovou zahrádkou. Bylo kolem poledne, když byla práce hotova a konečně jsme mohli našim tělesným schránkám dopřát akumulovaného ...

Popis akce  |  Autor Jan Vála 19.4.16  |  Komentáře : 0  |  Přečteno 229x

V seníku na Kalamajce. Ilustrační foto Jarní období roku 1995 se chýlilo ke konci a o slovo se pomalu ale jistě hlásilo léto. Alespoň odpolední teploty všedních dní tomu napovídaly. Kupodivu ani víkendové počasí za poslední dobu nedoznávalo vážnějších změn směrem ke zhoršení, což v plném proudu naší vandrovní série bylo značně potěšující. Tehdy byl v kurzu Domašín, s jeho parádním, byť nepříliš pohodlným, seníkem na vrchu Kalamajka. Téměř všechna vandrovní putování jsme mířili tímto směrem. Zhruba v polovině týdne jsem se pravidelně věnoval přípravám vandrů. Tehdy to nebývalo nijak složité, stačilo zmínit Unkasovi i Jardovi do Uhříněvse o úmyslu v nadcházejícím víkendu zamířit v maskáčích k vandru a rázem byla minimálně trojčlenná sestava připravená k odjezdu. Branná povinnost z našich řad ukrojila hned dva "kusy", neb Karlik tou dobou sloužil v Táboře u červených baretů a Medelák u protivzdušné na Přelíci vedle Slaného. Posledních několik vandrů jsme tedy vyráželi ve třech. Tak to vypadalo i tentokrát, na počátku června r ...

Popis akce  |  Autor Jan Vála 14.4.16  |  Komentáře : 0  |  Přečteno 236x

Unkas na dovolené ve Španělsku Facebook. Masově rozšířený fenomén moderní doby. Českého člověka lze v náhledu na zmíněnou sociální síť dělit do čtyř skupin. Zástupci té první skupiny dostávají osypky z pouhé zmínky o něm, zatracují jej i z duše nenávidí. Považují jej za lidský pokles a dekadenci společnosti. Druhá skupina účet na sociální síti nevlastní a pravděpodobně nikdy vlastnit nebude, internetové sdílení zážitků jde mimo ně a raději dávají přednost osobní rovině setkávání lidí. Třetí skupina obyvatelstva svůj účet na facebooku vlastní, ovšem striktně cenzurují, co na něj umístí a o čem se chtějí podělit s ostatními. Radikální křídlo internetových nadšenců je poslední sortou lidí, která účet na sociální síti nezbytně potřebuje k životu a bez připojení k němu si život neumí, a vlastně ani nechce představit. Sdílí veřejnosti vše co dělají, využívají sílu sedmé velmoci k prezentaci vlastních názorů i politických postojů, zásobují své virtuální přátele množstvím nezajímavých příspěvků a mají radost, když za svou s ...

Nezařazené  |  Autor Jan Vála 6.4.16  |  Komentáře : 0  |  Přečteno 260x

Dvoják kdysi Bylo - nebylo jedno skalní město, které se v mapách nazývá České Švýcarsko a kterému trampové říkali Zadní země. A trampů tam bývalo hafo. A protože kde jsou trampové, jsou i kempy, bývalo tam i hafo kempů.

A proč bývalo?

Protože někdy na přelomu tisíciletí vznikla velmi důležitá a velmi potřebná instituce, Správa Národního parku České Švýcarsko, která musela prokázat svou potřebnost a užitečnost. A tahle instituce si (pochopitelně) vyhlédla cíl nejjednodušší - trampy! Tramp totiž neskutečně škodí přírodě a je v zájmu nás všech, aby byl co nejdůsledněji potírán a huben!

A tak začaly kempy mizet. Nejdřív - jak jinak - zmizely kempíky, ke kterým mohli ochranáři dojet autem a potom postupně zmizely i ostatní kempy v hůř přístupných lokalitách. A mizely opravdu po ochranářsku: rozřezáním vybavení a následným vyházením všeho pod převis do lesa!

Asi to všichni známe, takže víc psát nemusím. A aby ty kempy nezmizel ...

Popis osady  |  Autor Honza Britt 22.3.16  |  Komentáře : 16  |  Přečteno 462x

Diskuzní forum

17.8.2016 | Lahvic

To víš, účast v dramatickém kroužku byla vždycky mým sn ... [více]

16.8.2016 | Honza

:-D ... [více]

15.8.2016 | SAMAN47

Kuvva máš mě na svědomí, já snad neusnu. A to ráno musí ... [více]

Menu

Odkazy

Počet návštěv


Celkově přístupů : 256574
Přístupů dnes : 115
Max za den : 629
a to : 3.1.2010
Online : 7

Počasí

Počasí dnes a zítra:
Počasí dnes Počasí zítra
Počasí za 2 a 3 dny:
Počasí pozítří Počasí za 3 dny

Reklama

Kupsovy stránky
ontheroads.net tramping
Hustej Wimpy
Pražská čára
Toplink - katalog odkazů
PageRank
Seznam S-Rank


Valid CSS!
Valid XHTML 1.0 Transitional
Seo servis

Kalendář

Dnes je:

Čtvrtek, 25.8.2016

<<08 / 2016>>
PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031
Žádná plánovaná akce !

Přejít do kalendáře

Propagace

Ikona webu
QR

Naše osada

Láva Medelák Bludi Grepa Karlik Kóža Voříšek Píba
In memoriam Unkas Jarda Pictus

Přihlášení

Uživatelské jméno:
Heslo:

Rubriky

Anketa

POI, body zájmu

Poslední vložené :
Čertovy hlavy
Hotel Voznice
Společenský dům
Odpočivadlo u jezírka
Malý Chlumec

Zpěvník


Odběr novinek


Email:

Info

Kontakt


lahvic@seznam.cz
ICQ : 198552144

Copyright © 2001–2016 T.O.Minessota   Lahvic | ICQ : 198-552-144